Biopaliva zřejmě mají negativní dopad na oteplování, zaskočilo vědce

Biopaliva měla být spásou, stala se ale noční můrou.
Pole biopaliv
Pole biopaliv
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

O biopalivech se dlouhá léta snilo jako o triku, jímž obejdeme závislost lidstva na ropě. Místo, abychom ji dováželi z nestabilních a mnohdy nepřátelských regionů světa a báli se, kdy dojde, chtěli experti pěstovat ropu na polích.

Jako myšlenka to není vůbec špatné, když se ale začala realizovat, ukázalo se, že v praxi to má hodně slabin. Většinu z nich asi není zrovna Čechům třeba vysvětlovat – stačí pohled na nekončící řepkové lány. Nicméně problém je ještě větší a zřejmě také v úplně jiné části světa.

Biopaliva? Byla to mýlka

Vědci z University of Exeter totiž upozornili, že do scénářů, které hodnotily pozitivně dopady pěstování biopaliv na klimatické změny, nepočítají s jedním dost důležitým faktorem: většina biopaliv světa se dnes pěstuje v asijských zemích, kde plantáže vyrostly na místě dřívějších lesů. A tyto lesy dříve pohlcovaly CO2.

ilustrační foto
ilustrační foto
Pixabay

Vědci to spočítali během studie, v níž se pokoušeli popsat, co by znamenalo nahrazení ropných paliv biopalivy. Vyšlo jim, že území, kde by se muselo takové množství plodin pěstovat, by bylo velké nejméně jako dvojnásobek Indie – a znamenalo by vykácení právě tak velkého množství lesů. Když tato data vložili do klimatologických modelů, zděsili se – na schopnost planety pohlcovat, respektive dočasně vázat CO2 by to mělo dramatický dopad. Pochopitelně negativní.

Lesy jsou totiž stále tím nejlepším způsobem, jak dokáže planeta CO2 ukotvit v přírodě – je v nich obsažený do té doby, dokud neshoří nebo se nerozloží. Podle nové studie by byl dopad vykácení takové plochy lesů nesmírný – nekompenzovalo by ho ani to, kdyby se veškerý oxid uhličitý pocházející z takto získaných biopaliv uložil pod zem nebo byl přeměněný na něco stabilního, jak se plánuje – například na umělé hmoty.

Co s tím?

Podle profesora Chrise Huntingforda, který tento výzkum vedl, je potřeba začít urychleně plánovat, jak tento scénář řešit. Jiné modely totiž současně ukazují, že stromy už nestačí k tomu, aby dokázaly emise CO2, které stále větší a stále hladovější lidstvo produkuje. Vědec zdůrazňuje, že k nezbytnému splnění cílů Pařížské konference je potřeba kombinace drastických úspor ve spalování fosilních paliv a zřejmě i aktivního odsávání oxidu uhličitého z atmosféry.

Na takových projektech v současnosti pracuje rovnou několik firem, které se snaží o ideálně automatizovaný proces, který by měl pomocí silných větráků zachycovat oxid uhličitý ze vzduchu, ukládat ho a míchat s nějakými stabilizátory, které by ho měnily na stavební látky nebo plasty. Větráky mají být samozřejmě poháněné pomocí sluneční energie, která je v uhlíkově neutrální. Studie vyšla v prestižním odborném časopise Nature Communications.

Text: MK

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama