Výročí: 12. června 1550 byly založeny Helsinky. Stáli za tím rudí, bílí a několik válek

Empírové město bylo v minulosti součástí Ruska.
Evangelická katedrála a Chrám Zesnutí Bohorodičky
Evangelická katedrála a Chrám Zesnutí Bohorodičky
CC BY-SA 3.0 / Hans Hillewaert / GFDL 1.2 / Ralf Roletschek

reklama

Helsinky, hlavní a nejlidnatější město Finska, byly podle dobových pramenů založeny 12. června 1550. Nacházejí se malém poloostrově ve středu Finského zálivu a dnes jsou moderním a kosmopolitním městem, které si ale zachovává svůj původní empírový charakter.

Dějiny – od područí k samostatnosti

Finsko bylo v 16. století součástí Švédského království. Na pobřeží Baltského moře se v té době nacházelo několik hansovních měst a obchodních přístavů. Švédský král Gustav I. Vasa nechal založit Helsinky ve snaze konkurovat hansovnímu městu Reval (dnešní estonský Tallinn). Král Gustav I. Vasa pojal výstavbu ve velkém stylu a měšťané z okolních měst dostali rozkaz opustit své domovy a nastěhovat se do nového obchodního centra. Původní poloha však neodpovídala té dnešní. Město bylo vystavěno několik kilometrů severně u ústí řeky Vantta. Nebylo to příliš dobré místo a kvůli rozsáhlým mokřadům zde nešlo vybudovat plánovaný přístav. Proto bylo o 90 let později v roce 1640 rozhodnuto, že bude město přesunuto na dnešní místo.

Když car Petr Veliký nechal v roce 1703 založit Petrohrad, začalo růst i napětí ve švédsko-ruských vztazích. V první polovině 18. století došlo ke dvěma válečným konfliktům – velké severní válce a rusko-švédské válce. Carská Rus byla v těchto válkách úspěšnější a v letech 1713–1721 a 1741–1743 obsadila Helsinky. V roce 1748 se na obranu města začala před přístavem stavět velká námořní pevnost Sveaborg (Suomenlinna), které se také říkalo Gibraltar severu.

Ateneum, helsinské muzeum umění
Autor: CC BY-SA 3.0 / Alvesgaspar Ateneum, helsinské muzeum umění

Do helsinských dějin zásadním způsobem zasáhlo spojenectví mezi Napoleonem Bonapartem a ruským carem Alexandrem I. Netrvalo dlouho a Rusko vypovědělo v únoru 1808 Švédsku válku. Helsinky byly po celou dobu války okupovány ruskými vojsky. Po uzavření míru bylo Finsko připojeno k Rusku jako autonomní velkoknížectví. Alexandr I. v roce 1812 rozhodl, že se Helsinky stanou hlavním městem Finska a byla sem z Turku přesunuta i nejstarší finská univerzita. Válkou zničené město bylo postupně přestavováno v empírovém stylu a dále vzkvétalo. V roce 1862 byla dostavěna železnice, která spojovala Helsinky s  Hämeenlinnou na severu. O osm let později byla dokončena železniční trať do Petrohradu. Finsko získalo samostatnost v prosinci 1917 po revoluci v Rusku.

Přes dvě války k současnosti

Po skončení první světové války vypukly v zemi nepokoje, které 27. ledna 1918 vyústily v tzv. finskou občanskou válku. V té době proti sobě bojovaly jednotky finských sociálních demokratů, kteří bývali běžně označováni jako „rudí“ (punaiset), a konzervativci vedení finským senátem a s označením „bílí“ (valkoiset). Punaiset (rudí) byli podporováni bolševickým Ruskem, zatím co Valkoiset (bílí), dostávali podporu z Německa. Helsinky byly od samého začátku konfliktu v držení rudých. Nicméně v dubnu bylo město dobyto bílými a v pevnosti Suomenlinně byl zřízen největší zajatecký tábor pro více než 13 000 zajatců.

Helsinkám bylo přiděleno konání letních olympijských her již v roce 1940. V letech 1934–1938 byl proto postaven olympijský stadion. Bohužel propukla druhá světová válka a pořádání olympijských her bylo v tomto roce zrušeno. Obnova válkou poničeného města probíhala překvapivě rychle, a tak mohly Helsinky olympioniky přivítat nedlouho po skončení války v roce 1947.

Helsinky jsou dnes vyhledávaným turistickým centrem a většina výletníků začíná svou návštěvu Finska právě zde. Centrum město si zachovalo svůj empírový charakter s tím, že většina budov je postavena v neorenesančním a neoklasicistním slohu. Obdivovat zde můžeme také funkcionalismus i moderní umění.

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama