Co je bipolární porucha – onemocnění častější, než se zdá

Bipolární porucha zní vědecky, maniodepresivní psychóza zní strašně.
Sebevrah nemusí být nešťastný, ale může být nemocný
Sebevrah nemusí být nešťastný, ale může být nemocný
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Dvě fáze bipolární poruchy

„Bipolární porucha II (BP II) je duševní onemocnění charakterizované opakujícími se epizodami deprese a hypománie. V 60. letech minulého století byl původní jednotný koncept poruch nálady nahrazen dichotomickým modelem, dle kterého existují dvě základní, zřetelně oddělené diagnostické jednotky – bipolární a unipolární porucha (1). Toto pojetí se následně promítlo do klasifikačních systémů a silně se zažilo i v klinické praxi,“ vysvětluje v materiálu Bipolární porucha II – epidemiologie, diagnostika a léčba MUDr. Tomáš Novák z Psychiatrického centra Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Velmi zjednodušeně řečeno jde o to, že osobnost trpí střídáním dvou fází, přičemž jedna je tvořená šťastnou mánií, kdy vše je úžasné, skvělé a pocity štěstí dosahují neuvěřitelně intenzivních hodnot. Hlava překypuje nápady a nevidí překážky, které by se nedaly zdolat. Může se vyskytovat i zvýšená sexuální aktivita, snížená potřeba spánku i změny chutí. Druhá, depresivní část je tvořena přesným opakem, v němž se vyskytují sebevražedné sklony, únava, nespavost (z níž se rodí ještě větší únava), nechutenství... a deprese. Prostě všechno, ale absolutně všechno je špatně. Řečeno slovy pohádkového Trautenberka: „To kyselo je moc kyselý a bramborák moc bramborovej.

Kdo jí trpěl

Přesně klasifikovat jednotlivé psychické onemocnění je poměrně ožehavá záležitost, často se na definicích a jejich přijímání neshodnou ani vědci mezi sebou. Markéta Zemanová z Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě píše, že toto vážné duševní onemocnění „postihuje přibližně jednoho až dva lidi ze sta (prevalence je 12 %). Postihuje ženy i muže bez ohledu na rasu, vzdělání či sociální statut. Onemocnění začíná kolem 20. roku věku, k jeho rozpoznání a léčbě však mnohdy dochází o několik let později.“ Podle mnohých psychiatrů se jedná o nemoc nevyléčitelnou, jejíž příznaky se dají jen tu lépe, tu hůře kontrolovat zejména pomocí životního stylu. Mimo jiné platí pravidlo „no drugs, no alkcohol“, tedy bez drog a alkoholu. Samozřejmě při horších stavech odborní lékaři doporučí užívání antipsychotik. I přes rychlý postup ve vývoji léčiv stále trvá stav, kdy klasická sedativní antipsychotika sebou nesou celou řadu nepříjemných vedlejších účinků. Přestože se stále nepodařilo najít konkrétního „viníka“, vědci se shodují na tom, že se jedná o biologicky podmíněné onemocnění.

I když se toto onemocnění dostalo nově do povědomí nemoci dcery premiéra Babiše, který ho zmínil během přenosu v Palermu v souvislosti s vyšetřováním kauzy šetření oprávněnosti získání dotací na Čapí hnízdo, nemoc postihla i jiné, ve světě kultury velmi známé osobnosti. Za Den bipolární poruchy je prohlášen 30. březen, což je shodou okolností den, kdy se narodil Vincent van Gogh, který touto nemocí trpěl. Z celé plejády dalších jmenujme jen namátkou, přičemž někteří se rozhodli skončit život vlastní rukou, jiní měli velké problémy s alkoholem a drogami. Z našinců to byli například hudební skladatel Karel Svoboda, herec Miloš Kopecký, zpěvák Petr Muk, herec Vlastimil Brodský, spisovatel Ota Pavel. Pokud bychom chtěli sáhnout do rejstříku jmen světových, jmenujme například herečku Catherine Zeta-Jones či zpěváky Kurta Cobaina a Ozzyho Osbourna. Jen z výše uvedených příkladů je jasné, že člověk s touto chorobou rozhodně není nesvéprávný, byť v opravdu výjimečných případech, například když začne zásadně ohrožovat své životní jistoty manickým rozprodáváním majetku a ohrožuje se na životě, může dojít i ke zbavení svéprávnosti. Ale jak je uvedeno výše, jde zcela o výjimečné řešení.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama