Co se s člověkem děje těsně před smrtí? Vidění mrtvých je jedním ze dvou tajemných fenoménů

Smrt zajímá snad každého z nás – včetně členů vědecké obce. Jaké fenomény jsou s koncem života spojeny překvapivě často?

Už několikrát jsme psali o tom, co se děje v lidském těle těsně před smrtí – a také krátce po ní. Tím však rozhodně nejsou všechna mystéria týkající se závěrečné fáze života vyřešena. Lékaři zabývající se paliativní péčí, tedy provázející pacienty posledním obdobím nemoci, totiž popisují několik fascinujících fenoménů, jež jsou s blížící se smrtí spojena.

Průvodce světem mrtvých

„Vídám mrtvé lidi.“ Tuhle větu má spousta z nás neodmyslitelně spojenou s postavou Haleyho Joela Osmenta z filmu Šestý smysl. Jenže tajemný chlapec stižený tímto darem (či prokletím) není zdaleka jediným, kdo může tuto větu říkat. Podobné vize zesnulých příbuzných či známých totiž byly zaznamenány u velkého množství umírajících pacientů.

Jev bývá označován jako „vize na smrtelné posteli“ (deathbed visions) či vědečtěji „smyslové zkušenosti související se smrtí“ (death-related sensory experiences, DRSE). Nejčastěji se hovoří o poslech ze záhrobí, kteří s umírajícím člověkem komunikují a připravují ho na odchod ze světa. Jakkoli to může znít děsivě, pro většinu pacientů se jedná o úlevnou (a především útěšnou) zkušenost, jelikož představa shledání s dávno ztracenými blízkými snižuje úzkost ze smrti.

Samozřejmě je nutné doplnit, že pro tento fenomén neexistuje vědecky jednoznačný důkaz. Výpovědi umírajících pacientů, často vystavených množství léků a tlumicích prostředků, nelze prokazovat za nevývratné. Při různých zdravotních potížích navíc může docházet k hypoxii, tedy nedostatku kyslíku v těle, což může vést k poškození mozku – tedy orgánu, který následně za tajemnými vizemi stojí.

Předsmrtná labutí píseň

Druhým zajímavým fenoménem je krátkodobé zotavení nedlouho před smrtí. Existuje pro něj anglický termín „terminal lucidity“, který bychom mohli přeložit třeba jako předsmrtnou jasnost. Už od 19. století lékaři pozorují jeho výskyt hlavně u psychiatrických pacientů a osob s neurodegenerativními onemocněními (třeba demencemi včetně Alzeimerovy choroby).

V praxi se jedná o nečekané a nepravděpodobné zlepšení pacientova stavu, a to hodiny, dny či týdny přes smrtí. Lidově je jev známý i jako labutí píseň – pacienti, kteří ztratili schopnost orientace ve světě či se jejich paměť postupně výrazně zhoršila, si najednou na své blízké vzpomínají, jsou aktivní a soběstační. O to hůře se následně blízcí smiřují s jejich smrtí, jež na sebe obvykle nenechá dlouho čekat.

Na věrohodném vysvětlení tohoto jevu se vědci zatím nedokázali shodnout. Možná jej lze přičíst neuromodulaci, tedy schopnosti mozkových buněk měnit svou funkci. Jak se tělo postupně připravuje na smrt, dochází k proměnám vypouštění neurotransmiterů v mozku a důsledkem složitých chemických procesů může být i nadstandardní aktivace částí mozku zodpovědných za paměť a další kognitivní funkce. I v tomto případě však věda spíše hádá, jelikož se smrt v mnoha ohledech vymyká přísně exaktnímu vnímání reality…

Mojmír Sedláček

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom