Proč jsme nešťastní, i když máme úspěchy? Na vině je hédonická adaptace

Vedou úspěchy ke štěstí? Ale kdepak. Lidský mozek je velmi složitý a dosažení spokojenosti je o poznání zapeklitější, než byste si mysleli. Odpovědi dává koncept hédonické adaptace.
Nekonečný běh na pásu člověka vyčerpá. Odpovědi přináší hédonická adaptace.
Nekonečný běh na pásu člověka vyčerpá. Odpovědi přináší hédonická adaptace.
istockphoto.com

Dlouho jste se snažili a nakonec přišla zasloužená odměna. Dosáhli jste cíle, k němuž jste se dlouho upínali, a teď se z něj konečně můžete radovat. To je skvělé, že? Chvilku ano. Jenže velmi rychle přichází vystřízlivění a vy si uvědomíte, že vlastně zase o tolik šťastnější nejste. Jak je to vůbec možné?! Nemusíte se obávat, že byste byli jediní, komu se něco takového přihodí; naopak, jedná se o dobře prozkoumaný psychologický fenomén.

Hédonická adaptace proti štěstí

O jevu známém jako hédonická adaptace se můžete dočíst třeba v bestselleru Konec prokrastinace od Petra Ludwiga, avšak jeho kořeny jsou mnohem starší. Nejvýznamněji se v tomto tématu zapsala slavná studie z roku 1978, která sledovala míru prožívaného štěstí u dvou na první pohled velmi rozdílných skupin – vítězů v loterii a handicapovaných vozíčkářů. Předpoklad byl samozřejmě takový, že výherci loterie budou šťastnější nežli lidé, kteří v důsledku nehody skončili na vozíku či rovnou připoutaní na lůžko. Zhruba po dvou letech však byly hodnoty prožívané životní spokojenosti u obou skupin téměř stejné!

Hédonická adaptace spočívá v jednoduchém faktu, že člověk si po určité době zvykne téměř na všechno. Když se dlouhodobě snažíte něčeho dosáhnout a nakonec se to podaří, přichází krátkodobá radost, jenže brzy se příliv pozitivních emocí zastaví. Co byl dřív fantastický a divoký sen, je nyní všední realitou a samozřejmostí. „I kdybychom dosáhli latěk nejvyšších, dostali Nobelovu cenu nebo olympijské zlato, po pár týdnech by tyto události na naši spokojenost neměly téměř žádný dopad,“ píše v knize Petr Ludwig.

Sejít z pásu

Ne náhodou se tento jev v angličtině nazývá také „hedonic treadmill“, tedy hédonický běžecký pás. Na tomto pomyslném pásu štěstí můžeme běžet pořád, postupně si zvyšovat rychlost či sklon, a tak mít krátkodobou radost z dílčího úspěchu; pás se však nikdy nezastaví a my nikdy nedoběhneme do cíle.

Dosavadní výzkumy nám však také dávají naději, že z tohoto běžeckého pásu můžeme i sestoupit. Klíčem je přeorientovat své cíle z vnějších motivátorů (tedy peněz, hmotných úspěchů a zisků) na vnitřní – tedy radost z každodenní práce, užívání si jednotlivých momentů během dne. Oblast pozitivní psychologie se prožívaným štěstím nadále zabývá a jednak nás sice upozorňuje na podobné paradoxy, zároveň však i ukazuje, jak nezávislá může být životní spokojenost na reálných okolnostech. A to je velmi optimistické!

reklama