Československé legie v Rusku měly obrněné vlaky a vlastní letectvo, bolševiky porazily i na Bajkale

Hrdinské výkony československých legionářů připomíná unikátní trilogie barevných litografií od malíře, ilustrátora a grafika Petra Ptáčka.
Přelet legionářského letadla Tractor nad Vladivostokem
Přelet legionářského letadla Tractor nad Vladivostokem
litografie Petr Ptáček
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Sběratelskou trilogii barevných litografií vydává jako poctu k 100. výročí návratů Československých legií do vlasti Spolek pro podporu umění a sběratelství. Litografie zachycují bitvu na Bajkalském jezeře, přelet letadlem Tractor nad Vladivostokem a legendární obrněný vlak Orlík. Autorem kreseb je výtvarník Petr Ptáček, který dlouhodobě navrhuje poštovní známky pro Českou poštu. Každý motiv vychází ve sběratelské emisi 100 kusů.

Legie proti Rudé armádě

Dobrovolnické jednotky zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války a následně ruské občanské války se do nově vzniklého státu vracely postupně, poslední oddíly až dva roky po jeho založení. Nejvíce legionářů se do Československa vracelo právě v průběhu roku 1919. Celkem měly jednotky československých zahraničních vojsk přes 140 000 dobrovolníků.

Nejsilnější zastoupení měly legie na ruském území, kde v letech 1914–1920 bojovaly nejdříve proti rakousko-uherské armádě a Němcům na Ukrajině a poté za ruského cara spolu s Bílými proti Rudé armádě. Československé legie kontrolovaly na konci války podstatnou část Sibiře a byly jedinou dobře organizovanou vojenskou silou v občanskou válkou rozvráceném Rusku.

Právě následná evakuace legionářských sborů přes Vladivostok lodí do Ameriky vlakem přes kontinent a opět lodí do Evropy nebo jižní cestou přes Japonsko, Hongkong, Cejlon, Suezský průplav do italského Terstu způsobila, že velká část legionářů se domů vracela několik let. 

Vojenské úspěchy československých vojenských sborů na bojištích v Rusku a dalších evropských zemích pak sehrály významnou roli při jednání vítězných mocností o vzniku Československa v roce 1918.

Bitva na Bajkalském jezeře

„Bitva na Bajkalském jezeře“ připomíná jedinou bitvu svedenou válečnými loděmi československé flotily. Bitva se odehrála 16. srpna 1918 v Sibiři na Bajkalském jezeře a skončila drtivým vítězstvím Československých legií.

Bitva na Bajkalském jezeře
Autor: litografie Petr Ptáček Bitva na Bajkalském jezeře

V srpnu 1918 bojovali českoslovenští legionáři o transsibiřskou magistrálu. Tvrdé boje se odehrávaly v horských soutěskách u Bajkalského jezera.

Legionářský týl konstantně ohrožovaly bolševické lodě, které kompletně ovládaly hladinu jezera Bajkal. Legionářům se nejprve podařilo získat malý říční kolesový parníček a postupně v přístavu Listveničné zprovoznili několik dalších, do té doby vyřazených parníčků.

V noci 15. srpna 1918 vyplulo legionářské loďstvo na přepadový útok k hlavnímu přístavu bolševiků, Mysové. V mlze, v poledne 16. srpna, se legionáři přiblížili na cca 8 km k přístavu. V tu chvíli se mlha rozptýlila a legionáři se objevili v dohledu přístavu Mysová. Bolševici na legionářské parníčky nereagovali, patrně se domnívali, že se jedná o jejich vlastní zásobovací flotilu. Legionáři se tak bez výstřelu přiblížili na vzdálenost 4 km od přístavu.

V tento okamžik již bolševici pochopili, že se jedná o nepřátelský útok. Ozbrojený bolševický ledoborec Bajkal, chlouba rudého loďstva, začal manévrovat tak, aby mohl zahájit palbu houfnicemi umístěnými na zádi. K tomu ale nedostal od legionářů čas. Ti začali okamžitě ostřelovat ledoborec, přístav, i přilehlé nádraží. V soustředěné legionářské palbě zápalnými granáty bolševická posádka hořící ledoborec Bajkal opustila. Právě tento vítězný moment zachycuje litografie „Bitva na Bajkalském jezeře“.

Obrněný vlak Orlík

„Obrněný vlak Orlík na transsibiřské magistrále roku 1919 u vesničky Zima u Irkutska.“ Poprvé byl našimi vojáky použit improvizovaný obrněný vlak v březnu 1918 při bojích s německou armádou u železničního uzlu Bachmač. V rámci následných bojů čs. legionářů s bolševiky od května 1918 byly obrněné vlaky jedním z nejdůležitějších bojových prostředků naší armády.

Obrněný vlak Orlík
Autor: litografie Petr Ptáček Obrněný vlak Orlík

Orlík je asi nejznámější obrněný vlak Československých legií a aktivně se účastnil bojů na magistrále. Jeho největším střetnutím byla bitva o Samaru. V noci ze 7. na 8. června 1918 zaútočila 2. rota 1. čs. střeleckého pluku podporovaná obrněným vlakem Orlík na železniční most přes řeku Samarku a tím otevřela cestu pro 1. a 2. prapor 1. čs. střeleckého pluku. Současně části 4. čs. střeleckého pluku překonaly řeku Samarku blíže k toku Volhy a obchvatem napomohly dobýt nádraží. Orlík během podpůrné palby zničil střelecká postavení bolševických sil a následně poskytoval přesnou palebnou podporu legionářským jednotkám přímo ve městě.

Orlík odvezl legionáře až do Vladivostoku, kde ho na jaře 1920 předali do rukou bělogvardějců. Osudy vlaku jsou dále nejasné, ale po definitivním vítězství bolševiků ho bělogvardějci pravděpodobně předali do čínských nebo japonských služeb.

Model obrněného vlaku Orlík můžete v současnosti vidět v expozici Armádního muzea na Žižkově v sále věnovaném 1. světové válce.

Letouny Tractor ve Vladivostoku

„Přelet letounu Tractor nad vladivostockým přístavem.“ Čechoslovákům se v ruských legiích podařilo zformovat také leteckou jednotku, která využívala různé modely a typy letadel.

Přelet letounu Tractor nad vladivostockým přístavem
Autor: litografie Petr Ptáček Přelet letounu Tractor nad vladivostockým přístavem

K zapojení legionářů do letectva došlo nejprve ve Francii, a to díky Milanu Rastislavu Štefánikovi, který získal dobrovolníky pro letecký výcvik z roty NAZDAR v cizinecké legii. Z jedenácti zájemců o letecký výcvik vyhovělo sedm jako pilot a jeden jako pozorovatel. Bohužel se nepodařilo z této skupiny sestavit samostatnou jednotku, a tak bojovali naši piloti ve francouzských službách až do konce války v různých perutích.

Čechoslovákům v ruských legiích se již podařilo naši leteckou jednotku skutečně zformovat. Sedm letadel legionáři dostali od francouzské letecké mise, tři od Ruska. V únoru 1918 byl tedy založen čs. aviatický divizion. Při bojích o transsibiřskou magistrálu legionáři letouny postupně získávali a ztráceli. Během ústupu legií směrem na Vladivostok legionáři ztratili pět letadel v Serdobsku, čtyři v Pemze a poslední v Krasnojarsku. Do Vladivostoku dorazil aviatický divizion 11. června bez letadel a jeho příslušníci byli reorganizováni na automobilní jednotku.

Legionáři ale nezůstali bez letadel dlouho. Když české legie dobyly Samaru, našly zde mnoho letadel, a proto byl 14. srpna 1918 založen Samostatný aviatický oddíl 1. čs. střelecké husitské divize.  Další letadla dorazila do Vladivostoku v prosinci 1918 ze Spojených států. Dodávka obsahovala opotřebované a původně cvičné stroje L.W.F. model V Tractor firmy Lowe, Willard a Fowler.

Legionář František Sýček k tomu poznamenal: „Letadla musili jsme ovšem dříve z beden si vyhledati, která jsou poměrně nejzachovalejší. Při tom nalezena letadla se strhanými křídly, promačkanými trupy a jinak poškozená. Dalo to mnoho práce z několika desítek (asi 150) beden vybrati a složiti dobrá letadla s dobrými motory.“

První Tractor pak vzlétl při příležitosti narozenin Tomáše Garrigue Masaryka 7. března 1919. Z neznámých příčin ale došlo k havárii, při které byl stroj těžce poškozen a letci Vlastimil Fiala a Robert Hartman zraněni.

Čtyři stroje typu Tractor doputovaly s legiemi do vlasti. Jeden z nich se zachoval a v dopravní hale Národního technického muzea je zavěšen od roku 1950.

Co je barevná litografie

Malíř, ilustrátor a grafik Petr Ptáček tvoří v malbě, kresbě i umělecké grafice. Maluje akrylem a olejem, specializuje se hlavně na techniku litografie. Vedle volných kreseb realizoval knižní ilustrace, grafiku a je vyhledávaným spolupracovníkem oddělení známkové tvorby České pošty, pro kterou realizoval řadu poštovních známek.

Petr Ptáček: Co je to litografie?

Techniku kamenotisku založenou na chemických vlastnostech jemnozrnného vápence, který v místech pokreslených mastnou barvou absorbuje tiskařskou barvu, zatímco nepokreslená místa barvu odpuzují, objevil na konci 18. století pražský rodák Alois Senefelder. Litografie Petra Ptáčka vznikaly v legendární nejstarší české litografické dílně v Říční ulici na Praze 1.

Sto signovaných litografií symbolizuje 100 let, která od dramatických událostí uplynula. Po jejich vytištění byl vápencový kámen opět přebroušen, takže jakýkoliv dotisk je vyloučen.

Uvedené litografie se prodávají pouze jako komplet a psát si o ně můžete na e-mailovou adresu litografie@sberatel.info

(red)

Reklama
Reklama