Podmořský Černobyl: Potopené sovětské ponorky jsou tikající jadernou bombou

Politiky i enviromentalisty děsí potopené ponorky z časů studené války. Rusko s vyzvednutím jaderných plavidel na povrch nespěchá.
Zrezivělé sovětské ponorky děsí vědce, kteří v nich vidí jadernou hrozbu
Zrezivělé sovětské ponorky děsí vědce, kteří v nich vidí jadernou hrozbu
Getty Images

reklama

V éře studené války zkonstruovali Spojené státy a Sovětský svaz více než 400 jaderných ponorek. Pro obě znesvářené velmoci se jednalo o zásadní hrozbu, neboť ponorky sloužily primárně jako nosiče balistických střel, které se mohou – na rozdíl od pozemních plošin – velmi aktivně přesouvat do strategických pozic a je přinejmenším nesnadné je najít a zlikvidovat.

Tikající katastrofa

Jaderný pohon v porovnání s diesel-elektrickými agregáty navíc ponorce dovoloval setrvat pod hladinou dlouhé týdny až měsíce a obě strany konfliktu udržoval v nejistotě. Desítky let poté se ale zejména ze sovětských strojů stala hrozba nikoliv vojenská, nýbrž ekologická, když jich hned několik setrvává po dlouhou dobu na mořských dnech, včetně nespotřebovaného paliva jaderných reaktorů.

Sovětská ponorka rezivějící v Černém moři
Autor: iStock Sovětská ponorka rezivějící v Černém moři

V roce 2019 odhalila britská společnost Nuvia, zabývající se jadernou bezpečností, více než 18 000 radioaktivních předmětů v Severním ledovém oceánu, z čehož 19 tvoří celá plavidla a dalších 14 jaderné reaktory. Při bližším zkoumání došlo k vymezení, že záření ze zhruba tisícovky objektů přesahuje stanovené limity a devadesát procent z nich lze najít v šesti potopených plavidlech sovětské éry. Ruský Rosatom proto slíbil vyzvednutí tří těchto plavidel - dvou ponorek a ledoborce Lenin - v nadcházejících 12 letech, ekologové ale varují, že to nemusí stačit.

Neúspěšný experiment

První ponorka s typovým označením K-27 byla 118 metrů dlouhým útočným plavidlem, určeným k potápění nepřátelských lodí i ponorek. Problémy měla už od svého uvedení v roce 1962, a to zejména kvůli v té době experimentálnímu způsobu chlazení reaktorů tekutým kovem. V roce 1968 se ovšem plášť chladiče protrhl a devět námořníků bylo vystaveno smrtelné dávce radiace z reaktoru. Po opravách byla K-27 stále ve službě, až došlo na fázi její likvidace. V roce 1981 a 1982 byly reaktory zaplaveny asfaltem a ponorka byla potopena v tréninkové oblasti na východ od souostroví Nová země.

Pomník jaderné ponorce Kursk v Murmansku
Autor: iStock Pomník jaderné ponorce Kursk v Murmansku

Plány na vyzvednutí plavidla se poprvé objevily v roce 2012, když se o ponorce začalo mluvit jako o tikající jaderné bombě. Editor listu The Barents Observer Thomas Nilsen označil potopené ponorky za zpomalený Černobyl a s dalšími ekologickými skupinami volá po urychleném konání. Jedním z důvodů je i skutečnost, že Sověti porušili platné stanovy a nechali ležet K-27 jen 33 metrů pod hladinou, namísto 3 kilometrů, které byly považovány za bezpečnější. Po dalších zhruba deseti letech se ale konečně začínají dávat věci do pohybu a v roce 2020 ruský prezident Putin slíbil, že K-27 bude do dvou let vyzvednuta.

Desetileté sliby

Dekret, který ruský prezident podepsal, se týká i ponorky K-159, jejíž osud už měl být dávno zpečetěn. Po dlouhé službě, trvající dlouhých 36 let, mělo být plavidlo v roce 2003 rozebráno, k čemuž jej ale bylo nutné transportovat z uzavřené oblasti Ostrovnoj v Murmanské oblasti. Při snaze přesunout ponorku od mola do doku se však kvůli špatným podmínkám přetrhala lana vedoucí od pontonů a 30. srpna 2003 se K-159 potopila navzdory všem snahám zasahujících námořníků. Při nehodě přišlo o život devět lidí a ponorka momentálně setrvává ve 200metrové hloubce Barentsova moře spolu s 800 kilogramy vyhořelého paliva.

Pokud Rosatom dostojí slibu prezidenta Vladimira Putina, obě ponorky by měly být vyzvednuty v nadcházejících měsících a za dohledu pozorovatelů z okolních zemí bezpečně zlikvidovány.

reklama

reklama