Časté mýty a dezinformace kolem COVID-19: Alkohol ani česnek ho nezlikvidují

Vpíchnutí dezinfekce do žíly nebo inhalace sody – to jsou snad ty nejznámější a zároveň nejhloupější mýty, které se šíří světem i pomocí známých osobností. Na co všechno byste si měli dát pozor?
Klasický bonmot a anekdota v jednom praví, že pro muže je nejsmrtelnější nemocí rýmička. A že COVID-19 je taková silnější rýmička nebo, chcete-li, jenom odrůda „chřipky“, které se dostalo mediální pozornosti. Srovnání s chřipkou je poměrně běžné a je zcela mylné. Jediný společný bod je, že jak chřipka, tak COVID-19 má společného jmenovatele, virus. Jenže tady veškerá podobnost končí. Zatímco virus chřipky je ze skupiny Orthomyxoviridae, virus SARS-CoV2 patří mezi koronaviry. Pokud bychom zvolili velmi laický příklad, tak jak trabant, tak mercedes jsou auta, stejně tak jako původce chřipky i COVID-19 jsou viry. Ovšem jsou mezi nimi tak obrovské rozdíly, že zaměňovat jeden za druhý je zcela zavádějící. Takže COVID-19 není ani rýma, ani chřipka.
V počátcích pandemie na silnicích skutečně umíralo víc lidí než na koronavirus, počet jeho obětí ale stále narůstá a ta (krátká) doba už je dávno pryč. Ještě důležitější pak je, že rakovina ani nezodpovědné řízení nejsou nakažlivé. Žádný onkologický pacient není infekční a nemusí do karantény, aby svou nemoc nerozšířil dál.
Ať už se mluví o USA, Číně, nebo Rusku, nepopiratelným faktem je, že koronavirus SARS-CoV2 je přirozeného biogenního původu. I na Prima ZOOM jsme publikovali postupující vědecké poznání, kdy ve hře jako přenašeči byli luskouni či netopýři. Dnes už je jasné, že virus přišel z Číny a mezi lidi se dostal z tržnic, na nichž se prodávala jak domácí, tak divoká zvířata. Vektory přenosu jsou tam extrémně silné. Mýtus o umělém původu rezonoval ve společnosti tak silně, že jsme mu věnovali samostatný článek.
Ani jedno z tvrzení se nezakládá na pravdě. Antibiotika jsou léky cílené na bakterie a nikoliv na viry. Na léčbu virových onemocnění jsou určena antivirotika, v případě aktuální pandemie je to například remdesivir. Mýtus o alkoholové léčbě má možná svůj původ v obsahu alkoholu v dezinfekčních směsích, ovšem ten dezinfikuje jen povrchy (kliky, kůži na rukou atd.) a nikoliv buňky zevnitř. Vir, aby se mohl množit, se musí dostat do hostitelské buňky, a tam za ním alkohol, i kdybyste si ho dopřáli sebevíc, nemůže.
Samotný virus je skutečně tak malý, že pro něj mezery mezi vlákny nepředstavují vážnější překážku. Jenže při kýchnutí, mluvení či kašlání se nevylučují z nakaženého jednotlivé viry, ale kapénky hlenu či tekutiny (typicky sliny), které jsou mnohem větší a rouška je zadrží. Mnozí z bezpříznakových nakažených ani netuší, že jsou virovými přenašeči. Rouška přitom chrání jak před vydechovanými kapénkami (u nakažených), tak i před možným vdechnutím.
I když prezident Trump naznačoval, že by dezinfekce do žíly mohla být řešením a na internetu se vyrojily desítky zaručených rad, v podstatě žádná není postavená na vědeckém základě. Ani nadměrná konzumace česneku, ani hojné pití horké vody virus nezabijí. Chlór stejně tak jako alkohol dezinfikuje povrchy, ale jakmile je virus v buňkách nosní sliznice, odkud putuje dál do plic, žádné „povrchové“ dezinfekce nepomohou. K tomu, aby se do nosu spolu s kapénkami nedostal, napomáhají roušky. Nepomohou ani nosní kapky, ani vývar z badyánu, ani koloidní zlato.
V Indii se rozšířila pověra, že na koronavirus zabírá pití kravské moči. Tento způsob léčby se v Indii objevuje relativně pravidelně, neboť 79,8 % obyvatel jsou hinduisté, kteří věří v posvátnost krav. Ale jen tak mezi námi… to samozřejmě nefunguje.
Co zabírá? V aktuální situaci vlastně to nejjednodušší. Mytí rukou, které je zbaví případných virů. Omezení společenského styku, neboť dnes už bohužel nikdo neví, kdo nakažený je, či není (trasování a chytrá karanténa selhává). A také roušky jako ta nejjednodušší mechanická zábrana a první bariéra.
Když v roce 2003 vypukla pandemie SARS, svět byl zděšen. Počet obětí COVID-19 ale překonal počet mrtvých v důsledku SARS už letos v únoru...