Biopaliva zřejmě mají negativní dopad na oteplování, zaskočilo vědce

Biopaliva měla být spásou, stala se ale noční můrou.
Pole biopaliv
Pole biopaliv
pixabay.com

O biopalivech se dlouhá léta snilo jako o triku, jímž obejdeme závislost lidstva na ropě. Místo, abychom ji dováželi z nestabilních a mnohdy nepřátelských regionů světa a báli se, kdy dojde, chtěli experti pěstovat ropu na polích.

Jako myšlenka to není vůbec špatné, když se ale začala realizovat, ukázalo se, že v praxi to má hodně slabin. Většinu z nich asi není zrovna Čechům třeba vysvětlovat – stačí pohled na nekončící řepkové lány. Nicméně problém je ještě větší a zřejmě také v úplně jiné části světa.

Biopaliva? Byla to mýlka

Vědci z University of Exeter totiž upozornili, že do scénářů, které hodnotily pozitivně dopady pěstování biopaliv na klimatické změny, nepočítají s jedním dost důležitým faktorem: většina biopaliv světa se dnes pěstuje v asijských zemích, kde plantáže vyrostly na místě dřívějších lesů. A tyto lesy dříve pohlcovaly CO2.

ilustrační foto
Autor: Pixabay ilustrační foto

Vědci to spočítali během studie, v níž se pokoušeli popsat, co by znamenalo nahrazení ropných paliv biopalivy. Vyšlo jim, že území, kde by se muselo takové množství plodin pěstovat, by bylo velké nejméně jako dvojnásobek Indie – a znamenalo by vykácení právě tak velkého množství lesů. Když tato data vložili do klimatologických modelů, zděsili se – na schopnost planety pohlcovat, respektive dočasně vázat CO2 by to mělo dramatický dopad. Pochopitelně negativní.

Lesy jsou totiž stále tím nejlepším způsobem, jak dokáže planeta CO2 ukotvit v přírodě – je v nich obsažený do té doby, dokud neshoří nebo se nerozloží. Podle nové studie by byl dopad vykácení takové plochy lesů nesmírný – nekompenzovalo by ho ani to, kdyby se veškerý oxid uhličitý pocházející z takto získaných biopaliv uložil pod zem nebo byl přeměněný na něco stabilního, jak se plánuje – například na umělé hmoty.

Co s tím?

Podle profesora Chrise Huntingforda, který tento výzkum vedl, je potřeba začít urychleně plánovat, jak tento scénář řešit. Jiné modely totiž současně ukazují, že stromy už nestačí k tomu, aby dokázaly emise CO2, které stále větší a stále hladovější lidstvo produkuje. Vědec zdůrazňuje, že k nezbytnému splnění cílů Pařížské konference je potřeba kombinace drastických úspor ve spalování fosilních paliv a zřejmě i aktivního odsávání oxidu uhličitého z atmosféry.

Na takových projektech v současnosti pracuje rovnou několik firem, které se snaží o ideálně automatizovaný proces, který by měl pomocí silných větráků zachycovat oxid uhličitý ze vzduchu, ukládat ho a míchat s nějakými stabilizátory, které by ho měnily na stavební látky nebo plasty. Větráky mají být samozřejmě poháněné pomocí sluneční energie, která je v uhlíkově neutrální. Studie vyšla v prestižním odborném časopise Nature Communications.

Text: MK

reklama