Chování koček rozluštěno: Když se na vás dívá a pomalu mrká, má vás ráda

Myslíte si, že z kočičího mňoukání vysoudíte stejně informací jako z psího štěkání? Omyl, v obou případech nám mnohem víc o skutečném prožívání zvířat napoví řeč jejich těla.
Jak poznáte kočičí lásku?
Jak poznáte kočičí lásku?
istock.com

reklama

Ve věčném sporu mezi pejskaři a milovníky koček mají příznivci domestikovaných psovitých šelem v jedné věci jasně navrch. Psi jsou totiž zjevně o poznání přátelštější a vrtěním ocasu, olizováním či skákáním dávají jasně najevo, jak mají svého páníčka rádi; zato kočky bývají o poznání odměřenější a leckdy budí dojem, že je lidské bytosti v jejich okolí vůbec nezajímají. Jenže je tomu skutečně tak? Nečteme jen špatně signály, jež nám různé zvířecí druhy poskytují?

Evoluce skrze soužití

Domestikaci zvířat můžeme sledovat zhruba od deseti tisíc let před naším letopočtem. Ochočování psů a koček však probíhalo velmi odlišně, což může souviset i s odlišným vztahem zvířat k lidem. Psi totiž trávili hodně času s lidmi, pomáhali jim při lovu a následně byli odkázáni na to, co jim lidé z ulovené kořisti nechají. Lidé a psi se vyvíjeli společně, v úzkém soužití, a tak si na sebe oba druhy postupně zvykali.

Zato kočky na lidech závislé nebyly – lovily krysy a další drobné škůdce, kteří ohrožovali zásoby plodin. Navíc se jednalo zřejmě o jediný samotářský zvířecí druh, jenž se člověku podařilo alespoň částečně domestikovat. Kočky si však na lidi nikdy nezvykly do takové míry jako jejich psí kolegové – a totéž platí i naopak. Je to patrné třeba i na množství výzkumů, které byly na obou živočišných druzích provedeny; a tak zatímco o psím chování i prožívání máme obrovské množství informací, kočky byly donedávna velkou neznámou. I zde se však už dospělo k určitým pokrokům.

Kočka není pes

Čas, který psi strávili po boku člověka, se projevil i v mimice psího obličeje, konkrétně obočí a pohledu očí. O této evoluční vychytávce jsme už psali. Ale stejně jako se takto specifickým obočím nepyšní vlci a nezdomácnělí předchůdci současných psů, nemají jej ani kočky – i proto je pro člověka o poznání těžší vyčíst aktuální emoci u koček než u psů.

Kočky ve skutečnosti nepřátelsky jen působí.
Autor: istockphoto.com Kočky ve skutečnosti nepřátelsky jen působí.

Důležité je si uvědomit, že kočky mají vlastní vzorce chování, jež nemá smysl měnit – můžeme je pouze pochopit. Výzkumy z posledních let proto přinášejí několik zajímavých poznatků. Pokud se na vás kočka dívá a pomalu u toho mrká, znamená to, že vás má ráda, jelikož se s vámi cítí v bezpečí. Totéž platí i pro situaci, kdy kočka otáčí hlavu na jednu stranu, když je poblíž „svého“ člověka. Pokud se o vás kočka tře, neznamená to pouze značkování území, jak se dříve předpokládalo, nýbrž i to, že se s vámi chce kamarádit – nepřenáší totiž jen svůj pach na vás, ale i ten váš na sebe. Mixuje tělesný pach přátel, které potom snáze odliší od nepřátel.

Vzhledem k méně pokročilé domestikaci jsou možnosti přítulnosti koček vůči lidem rozmanitější nežli v případě psů. Velmi záleží na tom, jaké zkušenosti daná kočka nabere s lidmi ve svých prvních dvou měsících života – pozitivní zkušenosti výrazně zvyšují šanci, že i později bude kočka chtít trávit čas v lidské společnosti. Zásadní uvědomění tedy spočívá v tom, že přestože se k vám kočka láskyplně nevrhá v psím duchu, neznamená to, že vás nemá ráda – naopak pokud si s vámi dovolí být zranitelná a uvolněná, jste se vztahem ke svému mazlíčkovi na dobré cestě.

reklama

reklama