Fatfobie může vést až k sebevraždě. Lidé se bojí, že nesplňují ideál krásy

Nadváha a obezita trápí lidi po celém světě. Někdy ale mohou přerůst do vážných psychických problémů.

Češi patří k nejotylejším národům v Evropě, což s sebou nese celou řadu omezení – od pohybových, přes menší výběr oblečení, až po zdravotní problémy a vyšší požadavky na zdravotní systém. Vysoká míra obezity však vede ještě k jednomu fenoménu, jemuž se říká fatfobie.

Strach z tuku a tloušťky

Fatfobie je kombinací anglického slova fat (tuk) a řeckého fobos (hrůza, strach). Asi vás tedy nepřekvapí, že se jedná o fobii, pro níž je charakteristický děs z tuků a tloušťky. Fatfobie je psychickým problémem způsobeným narážkami na otylost, anebo vnitřním pocitem z nenaplnění ideálu krásy, který často vytváří například módní časopisy. „Když si toho všimnete jednou, už to nejde nevidět. Je to všude. Jste konstantě manipulovány, abyste nenáviděly samy sebe,“ napsala anglická herečka Jameela Jamil, když kritizovala vizuály kosmetické firmy Avon.

Pocit strachu je mnohdy natolik silný, že vede až k nechutenství a problémům s příjmem potravy, jako bulimii či anorexii. V nejtěžších případech může být stud z ukazování vlastního těla rovněž příčinou sebevraždy.

Ideál krásy se mění

Ne vždy přitom byly plnoštíhlé tvary důvodem k posměchu. Před nástupem současného módního ideálu byla plnoštíhlost znakem zdravého životního stylu a jistého sociálního statusu. „9 kilo, které se stejnoměrně rozdělily na obličej, paže, ňadra, boky a lýtka. Vaše postava tímto přírůstkem váhy získá na kráse a stanete se žádoucnější,“ tvrdila kupříkladu reklama na Eta-tragol bonbony. Marilyn Monroe byla sice označována na svou dobu (při výšce 166 cm a váze 64 kg) za „nadměrnou“, přesto se stala sex symbolem a ikonou. Některé africké kmeny pak dodnes považují obtloustlou postavu ženy za žádoucí.

Body shaming

Stigmatizace nadváhy může dosáhnout až povahy šikany. Body shaming, tedy hanobení těla, je zcela reálným problémem současné společnosti. Navzdory tomu, že výzkumy ukazují, že více než vzhled (respektive tučnost) je důležité to, co pro sebe člověk dělá. Především z hlediska fyzické aktivity a kondice.

Studie z roku 2017 publikovaná v European Journal of Preventive Cardiology sledovala 5 344 Holanďanů ve věku nad 55 let po dobu 15 let a zjistila, že lidé s vysokým BMI, kteří měli také vysokou úroveň fyzické aktivity, nevykazovali zvýšené riziko srdečních onemocnění ve srovnání se stejně aktivními lidmi s normálním BMI. Analýza údajů o 22 476 Američanech ve věku 30 až 64 let publikovaná v roce 2020 zjistila, že fyzická aktivita byla spojena s větším snížením 10letého rizika srdečních onemocnění u člověka s vyšším BMI než s normálním BMI. Obě tyto studie potvrzují závěr provedený v metaanalýze 10 studií z roku 2014, že pokud jde o riziko úmrtí, na kondici záleží víc než na tučnosti,“ píše Virginia Sole-Smith v magazínu Scientific American.

Pro navýšení fyzické kondice přitom není nutné chodit denně na sportoviště, do saun, bazénů či fitcenter, která jsou během pandemie stejně uzavřená. Bohatě postačí poklidná odpolední procházka v přírodě s rodinou či domácím mazlíčkem. Není nutné se přemáhat, nýbrž udržovat alespoň trochu pravidelnost.

redakce Prima Zoom

redakce magazínu Prima Zoom

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom