7 vyvrácených mýtů o Salemu: Při čarodějnických procesech zemřelo i šest mužů a dva psi

Čarodějnické procesy ze Salemu jsou díky mnoha filmovým zpravováním asi nejznámějším honem na čarodějnice vůbec. Došlo k nim relativně pozdě, až v roce 1692, a o život při nich přišlo 25 lidí. Přestože jde o jeden z posledních a také nejlépe zdokumentovaných velkých procesů s čarodějnicemi, panuje kolem něj dodnes mnoho mýtů.
Fotka z filmu Čarodějky ze Salemu
Fotka z filmu Čarodějky ze Salemu
20th Century Fox

Mýtus 1: Obviněny byly pouze ženy

Tradičně se čarodějnictví spojuje se ženami, v případě Salemu to ale bylo jinak. Ze spolčení s ďáblem bylo obviněno celkem 145 lidí, z nichž čtvrtina byli muži. Nakonec jich také bylo šest oběšeno. Hlavním důvodem, proč byli tito muži obviněni, byl příbuzenský poměr s již „prokázanou“ čarodějkou. Mezi další důvody patřilo spojení s indiány kmene Wabanaki, kteří tehdy společně s Francouzi napadali mladé anglické kolonie na východě dnešních Spojených států amerických (Salem leží ve Virginii).

Mýtus 2: Mezi obviněnými převažovali teenageři

Zřejmě pod dojmem divadelní hry Arthura Millera Zkouška ohněm (česky také Čarodějky ze Salemu, 1953) převládá názor, že obviněné ženy byly většinou mladé. Ve skutečnosti se ale terčem staly zejména starší ovdovělé a bohaté ženy. Proč? Spekuluje se o tom, že tyto nezávislé ženy představovaly pro tehdejší puritánskou komunitu hrozbu, s níž se členové komunity vypořádali jednoduše tak, že na ženu ukázali prstem a vykřikli „Čarodějnice!“.

Jedna z obviněných Martha Coreyová se svými žalobci. Nakonec byla oběšena
Autor: istockphoto.com Jedna z obviněných Martha Coreyová se svými žalobci. Nakonec byla oběšena

Mýtus 3: Obvinění byli chudí lidé

V době procesu, který začal v létě 1692 a trval několik měsíců, bylo město Salem rozdělené na přístav a zemědělské zázemí. Mezi obviněnými byli často bohatí obchodníci z přístavu, zatímco ti, kdo je z čarodějnictví vinili, pocházeli většinou z mnohem chudší „vesnice“.

Mýtus 4: Jedinými oběťmi procesu byli lidé

Hysterii, která toho roku ovládla Salem, se nevyhnuli ani domácí mazlíčci. Na začátku honu na čarodějnice stály dvě dívky – devítiletá Elizabeth zvaná Betty, dcera místního hlavního puritánského kazatele Samuela Parrise, a pak jeho 11letá neteř Abigail Williamsová. Ty kromě mnoha obyvatel komunity označily za posedlé ďáblem také dva psy – oba byli zastřeleni.

Z posednutí ďáblem byli obviněni dva psi
Autor: istockphoto.com Z posednutí ďáblem byli obviněni dva psi

Mýtus 5: Salem byl jediným honem na čarodějnice

I když se Salem stal téměř synonymem čarodějnického procesu, ani zdaleka nebyl jediným případem honu na čarodějnice. Od 14. do 17. století se mnoho evropských zemí stalo dějištěm procesů, během nichž byly popraveny statisíce lidí. V Německu vyšla poprvé v roce 1486 kniha Kladivo na čarodějnice (Malleus maleficarum), v Českých zemích jsou známé procesy na Jesenicku a Šumpersku, kde bylo v 17. století upáleno kolem 200 lidí.

Mýtus 6: Blouznění dívek bylo předstírané

S událostmi v Salemu se pojí nevysvětlitelné chování dívek v domě reverenda Parrise. Dívky začaly mít záchvaty, křičely, házely kolem sebe věcmi, vydávaly nelidské skřeky a křivily se do zvláštních pozic. Tento stav vůbec nemusel být předstíraný, ale také nejspíš nesouvisel s přítomností ďábla. Vědci nabízejí vysvětlení související s účinkem alkaloidů obsažených v námelu. Ten je produktem vřeckovýtrusné houby paličkovice nachové (Claviceps purpurea) a dříve se dal běžně najít na klasech obilovin. Námel obsahuje toxické alkaloidy vyvolávající halucinace a jeho konzumace může vést až k onemocnění zvanému ergotismus.

Mýtus 7: Popravovalo se na hranici              

Na rozdíl od Evropy, kde se oběti čarodějnických procesů většinou upalovaly, skončili lidé odsouzení v Salemu na šibenici. Důvodem byla nejspíš skutečnost, že zatímco v Evropě „úřadovaly“ církevní soudy a instituce, proces v Salemu měl na starost civilní soud.

reklama