DDT – příběh látky, která dodnes ničí svět

DDT bylo velebeno a masově používáno, dokonce stojí za udělením Nobelovy ceny. Platí přísný zákaz používání, ale mnohde to nevadí.
DDT do italských domácností - cílem je potlačení malárie
DDT do italských domácností - cílem je potlačení malárie
Volné dílo

reklama

DDT jako spása

Píše se rok 1995 a nad americkými lesy přelétají práškovací letadla, z nichž se po tunách sype organochlorid s téměř nevyslovitelným názvem 1,1,1-trichlor-2,2-bis(4-chlorfenyl)ethan. Zato zkratka DDT je libozvučná, a proto se jí media bez problémů ujmou. Jedná se o jeden z nejstarších a nejznámějších insekticidů, jenž je v čisté formě bezbarvý či bílý krystalický prášek velmi slabé aromatické vůně, špatně rozpustný ve vodě, zato dobře rozpustný v některých organických rozpouštědlech, například v tucích. Později je právě tato jeho vlastnost ukáže jako velmi negativní. Když jej rakouský chemik Othmar Zeidler v roce 1874 poprvé syntetizoval, nevypadalo to jako nějaký svět zachraňující objev.

Rozprašování DDT nad americkými lesy
Autor: Wikimedia Commons Rozprašování DDT nad americkými lesy

Smrt malárii

Jeho insekticidní účinky objevil až švýcarský chemik Paul Hermann Müller v roce 1939, kterému byla v souvislosti s tím v roce 1948 udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Od druhé světové války bylo DDT používáno v masovém měřítku. Sloužilo jako přípravek k hubení škodlivého hmyzu v zemědělství, ale především k likvidaci komárovitého hmyzu v tropických zemích. Právě insekticidní, tedy „hmyzohubné“ účinky z něj udělaly hvězdu padesátých let. Malárie si dodnes vybírá miliony životů ročně a to i přes účinnější antimalarika, jejich širší dostupnost i rozsáhlejší prevenci. Kdo vymýtí malárii,  bude na "Nobelovku" jistojistě nominován.

Anopheles stephensi
Autor: Wikimedia Commons Anopheles stephensi

V době, kdy stoupala hvězda DDT, se i mezi vědci živila naděje na vymazání malárie z mapy chorob. Docházelo k masivnímu nasazování nejen proti komárům, kteří malárii roznášejí, ale i k postřikům lesů za účelem vyhubení dřevokazného hmyzu s lýkožroutem v čele. Teprve později se projevily negativní dopady na životní prostředí a zdraví člověka. Plošné rozprašování DDT ve vzduchu se míjelo účinkem mimo jiné i proto, že se vlivem slunečního záření rychle rozkládá. Poločas rozpadu je dva dny. Zároveň se ale dokázal navázat, tedy přilnout, k prachovým či aerosolových částicím. V půdě se na jeho rozkladu podílely mikroorganismy, přičemž poločas rozpadu je 2–15 let v závislosti na typu zeminy.

Ukázka aplikace DDT při hubení vši na napadeném vojákovi US army
Autor: Volné dílo Ukázka aplikace DDT při hubení vši na napadeném vojákovi US army

Dopady na lidské zdraví

Díky tomu, že DDT se rozpouští a ukládá v tucích, stal se z něj strašák lidské potravy. Zvířata, která člověk choval či lovil a následně požíval, měla v tuku vysoký obsah insekticidu, což znamenalo riziko pro lidské zdraví. Dokonce se ukázalo, že DDT může procházet placentou a do mateřského mléka. Akutní expozice DDT ovlivňuje nervový systém, postižení si stěžovali na úporné bolesti hlavy, únavu, zmatenost, podrážděnost, při vysokých expozicích i třes a křeče. Agentura pro ochranu životního prostředí (United States Environmental Protection Agency) ho řadí mezi pravděpodobné lidské karcinogeny (rakovina jater). Z výsledků u zvířat lze i u lidí předpokládat ovlivnění reprodukčního systému a zdravého vývoje plodu, což vyvolalo paniku nejen v řadách vědců.

NDR a rozprašování DDT
Autor: Bundesarchiv NDR a rozprašování DDT

Mlčící jaro

Jakmile vyšla ve své době mezi ekology a ochránci životního prostředí kultovní kniha Silent Spring, stal se z milovaného insekticidu vyvrhel. Ukázalo se totiž, že z tukových tkání lovených hrabošů se dostávalo DDT do dravců a jimi kladených vajec, která měla výrazně tenčí skořápku a často pod samicí praskla. „DDT zabíjí naše dravce“ křičely novinové titulky. Následkem tlaku veřejnosti, zejména ekologických sdružení a spolků, došlo ve většině evropských zemí a v USA k rapidnímu omezení až zákazu používání, zatímco v řadě afrických zemí se používá dodnes. „Jižní Afrika se vzdala DDT v roce 1996 a v té chvíli čelila mase komárů Anopheles funestus, který nepředstavoval v této zemi vážnější hrozbu celých čtyřicet let. Komáři si rychle vyvinuli odolnost k novým insekticidům. V roce 2000 musela Jižní Afrika vzít DDT opět na milost. Nic jiného nedokázalo děsivý vzestup malárie zastavit,“ píše Jaroslav Petr Na serveru osel.cz

Křehké vaječné skořápky - důsledek používání DDT
Autor: Peter Wegner CC BY-SA 3.0 Křehké vaječné skořápky - důsledek používání DDT

DDT je příkladem prostředku, který se z klaďase stal záporákem, ale v pestrobarevném a ekonomicky i ekologicky velmi rozpolceném světě si stále nachází své zastánce. Bez ohledu na rozkřáplá ptačí vejce.

Text: Topi Pigula

reklama

reklama