7. srpna 2020 12:45

Co všechno doma dýcháte? Kupodivu i gumu, zbytky hmyzu nebo DNA z chlamydie

Mikrobiologové odhalili, co všechno vám doma létá vzduchem.

Protivně pisklavý zvuk a lidé zacpávající si uši, to je běžný každodenní obraz na stovkách českých nádraží. A někdy následuje nepříjemně kovová pachuť na jazyku. To je vzduch, který chutná. A z logiky věci musíme kov železničních vagonů i vdechovat. Ale to zdaleka není vše.

Díky současné koronavirové situaci už většina lidí zná rozdíl mezi rouškou a respirátorem chránící ústa jednotlivců. Existují ale čističky vzduchu, které pomocí duálních HEPA a uhlíkovým filtrů zachycují mikroskopické částice označované jako PM0.1 (číslo uvádí velikost v mikrometrech), stejně jako částice PM2.5, které se mohou uvolňovat z průmyslových emisí nebo spalování, a větší částice PM10, například pyl a alergeny. Navíc plyny včetně těkavých organických sloučenin, benzenu, NO2 a formaldehydu jsou detekovány a zachyceny skrze moderní technologii čištění.

Chlamydie

Chlamydie jsou parazitické bakterie, které neumí získávat vlastní energii. Proto jsou závislé na svém hostiteli, mezi které patří i člověk. Některé z nich neškodí, jiné, jako například Chlamydia tracomatis, mají na svědomí urogenitální infekce, infekce novorozenců či onemocnění dýchací soustavy. I jejich DNA se stala překvapivým nálezem v mikrobiologickém rozboru čističek vzduchu.

Pomocí skenovacích elektronových mikroskopů (SEM) lze chemické sloučeniny zvětšit až 300 000krát, což mikrobiologům pomáhá identifikovat látky znečišťující ovzduší v domácnostech. Analyzují se filtry z celého světa, z Asie, Evropy, Ameriky a Austrálie. Díky globálnímu výzkumu tak lze porovnat kvalitu vzduchu v různých částech zeměkoule. Když mikrobiologové společnosti Dyson provedli celosvětový výzkum pomocí SEM analýzy zaměřený na nečistoty ve vzduchu kolem nás, zjistili následující.

Co se našlo ve filtrech

• Kožní buňky

Jde o jednu z nejběžnějších částic nacházejících se ve filtrech. Průměrný člověk ztrácí kolem 5–15 g kůže týdně, tedy hmotnost sáčku lupínků! Odumřelá pokožka tvoří vločky, které mohou být malé až 30 mikrometrů, lidské oko je tedy nepostřehne. Jakmile se ovšem dostanou do vzduchu, jsou kožní buňky dostatečně lehké, aby mohly být přenášeny větrem, tedy i vdechnuty. • Vlasy a chlupy

„Z jednoho lidského vlasu můžeme získat 30 částic PM2,5. Protože jsou tak malé, vdechujete je a jdou hluboko do našich plic,“ upozorňuje Frank Kelly, profesor životního prostředí v Imperial College London.

• Zbytky hmyzu

Někdy je obtížné je identifikovat, protože organická hmota rychle degraduje. Mrtví brouci, pavouci i mouchy tvoří část běžného domácího prachu, rozptýleného ve vzduchu.

• Roztoči

Roztoči se mimo jiné živí kožními buňkami, proto se jim dobře daří v čalouněném nábytku, matracích i textiliích. Tyto roztoče však lze nalézt také ve filtrech čističek – což znamená, že se mohou volně pohybovat ve vzduchu. • Části gumy

Mikročástice kaučuku z pneumatik se do bytů dostanou oknem během větrání • Kosmetika

Mezi polutanty patří i látky obsažené v kosmetice, například silikonové kuličky, které jsou součástí make-upu či laku na vlasy.

• Vlákna z tkanin

Pomocí světelného mikroskopu lze zvýraznit barvu vláken, někdy dokonce tak přesně, že je možné identifikovat kus oblečení, ze kterého pocházejí. • Cigaretový popel a zplodiny hoření

Zbytky cigaretového popela i produkty spalování vonných tyčinek zachycené ve filtrech prozradí, zdali v domácnosti žije kuřák či člověk dopřávající si romantiku pomocí vůně z aromatizovaných svíček a lamp.

Lidské příběhy čtené z čističky vzduchu

Většinou se staráme o nejmenší znečišťující látky v našem ovzduší, tedy plyny, uhlíkový prach. To jsou druhy sloučenin, o nichž jste slyšeli ve zprávách, které se zkoumají z hlediska možných zdravotních problémů. Ale pro mě jsou nejzajímavější větší částice – mohou vyprávět příběh o člověku. Obvykle dokážu zjistit, zda lidé mají domácího mazlíčka, jestli jsou kuřáci, zda žijí poblíž frekventované silnice a spoustu dalších informací,“ říká Gem McLuckie, vedoucí vědecký pracovník oddělení mikrobiologie společnosti Dyson.

Karen Holeyman, vedoucí výzkumu, k tomu dodává: „Jedním z nejpřekvapivějších aspektů mé práce je analýza filtrů čištění, protože nemáte tušení, co najdete. Od hmyzích křídel bez těla až po přítomnost DNA z chlamydie. Spousta z toho, co na filtrech najdu, zůstane navždy záhadou.

Rozbory filtrů jasně ukazují, že námi vdechovaný vzduch rozhodně není takový, jak bychom si rádi namlouvali. Byť je průhledný, rozhodně není čistý.

Topi Pigula

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom