Děti, které vyrůstají s domácím mazlíčkem, mají nižší riziko schizofrenie

Domácí mazlíčky už dávno nepovažujeme za hospodářská zvířata jako v minulosti – namísto toho o ně leckdy pečujeme jako o vlastní děti. A právě toto spojení má více pozitivních efektů, než by se zdálo.
Přítomnost psů během vyrůstání dětí může být velmi přínosná.
Přítomnost psů během vyrůstání dětí může být velmi přínosná.
istockphoto.com

reklama

Je tomu už dávno, co domácí mazlíčci v typické domácnosti vyspělého světa plnili praktickou úlohu. Psi kdysi pomáhali primárně při lovu, obraně anebo hlídání stáda. Kočky zase lovily hlodavce a jiné drobné škůdce. Hospodářská role bývá stále častěji vytlačována a z domácích pomocníků jsou tak stále častěji domácí mazlíčci. Neznamená to však, že zvířata už neplní praktickou roli! Jenom je jejich přínos lidskému zraku často skryt.

Pes jako lék

Z nejnovější studie Johns Hopkins Children's Centre v Marylandu vyplývá, že děti, které vyrostly po boku domácích zvířat, mají v dospělosti výrazně nižší riziko rozvoje schizofrenie. Výsledky byly v prosinci 2019 publikovány v žurnálu PLOS One. Jak k tomu výzkumníci došli a jaký potenciální mechanismus by mohl stát v pozadí tohoto zjištění?

Vědci si posvítili na skoro 1300 dospělých lidí. 381 z nich trpělo bipolární poruchou, 396 zase schizofrenií a 594 lidí bylo v rámci této studie zdrávo – tedy nebyla jim diagnostikována porucha psychotického typu. Výzkumníky následně zajímalo, k jakým zvířatům měli tito lidé v dětství přístup.

Podle vedoucího práce Roberta Yolkena se ukázalo, že 56 procent lidí se schizofrenií mělo někdy v dětství psa, zatímco 35 procent kočku. U lidí s bipolární poruchou byla procenta rozložená ještě výrazněji: 65 procent lidí mělo psa a 41 procent kočku. Když byla data vztažena ke zdravým lidem, ukázalo se, že kočky můžou drobně zvyšovat rizika obou chorob – ale pro psy to platí naopak. Dětství prožité po boku hafana může až o 24 procent snižovat riziko pozdějšího rozvoje schizofrenie! Na bipolární poruchu neměli psi žádný výrazný vliv.

Jako obvykle v případě podobných prací není samozřejmě nikterak zaručené, že psi mají reálný vliv na snížení rizika choroby. Do odhalení skutečného mechanismu, kterým by psi mohli své páníčky chránit, jim nemůžeme žádné podobné superschopnosti jednoznačně přiřknout. Přesto studie pokládá významné základy právě pro hledání kauzálního spojení. Současnou teorií výzkumníků je totiž možnost, že symbiotická mikrobiota psů může obsahovat prospěšné bakterie, které v dospělosti napomáhají chránit mozek právě před rozvojem schizofrenie.

Nejlepší přítel člověka

Napovídají tomu dva statistické detaily provedené analýzy. V první řadě jde o skutečnost, že výsledky u schizofrenie a bipolární poruchy se lišily. Šance na to, že rozdíl je dán náhodou či jinými okolnostmi, je tím pádem výrazně nižší. Druhou zajímavostí je skutečnost, že největší efekt měli psi (či snad jejich mikrobiota), pokud jim byly děti vystaveny mezi narozením a svými třetími narozeninami. To podporuje scénář, v němž symbiotické bakterie můžou napomáhat ochraně vyvíjejícího se mozku.

Potenciální prospěšnost zvířat a/nebo jejich mikrobioty však sahá za hranice ochrany před schizofrenií. V minulosti již jiné práce naznačily potenciální užitečnost koček pro snížení rizika rozvoje astmatu. Zvířata obecně možná také obsahují bakterie, které snižují riziko kompulzivního přejídání a rozvoje obezity. U všech podobných zjištění však stále platí, že hledání kauzálního mechanismu bude teprve předmětem dalších prací. Může se tedy stále ukázat, že dětství po boku psa či kočky bylo stran schizofrenie či astmatu statistickou anomálií.

Co ovšem zcela jistě nelze svést na špatnou interpretaci dat, je vliv psa na snížení rizika kardiovaskulárních nemocí. Například Mwenya Mubanga z Uppsalské univerzity hned v několika studiích odhalila korelaci mezi vlastněním psa a výrazně nižší šancí na předčasné úmrtí. Platí to zejména u pacientů s kardiovaskulárními nemocemi. Lidé se psy mají o 24 procent nižší riziko celkové předčasné smrti a o 31 procent nižší riziko úmrtí vlivem infarktu.

Ani tentokrát práce nestudovaly kauzální pojítko – zdá se však být nasnadě. Majitelé psů musejí totiž své mazlíčky častěji venčit, a právě to nakonec může přinášet největší benefity pro lidi žijící v městských bytech. Pravidelná procházka několikrát denně nejenom prospívá srdci a mozku, ale snižuje i stres a celkově přispívá duševní pohodě; ačkoliv lidé, kteří musejí brzy ráno vstávat ke svému hafanovi, s tím posledním možná nebudou vždy souhlasit.

I tisíce let po své domestikaci a dlouho poté, co přestali plnit hospodářskou roli, mají psi a kočky možná stále výrazný vliv na naše zdraví. Onen vliv není absolutní – i majitelé psů můžou dostat schizofrenii nebo zemřít na infarkt – ale při šanci na prodloužení zdravého života obvykle platí: nemusí pršet, hlavně když kape!

Text: Ladislav Loukota

reklama

reklama