Dobrovolné prodávání panenství: V podivném fenoménu se točí obří sumy peněz

Proč mladé ženy prodávají svá panenství a co nás na těchto případech opakovaně šokuje? Morálka je zde velmi nejasná a ukazuje se, že jiným metrem měříme sobě a ostatním…
Prodávání panenství samozřejmě není novinkou, začíná však nabírat jinou podobu.
Prodávání panenství samozřejmě není novinkou, začíná však nabírat jinou podobu.
profimedia.cz

Každou chvíli médii proběhne zpráva o ženách, které se rozhodly zpeněžit své panenství. Důvody k netradičnímu kroku bývají různé. Někdo čeká tak dlouho na budoucího ženicha, až se rozhodne na tomto statutu vydělat, pro jiné se zase jedná o způsob, jak na sebe na sociálních sítích upoutat pozornost, a získat tak další fanoušky. Jsou však i případy, u nichž hrají nezastíranou roli peníze a touha po luxusním životě. Každopádně se jedná o podivný fenomén, který balancuje na hraně zákona.

Morálka při prodeji panenství

Pro samotné ženy bývá na těchto aukcích nejlákavější možnost velmi rychlého výdělku. Technicky vzato se jedná o jedinou noc, která může přinést více peněz nežli celá „kariéra“ prostitutky. Prodeje panenství jsou však pro každého moralistu samozřejmým trnem v oku. Panenství totiž bývá často zmiňováno jako to nejcennější, co žena má, a podle toho by s tím také měla nakládat. Jak se však ukazuje, morální pravidla jsou v této oblasti velmi volná.

Britský Independent v roce 2012 zveřejnil výsledky průzkumu, který realizoval po několika podobných aukcích. Ty se uskutečnily v rámci dokumentu Virgins Wanted a zatímco panenství brazilské modelky Catariny Migliorini se vydražilo za v přepočtu 18 milionů korun, její mužský protějšek Alex Stepanov prodal své panictví za pouhých 70 tisíc korun. Což je sám o sobě dost extrémní rozdíl.

Výsledky ukázaly hned několik zajímavých závěrů. Přestože dvě třetiny z dotazovaných 1 200 lidí nepovažují prostituci za morálně špatnou, nadpoloviční většina by lhala svému partnerovi či partnerce, pokud by těchto služeb využila. To zavání dvojí morálkou, a tak se potvrdilo, že se jedná o téma, u něhož jinak posuzujeme ostatní a jinak sami sebe. Nás však nyní zajímá, že většina respondentů považovala dražbu panenství za prostituci, přestože takový čin nepovažovali za morálně špatný v případě, že dotyčná věnuje alespoň část peněz na charitu. Tato sféra je prostě plná paradoxů.

Starý známý fenomén

Jakkoli mohou být dívky, jež takto uvažují, považovány za amorální, lze polemizovat o tom, kde se v nich tyto nápady vzaly. Nahota a sexualita je v současné době sice velmi dostupnou, zároveň však stále extrémně ceněnou komoditou, a tak má spousta dívek na sociálních sítích (především Instagramu) stovky tisíc fanoušků jen díky lechtivým fotkám a videím. Současně s dostupností sexuálních podnětů i zážitků roste poptávka po něčem neviděném, skutečných bizarnostech či raritách; a právě do druhé skupiny dražba panenství rozhodně patří.

Ačkoli tedy dnešní popularita prodávání panenství souvisí s velmi současnými fenomény jako sociální sítě či pornografie, kupříkladu v Japonsku probíhalo až do poloviny minulého století rituální odpanění gejš. Gejši jakožto profesionální společnice se obvykle učily správnému chování u zkušenějších žen a přechod do dospělosti byl spojen s obřadnou ztrátou panenství. Výdělkem z této činnosti pak gejša-učednice splatila své učitelce (matce domu) náklady za výchovu a výcvik. Změny v zákonech o prostituci v 50. letech 20. století pak tyto praktiky znemožnily, každopádně však rituál známý jako mizuage zůstává jako připomínka dnes už těžko myslitelného fenoménu.

Za zmínku stojí i fakt, že podle evidence Wikipedie, kde jsou shrnuty mediálně nejvýraznější pokusy o prodej panenství, se naprostou většinu těchto případů nepodařilo dotáhnout do konce – řada žen od svých deklarovaných snah postupem času upustila a pochybná transakce se neuskutečnila. Že by tedy nakonec přece jen zvítězily morální imperativy či oprávněný strach z takového kroku?

reklama