Čím výše jste, tím více riskujete, dokázali vědci

Vědci odhalili zajímavou souvislost mezi výškou rizika a výškou místa, kde bylo riskantní rozhodnutí učiněno.
Znáte všechna nebezpečí výšky mrakodrapů?
Znáte všechna nebezpečí výšky mrakodrapů?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Výška ředitelských kanceláří

Proč mají ředitelé společností kanceláře v podkroví či vysoko v oblacích ve skleněných chrámech byznysu? Z logiky věci to má jen nevýhody. V případě požáru mají nejdelší únikovou cestu a je takřka jisté, že spíše začne hořet pod nimi než nad nimi, což míru nebezpečí jen zvyšuje. Mají nejdelší cestu do práce a samozřejmě i z práce. Pokud nemají soukromý výtah, musí ho sdílet se svými podřízenými, kteří tak mají „kontrolu“, kdy šéf přichází do práce.

Přesto je výška – stoupající s výškou profesního postavení, jakýmsi způsobem důležitá a vyšší kanceláře vytvářejí dojem větší prestiže. Vždyť úplně dole je vrátnice. A dole či nízko nechce být nikdo. Ono to totiž zní tak nějak… nereprezentativně. Takže nejde ani tak o otázku praktickou, do hry vstupuje psychologie.

Singapurské mrakodrapy
Autor: pixabay.com Singapurské mrakodrapy

Makléři z přízemí

Když se lékaři z univerzity v Miami začali zajímat o rizikovost chování investičních makléřů, zaujala je nápadná korelace mezi zvyšující se mírou rizika a zvyšující se patrem v němž bylo rozhodnutí provedeno. Rozhodli se hypotézu – vyšší riziko bývá akceptováno ve vyšším patře – kterou vypozorovali na vzorku tří tisícovek manažerů zacházejících v rámci svých porffolií s více než půl bilionem dolarů – ověřit na dobrovolnících. Vedoucí studie Sina Eskeky tvrdí, že vyšší patro podvědomě vyvolává vyšší pocit moci. Dobrovolníci v rámci deseti testů s různou mírou rizika potvrdili, že ti, kdo se rozhodovali v přízemí, „jeli na jistotu“, zatímco ti, kdož se rozhodovali výš – například ve třetím patře – měli rozhodnutí mnohem rizikovější. Jak vyplývá ze studie publikované v Journal of Consumer Psychology, tak podobná korelace platí nejen v případě „finančních“, ale i senzorických rozhodnutí – například s ochotou ochutnat netradiční potravinu.

Jelikož se ale jedná o podvědomou reakci, její vliv se začne vytrácet ve chvíli, kdy je účastníkům tato zajímavá souvislost odhalena. Pokud tato situace platí obecně, je možná dobré brát ji v úvahu i u dalších profesí než jen u makléřů. Možná nechat si změnit vizáž u plastického chirurga, který má svou praxi ve vyšších patrech mrakodrapu nemusí být zase až tak dobrý nápad.

Text: Topi Pigula

Reklama
Reklama