Forerův efekt vysvětluje, proč nás jasnovidci mají v hrsti

Jak je možné, že se věštci ve svých předpovědích tak často trefí? Skutečně ovládají tajemné síly, nebo se jen vyznají v lidech? Osvědčený psychologický efekt nám to prozradí.
Věříte na předpovídání budoucnosti?
Věříte na předpovídání budoucnosti?
istockphoto.com

reklama

Využíváte rádi služeb jasnovidců, vědem, astrologů či kartářek? Pro leckoho se může jednat o příjemné i důležité zpestření života, někdy i skutečně obohacující. Zároveň však mají tyto obory i řadu odpůrců, kteří se nebojí jejich provozovatele nařknout z podvádění a využívání lidských slabostí. Jak už to tak bývá, pravda bude někde uprostřed, ale můžeme se podívat na jeden zásadní efekt, který nám pomůže pochopit, čím na nás věštci tak silně působí.

Dva zakladatelé

O americkém podnikateli P. T. Barnumovi jsme před časem psali, dokonce byl podle jeho úspěchů natočen i film Největší showman. Tím však vliv této rozporuplné persony zámořské zábavy nekončí, pojmenován je po něm totiž i jeden psychologický fenomén. Jako Barnumův efekt bývá označována finta, že lidé snáze akceptují velmi obecné popisy osobnosti jako jejich vlastní. Barnum totiž ve svých cirkusech rád zaměstnával všelijaké pseudopsychology, kteří lidem vykládali osud a budoucnost – a úspěšně využívali právě touhy zákazníků po odhalení pravdy.

Vědecky se o etablování tohoto jevu postaral psycholog Bertram Forer v roce 1948. Po něm se efekt také někdy jmenuje, takže se vedle Barnumského efektu můžete setkat také s názvem Forerův efekt. Forer přišel s geniálně jednoduchým, přitom velmi efektivním experimentem. 39 svých studentů nechal vyplnit test osobnosti s tím, že jim následně pošle vyhodnocení. Ve skutečnosti však všem poslal tentýž posudek složený z vágně znějících vět z horoskopů. Studenti měli na škále 0–5 ohodnotit, jak na jejich osobnost předložený posudek sedí. A co se nestalo, průměrné hodnocení bylo více než 4! Většina studentů tedy vágně napsaný a zcela nepersonalizovaný posudek vyhodnotila jako skutečně odpovídající jejich osobnosti. Tento experiment byl v různých variacích ještě mnohokrát zopakován a výsledky byly podobně přesvědčivé.

Hry s mozkem

Tento jev (ať už dáváte přednosti jakémukoli jménu) patří do skupiny kognitivních zkreslení a je úzce spojen hned s několika dalšími fenomény. Například můžeme zmínit takzvanou subjektivní validaci, která říká, že jsou lidé ochotnější akceptovat nějaké myšlenky, pokud jim jsou podávány v pozitivním či osobním duchu. Pokud tedy máte třeba rádi nezdravé jídlo, snadněji uvěříte článku, který nezdravé jídlo propaguje, nežli tomu, jenž zdůrazňuje jeho nedostatky. Pro naši orientaci ve světě je samozřejmě nezbytné, abychom obrovské množství neutrálních informací vztahovali k sobě a vybírali si to, co se nás dotýká – problém nastává ve chvíli, kdy se z poznávání reality stane honba za potvrzením vlastních názorů. Tomu se zase říká konfirmační zkreslení.

Jak vidno, na Barnumův (či Forerův) efekt jsme velmi náchylní, čehož se samozřejmě také snadno zneužívá. Mnoho věštců či astrologů dokáže předkládat neurčité, mnohoznačně znějící výpovědi, které zdůrazňují pozitivní aspekty osobnosti či vyhlížené budoucnosti. Souhrnně se těmto technikám říká „chladné čtení“ a jedná se o propracovaný systém komunikace, který stojí na autoritě a důvěryhodnosti jasnovidce (či jiného vykladače), jeho schopnosti všímat si detailů a řeči těla klienta a využívání obecných frází k tomu, aby klient sám prozradil jednotlivosti ze svého života. V zásadě na tom nemusí být nic špatného, neboť klient lačný těchto výkladů je často na tyto „hry“ naladěn, a ty ve výsledku umocňují komplexní zážitek. Pokud však v podobných aktivitách vidíte všespásnou pravdu, bylo by lepší se mít na pozoru – zdaleka ne všechny jasné odpovědi bývají ty nejlepší.

reklama

reklama