Jak moc by měl člověk ideálně běhat? Pozor, můžete uškodit svému srdci

Zkušení běžci se zvládnou vydat na mnohakilometrové tratě a nezaleknou se ani vysokého tempa. Je to však skutečně to nejlepší pro jejich zdraví? Srdce si o tom myslí své...
Kolik bychom toho měli uběhnout?
Kolik bychom toho měli uběhnout?
istockphoto.com

reklama

Ačkoli je to v současné době s běháním poněkud složitější, stále se jedná o jednu z nejoblíbenějších činností, jak udržet tělo ve formě. Výzkumů zdůrazňujících kladné vlivy běhání na naši fyzickou i psychickou schránku je spousta, mezi často zmiňované benefity patří třeba zlepšení kognitivních schopností či snížení rizika rakoviny a kardiovaskulárních onemocnění.

Zlepšenou funkci srdce díky běhání zmínil i výzkum z roku 2015, podle něhož se běžci dožívali zhruba o tři roky vyššího věku nežli ti, kteří běhání odmítají. Za zmínku však stojí, že v tomto případě byl „běžec“ definován pouze tak, že běhal alespoň pět minut denně v nepříliš rychlém tempu – což je dosažitelná úroveň i pro někoho, kdo se nechce oddávat maratónským tratím. A to je právě zajímavá otázka, s níž si vědci nevědí tak úplně rady: je delší čas strávený běháním skutečně prospěšnější pro naše tělo?

Běh pro zdraví i rizika

Logicky by se chtělo říci, že čím více budeme běhat, tím více zdravotních benefitů si z činnosti odneseme – více zhubneme, posílíme svůj kardiovaskulární systém, výrazněji si vyčistíme hlavu a tak dále. Jenže takhle jednoduché to není. Kardiolog James O’Keefe se v posledních letech zabýval vlivy dlouhodobého běhání na organismus tak důsledně, až na základě svých vlastních výzkumů běhat raději přestal. Zjistil totiž, že vysoká běžecká výkonnost je něco úplně jiného nežli pozitivní přínos běhání pro naše zdraví.

Nejvýrazněji to je vidět na studii z roku 2015, která ukázala, že má vliv běhání na úmrtnost tvar písmene U; tedy lehčí a střední běžci se dožívají delšího věku nežli ti, kteří běhání kompletně odmítají – zároveň se však dožijí i vyššího věku nežli ti, kteří běhají velmi intenzivně. Tato skupina zapálených běžců má ve výsledku překvapivě podobnou úmrtnost jako vyznavači sedavého způsobu života! Nejzdravější formou běhu je tak podle tohoto výzkumu výběh jednou až třikrát týdně, v pomalém tempu a se souhrnným časem běhu nepřesahujícím dvě a půl hodiny. Když si to převedeme do praxe, vycházejí nám z toho třeba tři poklidné výběhy týdně, každý v délce 30–45 minut. To skutečně nejsou maratónské výkony a může na ně dosáhnout i ten, kdo běžecké boty zas tak často neobuje.

Všeho s mírou?

Naopak za nezdravý běh považuje O’Keefe rychlost vyšší než 11 km/h po dobu více než čtyř hodin týdně. Těchto nekompromisních běžců se po vydání O’Keefovy studie jiní vědci zastali, přesto se v posledních letech objevilo vícero výzkumů spojujících velmi energické běhání a srdeční potíže. Dlouhodobá zátěž totiž srdce proměňuje a v případě, že máte i drobné problémy se svým nejdůležitějším svalem, intenzivní tréninky celou záležitost snadno zhorší. Suma sumárum, pokud své běžecké ambice ukrotíte na pár hodin týdně (jiný výzkum hovoří třeba o 4,5 hodinách napříč výběhy ne delšími než 60 minut), odměnou vám budou zdravotní přínosy; jestliže si však naordinujete maratónské dávky, raději se dopředu ujistěte, že to vaše srdce zvládne – přínos pro zdraví je totiž při velké zátěži extrémně sporný.

reklama

reklama