Chcete být šťastní? Přemýšlejte jako staří lidé!

Myšlení starých lidí se rozhodně neomezuje jen na nemoci a stěžování si. Naopak, v každém věku si můžeme od seniorů něco vypůjčit – ať už je to pozitivní přístup k všednostem, či recept na štěstí a dlouhověkost. Jaký?
Štěstí ve stáří není žádným science fiction. A klíč je ve způsobu přemýšlení.
Štěstí ve stáří není žádným science fiction. A klíč je ve způsobu přemýšlení.
istockphoto.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Už týden můžeme v kinech vidět filmovou novinku Jiřího Mádla s názvem Na střeše. Příběh sleduje starého muže, vysloužilého učitele, který už od života nic nečeká. Navzdory pesimistickému nastavení mu osud do cesty přihraje mladíka, který (jak už to tak ve filmech bývá) obrátí starcův život vzhůru nohama. Jakkoli si můžeme říkat, že ve skutečném životě to takto nechodí, zajímavé výzkumy nám tentokrát nedají za pravdu. Životní optika starých lidí totiž může skýtat i mnoho dobrého.

Šťastní staří lidé

Dlouholetý výzkum přinesl v roce 2011 zajímavé výsledky týkající se emočního prožívání seniorů. Necelé dvě stovky seniorů zapisovaly své emoční rozpoložení napříč jedním náhodně zvoleným týdnem, totéž se pak opakovalo po pěti a deseti letech. Když vědci po dekádě sbírání výsledků dali data dohromady, ukázalo se, že životní spokojenost, emoční stabilita i komplexnost pocitů rostl s věkem. Právě emoční rozpoložení se navíc ukázalo jako dobrý prediktor úmrtnosti – senioři, kteří si všímali výrazněji více pozitivních nežli negativních pocitů, se v rámci výzkumu dožili vyššího věku.

Tento fenomén následně zkoumal novinář John Leland z The New York Times, který předloni popsal příběhy šesti stárnoucích lidí, s nimiž napříč roky trávil čas. A dospěl k závěrům, které na individuální úrovni (vědci by mohli říct, že se jednalo o kvalitativní metodologii) vysvětlují data získaná zmíněným výzkumem.

Paradox stárnutí?

Čím jsou lidé starší, tím se (alespoň leckteří z nich) cítí lépe; ne nadarmo se tomuto fenoménu říká paradox stárnutí. Souvisí především s tím, nakolik lidé sami hodnotí své stárnutí jako úspěšné. I další studie ukázaly, že pozitivní přístup ke stárnutí souvisí s lepšími kognitivními funkcemi, méně častou depresí a projevuje se i na zdravotním stavu. "Úspěšně" stárnoucí senioři proto mohou být pro všechny mladé inspirací, nikoli trpěnou součástí společnosti.

Se zhoršujícím se zdravím přichází i menší stres z všedních problémů, které většinu z nás neustále trápí: nestihnutý autobus, směšně malá porce v restauraci nebo rozbitý počítač. Ničím z toho se popisovaní staří lidé netrápí, protože už vědí, že s tím nic nenadělají. Namísto toho si připomínají povedené momenty z minulosti nebo se radují z všedností, které se jim podaří i v pokročilém věku; už jim je jasné, že to, co zvládali dříve, není samozřejmostí. A právě vděk za to, co máme, a užívání si i každodenních maličkostí by mohlo být tím, čím i mladí lidé dokážou zlepšit svou přítomnost – a ani nemusejí čekat na stáří.

Text: MS

Reklama
Reklama