Před 133 lety se 8. května 1884 narodil Harry S. Truman. Odrazovým můstkem do politické kariéry se mu nesjpíš stalo v roce 1922 zvolení krajským soudcem ve volebním okrsku Jackson v Missouri. Do této čistě administrativní funkce byl opakovaně zvolen i v letech 1926 a 1930.
Historici a politologové se stále přou, co přimělo Harryho Trumena v roce 1924 zaplatit vstupní poplatek 10 USD a stát se, byť jen formálně, členem Ku-Klux-Klanu. Jeho názory na černošskou problematiku a potřebu zrovnoprávnění černých Američanů byly dostatečně známé a v konečném důsledku vyšel z této své krátké eskapády jako zapřisáhlý odpůrce Ku Klux Klanu a i ten ho tak vnímal. V roce 1934 byl Truman zvolen senátorem za stát Missouri. Od samého začátku se profiloval jako stoupenec úřadujícího prezidenta Franklina D. Roosevelta. Jeho popularita vzrostla v okamžiku, kdy jím vedená senátní komise odhalila značná pochybění a plýtvání ve vojenských složkách, které byly způsobeny podvody a neprofesionálním managementem. Truman se zasazoval o výrazné škrty a šetření v resortu. Stal se jedním z nejoblíbenějších politiků a v roce 1944 byl zvolen viceprezidentem.
Do funkce amerického byl poprvé uveden 12. dubna 1945. Po obě prezidentská období měl Harry S. Truman na svém pracovní stole cedulku s dnes již legendárním heslem „The Buck stops here“, což v doslovném překladu znamená „Tady končí dolar“. Význam tohoto nápisu odkazuje na odpovědnost prezidenta za ekonomickou i politickou stabilitu země.
Téměř ihned po uvedení do funkce byl nový prezident informován o existenci tří jaderných bomb a o výsledku jejich úspěšného testu v Novém Mexiku, který bych proveden 16. července 1945. S ohledem na vývoj války s Japonskem musel rozhodnout o svržení jaderné bomby 6. srpna 1945 na Hirošimu a 9. srpna na Nagasaki. Stejné rozhodnutí ho čekalo i v době korejské války v rámci Mandžuska. Generál MacArthur dostal od něj jasné rozkazy, že smí jadernou bombu použít pouze v okamžiku startu nepřátelských letadel, což se nakonec nestalo.
Zajímavý byl i vývoj jeho názorů a postojů vůči Sovětskému svazu a jeho politice. Zpočátku, podobně jako většina politické reprezentace a obyvatel USA, byl i Truman příznivcem ústupků a vstřícného jednání. Svůj postoj vůči SSSR Truman výrazně změnil v letech 1945 – 1946, což se odrazilo hlavně v realizaci tzv. Marshallova plánu. Jednalo se o plán hospodářské pomoci válkou zasažené Evropě. Podle očekávání byl ten plán SSSR odmítnut a tím defacto začala tzv. studená válka. Ještě před přijetím a realizací Marshallova vešla v USA 12. března 1947 v platnost tzv. Trumanova doktrína. Na její obhajobu Truman v Kongresu mimo jiné řekl: „Jsem přesvědčen, že politika USA musí podporovat svobodné národy, které odolávají pokusům o podrobení ozbrojenými menšinami nebo vnějším nátlakem a jestliže ve své vůdcovské roli selžeme, můžeme ohrozit světový mír.“
Do americké historie vstoupil Harry S. Truman i jako prezident, který obhajoval lidská práva amerických černochů. V roce 1947 vyšla zpráva s názvem „To secure these rights“, která se hlavně zabývala návrhy změn zákonů, které byly zaměřen na ochranu lidských práv a požadovala vytvoření federálního zákona proti lynčování. Stejně tak neúnavně přesvědčoval Kongres, že je třeba upravit volební zákony tak, aby měli všichni občané stejná práva. V roce 1948 se konaly nové prezidentské volby a i když tomu preference ani průběh voleb nenasvědčovaly, Harry S. Truman opět zvítězil. Demokraté po těchto volbách získali převahu v obou komorách Kongresu. I
Svou sílu, pevné názory a rozhodnutí neustupovat požadavkům Sovětského svazu navzdory snaze britsko-francouzské koalice, prokázal při první blokádě Berlína od června 1948 do května 1949. Dokonce nechal do Německa přemístit dvě eskadry B-29, které vešly do povědomí svržení jaderných pum na Hirošimu a Nagasaki. Jaderné bomby sice zůstaly v USA, ale přítomnost letounů sloužila jako výmluvná hrozba použití nejničivějších zbraní. Truman proslul také jako stoupenec sionistického hnutí a od roku 1939 byl jednou z hlavních osobností, která se zasloužila o vznik izraelského státu v Palestině. I pod jeho vlivem rozhodla OSN v roce 1947 o vytvoření dvou států v Palestině. Existenci Izraele uznal Truman pouhých 11 minut poté, co byl vyhlášen.
V roce 1951 byl v Kongresu ratifikován Trumanem navrhovaný 22. doplněk ústavy, který omezoval působení amerických prezidentů v úřadu na maximálně dvě funkční období. Od roku 1953 se Truman věnuje psaní svých pamětí, přednáškové činnosti a shánění drobných darů, díky kterým mohla vzniknout tzv. prezidentská knihovna. Truman se zasloužil i o to, že nejen členové Kongresu, federálních soudů, ale i členové dalších federálních úřadů pobírají státní důchody. V roce 1964 se zranil při pádu v koupelně a z tohoto zranění se již nikdy úplně nezotavil. 5. prosince 1972 jej přijali v nemocnici v Kansas City se srdeční slabostí a se sníženou funkcí ledvin. Harry S. Truman zemřel 26. prosince 1972 ve věku 88 let.
Text: David Hainall
