Brexit je tady: Evropskou unii dnes opustí 66 milionů lidí a miliardy liber
Spojené království Velké Británie a Severního Irska odchází po 47 letech z Evropské unie o půlnoci z 31. ledna na 1. února 2020.
Okamžikem Brexitu se toho kupodivu zase tak moc nemění. Británie a Evropská unie se dohodly na 11měsíčním zkušebním období (do konce roku 2020), během kterého se budou dolaďovat detaily dalších vztahů v ekonomické, finanční nebo sociální oblasti. Další vítězství lišáckého premiéra Borise Johnsona. Přesto je dobré podívat se na pár detailů, které vám v souvislosti s Brexitem mohly uniknout.
O 66 milionů méně
S Velkou Británií opouští Evropskou unii 66 milionů lidí. To je, jako by se sbalili všichni obyvatelé Visegrádské skupiny, tedy Polska, České republiky, Maďarska a Slovenska. Je ovšem možné, že v případě odchodu Visegrádské čtyřky by si toho mnozí obyvatelé EU ani nevšimli.
A jsme zase bez liber
Británie byla po celou dobu svého členství významným přispěvatelem do rozpočtu EU. Jen v roce 2018 poslala do evropského rozpočtu přes 13 miliard liber a téměř 7 miliard liber z něj čerpala. Její příspěvek bude v unijním rozpočtu rozhodně chybět. A může chybět i v rozpočtech českých firem a subjektů spoléhajících na evropské dotace.
K poctě zbraň
Spolu s Francií měla Británie jako jediná země v Evropské unii jaderné zbraně a jako jedna z mála evropských členských zemí NATO investovala do budování své armády přes dvě procenta HDP ročně. Paradoxně ale může Brexit vojenské spolupráci v Evropě prospět – Británie totiž dlouhodobě odmítala podřídit svou obranu evropským strukturám, teď s nimi ale může jednat jako rovný partner.
Úřednické štěstí
Úředníci EU už v roce 2017 spočítali, že si odchod Británie z EU vyžádá úpravu 20 833 evropských zákonů a nařízení. Bude také nutné vyškrtnout ze základního právního dokumentu Evropské unie – Lisabonské smlouvy – celkem 12 zmínek o Velké Británii. Pro úředníky v Bruselu dost práce na několik dalších let.
Pozor na úžeh
Britové uskuteční každý rok 42 milionů cest do EU, zatímco obyvatelé Evropské unie podniknou ročně 21,5 milionu cest do Velké Británie. V obou případech se mohou dotčení lidé ocitnout na „cizím“ území bez zdravotního pojištění se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Opět ale platí, že po dobu 11měsíčního přechodného období zůstává vše při starém.
No English?
Odchod britských úředníků a poslanců z Evropské unie dolehne i na postavení angličtiny jako hlavního komunikačního jazyka EU. Ve 24patrové „Babylonské věži“, k níž jsou evropské instituce přirovnávány, má totiž angličtina privilegovanou roli. Což ovšem nebylo vždy: V době vstupu Británie do tehdejšího Evropského společenství byla vůdčím jazykem francouzština. Jenže už krátce poté vstoupily do EU i země střední a východní Evropy se svou příznačnou neochotou domluvit se jinak, než vlastním jazykem (čest výjimkám), a angličtina se chtě nechtě stala jejich spásou. Jenže to nebyla angličtina pana Shakespeara, ale směsice polonářečních variant angličtiny redukované na komunikační minimum. S Brexitem odchází Queen English, její nehezké dialekty ale v Evropě zůstávají.
(mih)
