Chceme Topseriály zdarma! No a co, že je někdo ukradl

Teorie velkého třesku, Hra o trůny a spoustu dalších seriálů už na Topserialy.to neuvidíte. Jak k tomu došlo? A bylo sledování krádeží?
Teorie velkého třesku
Teorie velkého třesku
CBS

Krok do zlodějské historie: Kdo nekrade, okrádá rodinu

Bonmot, který byl v dobách před listopadem krutě pravdivý, vycházel v zásadě z toho, že soukromé podnikání bylo nemilosrdným způsobem potlačeno. Osoba samostatně výdělečně činná v zaměstnání moc zaměstnavatele neokrádá, neboť zaměstnává sám sebe. Představa, kterak soukromý svatební fotograf si přilepšuje tím, že sám sobě krade filmy, respektive dnes karty coby záznamová média, je bizarní. Když někdo v rámci ROH (revoluční odborové hnutí byla monopolní odporová organizace) každoročně roznášel zaměstnancům vánoční kolekce, často mu „trocha čokolády“ zůstala za prsty. Totéž platilo o záchodovém papíru, mýdlu (které se kradlo z pracovišť)… zkrátka drobná ekonomická kriminalita patřila k zaměstnaneckému bontonu.

„Kancelářští“ využívali telefonu (mobilní telefony neexistovaly) k soukromým hovorům, dělníci si vypomáhali stavebním materiálem a zaměstnanci masokombinátů či mlékáren vynášeli ukradené potraviny. Nelze zevšeobecňovat, zdaleka nekradli všichni, nicméně výše zmíněný bonmot nebyl takovou nadsázkou, jakou by se mohl zdát. Autor těchto řádků při reportérské práci v terénu (jednalo se o materiál pro geografický magazín Koktejl) zaznamenal větu: „Víte, pane reportére, já byl za komunistů disident, já jsem kradl cihly.“ Trestný čin „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“, který existoval v letech 1950–1990, mohl odsouzenému vynést až 15 let vězení. Jen pro srovnání, současný trestný rejstřík ukládá za vraždu 10–18 let.

Češi, nekraďte tady

V letech sedmdesátých, kriminalisté podle záznamů odhadovali, že zvládnou odhalit nejvýš procento takových krádeží. Případů označených „rozkrádání majetku“ přitom v té době evidovali kolem 18 tisíc za rok. Rozkrádání majetku stálo podle odhadů československý stát každý rok několik desítek miliard korun – ekvivalentem by v současné době bylo několik stovek miliard,“ píše Ondřej Svoboda na serveru idnes.cz. Příčinou byly mimo jiné chronické problémy se zásobováním. To co si dnes koupíme zcela běžně, od tropického ovoce přes bicykly až po časopisy, bylo záležitostí „podpultového“ prodeje. V případě tiskovin nešlo o disidentské tisky, ty se do prodeje vůbec nedostaly, ale i o tak běžné časopisy, jako bylo ABC mladých techniků a přírodovědců. Po 17. listopadu 1989 se uvolnily možnosti cestování, což sebou přineslo nájezdy do nejbližšího „kapitalistického zahraničí“ a cedulky Češi, nekraďte tady, na některých rakouských obchodech v příhraničí. 

Porevoluční „zdarma“

Demokracie s sebou mimo jiné přinesla obrovské spotřebitelské možnosti, které ještě extrémním způsobem znásobil nástup internetu. Koupit si můžeme cokoliv, a pokud je něco zdarma jako bonus k nákupu (trik, na který slyšíme bez ohledu na tušení, že cenu dárku zdarma jsme zaplatili v nákupu ostatního zboží), vítáme to. Navíc se kopírování softwaru a stahování filmů ani nebere jako krádež či cosi nelegálního. „Když něco ukradnu, tak to přemístím, prostě to z jednoho místa zmizí a na jiném se to objeví. Ale když stáhnu film či software, tak přece zůstane na místě,“ tvrdil absolvent fotografického kurzu, který své snímky upravoval na „přemístěném“ software. Srovnávání naší životní úrovně se západními zeměmi (nikoliv už naše výkonnost či efektivita práce) se stalo v některých kruzích mantrou o tom, jak se máme špatně a jak vlastně kopírování není nic pirátského (ve smyslu trestného činu či přestupku). Podobné je to se stahováním filmů, ne náhodou se o serveru Topseriály píše jako o pirátském. 

Teorie velkého třesku
Autor: CBS Teorie velkého třesku

Pirátské pirátění

Zaměřme se nejprve na software, později na filmy. Dejme slovo Trestnímu zákoníku: „Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Při naplnění kvalifikované skutkové podstaty (vykazuje-li čin znaky obchodní činnosti dle výše získaného prospěchu či výše způsobené škody) může být pachatel potrestán až osmi lety odnětí svobody.“ Nemusí jít zrovna o podnikání, v případě úprav fotografií například za účelem jejich prodeje (svatební fotograf upravující fotky na kradeném softwaru), stačí i jakékoli neoprávněné užití, tzn. i nepatrné. I to se stává správním deliktem a může za něj být uložena pokuta až 150 tisíc Kč. Software je totiž autorským dílem a bez souhlasu oprávněného subjektu není možné jej užívat. A pozor: užíváním se nemyslí jen samotné užití – v případě software na úpravu fotek tedy úprava fotek, ale i rozmnožování či rozšiřování. Zjednodušeně řečeno máte-li nelegálně získaný software, nesmíte jej ani užívat, ani kamarádům poskytnout kopii. Od toho je licenční smlouva, kterou ale v případě kradeného software pochopitelně nemáte.

Konec Topseriálů

„Stahování je legální,“ vehementně a opakovaně tvrdí Pavel Machek v diskuzí věnované stahování z úložiště ulozto.cz. Pomiňme pro tuto chvíli otázku legality a podívejme se v příměru na proces, jakým se tam filmy dostávají. Někdo někde získá film (třeba tak, že postaví kameru před televizi a prostě ho zaznamená) a nahraje ho na některé z úložišť. Film sice v sobě obsahuje logo stanice, která ho vysílala, nicméně ke stažení se nabízí komukoliv a zdarma. V praxi je to podobné, jako kdyby člověk kupoval ve vetešnictví evidentně kradené zboží, často podepsané, ale protože samotná koupě není nelegální (pak by většina zastaváren neměla co prodávat). Jak prodejce, tak kupující sice vědí, že jde o kradené zboží, ale jeden ho mohl prodat (prodáváte-li kradený telefon, nemusíte dokazovat, kde jste ho vzali) a druhý koupit.

V případě zrušení streamovacího serveru Topseriály jde o situaci poněkud složitější. Stránka nenabízela seriály ke stažení, ale k přímému prohlížení, což je flagrantní porušení autorských práv. Na milovníky pirátsky získaných seriálů čekalo oznámení: „Služby verystream, openload, streamango a rapidvideo ukončily svůj provoz. Vzhledem k tomu, že všechny odkazy na videa byly z těchto zdrojů, rozhodli jsme se ukončit provoz i my.“  Takže na Topserialy.to si už Teorii velkého třesku nepustíte.

Jak k tomu došlo

Několik hollywoodských studií společně s Netflixem a HBO vytvořilo Alianci pro kreativitu a zábavu (ACE). Tato společnost podala žalobu k německému soudu a dosáhla toho, že provozovatel dvou obřích zdrojů nezákonného, ​​neautorizovaného obsahu souhlasil s ukončením všech operací. „Před touto akcí ACE byly Openload a Streamango masivními pirátskými výstroji. Samotné Openload mělo v Rumunsku, Francii a Německu více než 1000 serverů a generovalo větší provoz než mnoho předních zdrojů legálního obsahu, včetně Hulu, HBO Go, Sky a webových stránek pro CBS News a NBC News,“ píše se v tiskové zprávě ACE. Pokud vezmeme 50 nejvýznamnějších nelegálních webů pro streamování videa a propojení na světě, 75 % obsahu přebíraly a dál nabízely Openload a Streamango. A Topseriály byly českým serverem, který se na streamování přiživoval. 

Chceme mít seriály zadarmo

Fakt, že seriály někdo produkuje, natočí (to znamená zaplatí všem, kteří se na vzniku podílejí, od herců, kameramanů a zvukařů až po výrobu kulis, střihače či organizaci cateringu během natáčecích dnů), nezajímá diváky, kteří seriály sledovali zdarma. Samotný fakt, že to tak bylo a že najednou by měli za cizí práci platit, jim přijde bizarní do té míry, že chystají demonstrace za obnovení možnosti sledovat pirátské vysílání. „Náš život bez seriálů nemá smysl a za Netflix fakt platit nechceme,“ stojí v popisu akce Stávka za obnovení Topserialy.to.

Jistou pointu má i samotná národní doména serveru Topserialy.to. Tam, kde většina českých serverů má .cz, tak Topseriály mají .to, což odkazuje na Tongo.

Text: Topi Pigula
 

reklama