Brexit je tady: Evropskou unii dnes opustí 66 milionů lidí a miliardy liber

Okamžikem Brexitu se toho kupodivu zase tak moc nemění. Británie a Evropská unie se dohodly na 11měsíčním zkušebním období (do konce roku 2020), během kterého se budou dolaďovat detaily dalších vztahů v ekonomické, finanční nebo sociální oblasti. Další vítězství lišáckého premiéra Borise Johnsona. Přesto je dobré podívat se na pár detailů, které vám v souvislosti s Brexitem mohly uniknout.
S Velkou Británií opouští Evropskou unii 66 milionů lidí. To je, jako by se sbalili všichni obyvatelé Visegrádské skupiny, tedy Polska, České republiky, Maďarska a Slovenska. Je ovšem možné, že v případě odchodu Visegrádské čtyřky by si toho mnozí obyvatelé EU ani nevšimli.
Británie byla po celou dobu svého členství významným přispěvatelem do rozpočtu EU. Jen v roce 2018 poslala do evropského rozpočtu přes 13 miliard liber a téměř 7 miliard liber z něj čerpala. Její příspěvek bude v unijním rozpočtu rozhodně chybět. A může chybět i v rozpočtech českých firem a subjektů spoléhajících na evropské dotace.
Spolu s Francií měla Británie jako jediná země v Evropské unii jaderné zbraně a jako jedna z mála evropských členských zemí NATO investovala do budování své armády přes dvě procenta HDP ročně. Paradoxně ale může Brexit vojenské spolupráci v Evropě prospět – Británie totiž dlouhodobě odmítala podřídit svou obranu evropským strukturám, teď s nimi ale může jednat jako rovný partner.
Úředníci EU už v roce 2017 spočítali, že si odchod Británie z EU vyžádá úpravu 20 833 evropských zákonů a nařízení. Bude také nutné vyškrtnout ze základního právního dokumentu Evropské unie – Lisabonské smlouvy – celkem 12 zmínek o Velké Británii. Pro úředníky v Bruselu dost práce na několik dalších let.
Britové uskuteční každý rok 42 milionů cest do EU, zatímco obyvatelé Evropské unie podniknou ročně 21,5 milionu cest do Velké Británie. V obou případech se mohou dotčení lidé ocitnout na „cizím“ území bez zdravotního pojištění se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Opět ale platí, že po dobu 11měsíčního přechodného období zůstává vše při starém.
Odchod britských úředníků a poslanců z Evropské unie dolehne i na postavení angličtiny jako hlavního komunikačního jazyka EU. Ve 24patrové „Babylonské věži“, k níž jsou evropské instituce přirovnávány, má totiž angličtina privilegovanou roli. Což ovšem nebylo vždy: V době vstupu Británie do tehdejšího Evropského společenství byla vůdčím jazykem francouzština. Jenže už krátce poté vstoupily do EU i země střední a východní Evropy se svou příznačnou neochotou domluvit se jinak, než vlastním jazykem (čest výjimkám), a angličtina se chtě nechtě stala jejich spásou. Jenže to nebyla angličtina pana Shakespeara, ale směsice polonářečních variant angličtiny redukované na komunikační minimum. S Brexitem odchází Queen English, její nehezké dialekty ale v Evropě zůstávají.
(mih)