Greta Thunberg a medializace klimatických změn: Které názory jsou správné?

Kauzy kolem mladé Švédky Grety Thunberg neberou poslední rok konce. Je však její odsuzování v pořádku? Jaké názory bychom měli přijmout a jaké odmítnout? Nejednoznačné otázky ukazují na krizi médií i demokracie.
Greta Thunberg leží mnoha lidem v žaludku.
Greta Thunberg leží mnoha lidem v žaludku.
Wikipedia Commons/Leonhard Lenz
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Současný mediální hon na mladou švédskou aktivistku Gretu Thunberg nám zase připomněl, že debaty o vědeckých tématech neprobíhají ani tak na odborných konferencích jako spíše v internetových diskuzních fórech. Thunberg se totiž vydala na konferenci v New Yorku nikoli letadlem, nýbrž speciálně upravenou lodí, jež by měla být vůči životnímu prostředí mnohem přívětivější. Tento marketingový kousek okamžitě nenechal velké množství internetových „odborníků“ v klidu a ti se rázem do šestnáctileté idealistky pustili. Jde tu však o něco úplně jiného.

Podivuhodná Greta Thunberg

Shodou okolností byla totiž právě před několika dny uveřejněna studie mapující mediální pokrytí různých názorů na globální oteplování. Toto téma totiž dlouhodobě rozděluje odbornou veřejnost na dvě nesmiřitelné skupiny – jedna uznává existenci antropogenních (tedy člověkem způsobených) klimatických změn, druhá ji popírá. První skupina je v posledních dvou dekádách mezi vědci nepoměrně početnější a v tomto duchu i v odborných časopisech vyšlo mnohem větší množství článků a výzkumů. Dalo by se tedy říct, že vědecká obec se jasně přiklání k určitému názoru, avšak popularizační média mají názor jiný.

Podle nejnovější studie totiž popírači antropogenních klimatických změn dostávají výrazně zásadnější prostor v médiích, nežli jaký odráží jejich reálné výsledky a prokazatelné závěry. Takový přístup je přitom bohužel logický – populární média se jednak bojí nařčení z nedostatečné objektivity, když nedají prostor všem stranám, zároveň je konflikt samozřejmě lákavý fenomén, a tak o uniformní sdělení mnohokrát potvrzených názorů vlastně čtenářstvo (a diváctvo) nestojí. Aby toho nebylo málo, tak je nutné připomenout i další nemilý fenomén: kde docházejí argumenty, tam nastupuje demagogie. A tak přestože se popírači klimatických změn mohou opřít jen o malé množství prokazatelných dat a vědeckých metod, snaží se mást publikum i své soupeře používáním argumentačních faulů a pochybných přesvědčovacích technik.

Klimatická krize v médiích: dobro, nebo nutné zlo?

Za zmínku stojí i reakce, kterou zmíněný výzkum vyvolal. Řada odborníků ho odsoudila jako metodologicky pochybný a jednostranný. Navíc jakýmsi podivným rezultátem předkládaného výzkumu je apel na regulaci mediálních projevů ze strany popíračů klimatických změn – a to už se dostáváme na hodně tenký led. Kdo má totiž rozhodnout, který názor by měl v mediálním prostoru dostat šanci a který ne?

Pokud by se přidělovalo množství času na základě kvantity a přesvědčivosti výzkumných závěrů, ocitla by se věda ještě pod větším tlakem lobbistů než doposud – a jakákoli jiná distribuce by se zase zakládala na dojmologii. Přestože tedy můžeme nesouhlasit s některými myšlenkami i technikami jejich prezentování, v demokratické společnosti nezbývá než respektovat názorovou pluralitu; a to bez ohledu na důsledky, jež to pro liberálně a neradikálně smýšlející populaci bude znamenat…

Text: MS

Reklama
Reklama