Historie tetování: Od egyptského dekorování k moderní rebelii

Současná móda tetování se neobjevila jen tak – má velmi dlouhou tradici tělesných úprav, zároveň však byly tyto praktiky dlouho v nemilosti. Jak se tetování napříč tisíciletími vyvíjelo?
Potetovaný Jason Momoa ve filmu Aquaman
Potetovaný Jason Momoa ve filmu Aquaman
Warner Bros.

reklama

Fenomén tetování se na počátku 21. století rozšířil jako vysoce estetická a velmi častá záležitost především mezi mladými lidmi. Velmi se tak vzdálilo od svých historických kořenů, v minulosti totiž plnilo řadu odlišných funkcí. Pojďme se podívat, k čemu všemu tetování také sloužilo.

Rozmanitá historie tetování

Tetování jakožto permanentní úprava těla je známé už od 4. tisíciletí před naším letopočtem – svědčí o tom nálezy na mumifikované kůži. Konkrétně se jednalo o známého ledového muže Ötziho, který byl objeven v roce 1991. Právě na jeho těle se našlo celkem 61 různých tetování, především na nohou. Byla vytvořena pravděpodobně pomocí sazí či popela z ohniště. Přestože se Ötziho tělo našlo v italských Alpách, po celém světě jsou známé desítky dalších lokalit napříč tisíciletími, kde se tetování prováděla. A historie nejspíše sahá ještě dále – nejstarší nástroje určené k tetovacím účelům jsou staré až 12 tisíc let.

V Egyptě se dva tisíce let před naším letopočtem tetovalo hlavně z dekorativních důvodů, občas ale tetování zahrnovala i léčebné procedury, třeba při léčbě zánětu pobřišnice. Podobně tomu bylo v Samoi, polynéských ostrovech, odkud se pravděpodobně také vzalo slovo „tatau“, základ mezinárodního výrazu pro tetování. Tam se mezi generacemi přenášely i tradiční způsoby, jak se lidé navzájem tetovali – a tento bolestivý a zdlouhavý proces měl zásadní symbolickou hodnotu. Tetování obdrželi třeba budoucí náčelníci a znamenalo oddanost kmeni a kultuře.

Oproti tomu ve starověké Číně bylo tetování stigmatizováno a tyto praktiky příslušely především banditům či bývalým zločincům, a to především z preventivních důvodů – totiž aby varovaly ostatní, že tomuto člověku nelze věřit. Podobně se k tetování přistupovalo v antickém Řecku a Římě. Tam se vedle zločinců tetovali třeba i otroci na znamení toho, že jejich dluh byl splacen.

Vybojovaný trend

Evropská tradice samozřejmě navazovala na tu antickou, takže až do poloviny 20. století bylo tetování velmi okrajovou záležitostí – vyhrazenou především pro pracovníky v zábavním průmyslu, tedy různých cirkusů či putovních společností. Křesťanská mentalita nahlížela na tetování jako na barbarské praktiky. Ty postupně vymíraly, své místo měly pouze ve specifických prostředích – třeba u námořníků, kteří cestovali po světě a poznávali tedy rozličné kultury.

Námořnická ikonografie byla v první polovině 20. století dominantní, a i díky zlepšujícím se technologiím si tetování postupně vylepšovalo reputaci. Během druhé světové války se rozšířilo i množství vojenských a patriotických vzorů. Nejvýraznější zlom nastal v 60. letech, kdy se nechala potetovat řada alternativních umělců. Válečné motivy nahradily symboly míru, především v reakci na válku ve Vietnamu. Společenské rebelie v 70. a 80. letech tento trend prohloubily, zasloužila se o to především hudební scéna – a takový přístup trvá v podstatě dodnes.

Tetování se dostalo do mainstreamu takovým způsobem, že výrobci panenek své produkty zkrášlují právě tímto způsobem, a najít nepotetovanou celebritu je také stále složitější úkol. Zdá se, že nezávisle na sobě se formy permanentního zkrášlení lidského těla vyvinuly na různých místech světa; jejich rozšíření i styl se chlubí stejnou rozmanitostí jako funkce. Můžeme být jen zvědavi, jak se budou na současné trendy dívat další generace.

reklama

reklama