Efekt Jeane Dixon. Jak nás vědmy klamou?

Populární americká vědma Jeane Dixon patří mezi největší legendy ve svém oboru, přestože její úspěšnost kdovíjak oslnivá nebyla. Jak takového úspěchu docílila?
Jeane Dixon se výrazně zapsala do novodobé americké historie.
Jeane Dixon se výrazně zapsala do novodobé americké historie.
youtube.com

reklama

Nedávno jsme psali o apokalyptických předpovědích, které se tak úplně nepovedly. Mezi zmíněnými neumětely nechyběla ani Jeane Dixon, jedna z nejznámějších amerických astroložek. Letos je tomu dvacet let, co tato vědma zemřela, a tak stojí za připomenutí nejen kvůli (naštěstí) neúspěšným předpovědím o konci světa, ale také v souvislosti s fenoménem, který je po ní dokonce pojmenovaný. Čím se tedy rodačka z Wisconsinu nesmazatelně zapsala?

Pochybná úspěšnost

Termín „efekt Jeane Dixon“ vymyslel matematik John Allen Paulos a měl tím na mysli naši tendenci upnout se k několika správným předpovědím a ignorování těch neúspěšných. Jeane Dixon totiž navzdory obrovské popularitě neměla kdovíjak vysokou úspěšnost svých predikcí. V čem se třeba mýlila? Podle ní měla v roce 1958 na základě druhé tchajwanské krize (sporu USA a Číny) vypuknout třetí světová válka; na Měsíci měli jako první přistát Sověti; v roce 1967 měl být nalezen lék na rakovinu; od roku 2000 měl být nastolen trvalý mír; a konečně, posledním papežem se měl stát Benedikt XVI., jehož pontifikát měl skončit úspěšným atentátem. Nic z toho se samozřejmě nestalo.

Jejím největším úspěchem se stalo prorokované zavraždění Johna F. Kennedyho během prezidentského úřadu. Navzdory nevelké úspěšnosti v předpovídání (či spíše tipování?) skutečných událostí její mediální sláva rostla a chyby byly velkoryse přehlíženy díky nemnohým pravdivým výrokům. Prezidenta Richarda Nixona dokonce ovlivnila natolik, že patřila mezi okruh poradců jeho manželky a on sám se jejími doporučeními často řídil. Je zřejmé, že v budování takové pověsti hraje velkou roli fascinace obyčejných lidí, kteří jsou tak uchváceni jednou správnou předpovědí, že dokážou ignorovat ty ostatní, mylné. A také média, s nimiž Jeane Dixon uměla pracovat velmi zručně – vybírala si taková, která jí byla nakloněna, a dokázala si šokujícími prohlášeními zajistit velkou publicitu, bez ohledu na samotné výsledky. Svým způsobem – dobrá práce!

Přání otcem myšlenky

Na podobném principu stojí i známý psychologický pojem s názvem konfirmační zkreslení (či konfirmační bias). Patří mezi širokou škálu kognitivních chyb a zkratek, kterých se navzdory naší domnělé racionalitě dopouštíme. Spočívá v tom, že upřednostňujeme tvrzení a informace, které potvrzují náš počáteční názor. Pokud tedy kupříkladu na dnes tolik propíranou uprchlickou krizi máme určitý názor, z poslechu diskuze nabízející vícero rozumných pohledů si vybereme a zapamatujeme takové argumenty, jež jsou v souladu s naším prvotním nastavením. Potvrzení existujícího názoru je totiž psychicky mnohem jednodušší nežli jeho změna. V tomto duchu se i říká, že každý z nás slyší to, co slyšet chce.

A nejen to – chtěné informace dokonce i vyhledáváme, to vše jen proto, abychom se mohli ve vlastním názoru utvrdit. Taková námaha! Ovšem změna názorů či postojů je obtížný a bolestivý proces, to už sociální psychologové vědí desítky let. Takže co říci závěrem? Asi se po přečtení jednoho článku nezměníme, ovšem je dobré mít na paměti, jak často a jednoduše býváme ovlivnitelní. Zkusme se častěji zamyslet nad tím, z jakých dat vlastně vycházíme. Možná budeme překvapeni, kolik názorů máme postavených na vodě…

Text: MS

reklama

reklama