Výročí 6. 12. 1917 – v Halifaxu došlo k největšímu nejadernému výbuchu v historii

Loď Mont Blanc a výbuch o síle 3000 tun TNT. Tomu je věnováno dnešní výročí.
Část kotvy vymrštěné výbuchem
Část kotvy vymrštěné výbuchem
Vonkiegr8
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na pozadí válečného konfliktu – hlavní aktéři

Francouzská nákladní loď Mont Blanc plně naložená více než 2400 tunami výbušnin včetně TNT, kyseliny pikrové, střelné bavlny a vysoce hořlavého benzenu, vyplula z New Yorku 1. prosince 1917 s cílem připojit se k válečnému konvoji v zátoce Bedford Basin v Halifaxu. Kapitán Aimé Le Médec rozhodl, že nevyvěsí varovné vlajky s cílem snížit riziko náletů německého říšského námořnictva. Hodnota nákladu přepravovaného na palubě lodi Mont Blanc byla 3 601 290 USD. V současné době by částka byla mnohanásobně vyšší a blížila by se nejspíš 60 milionům USD.

Mont Blanc se zpozdila, a když připlula k ostrovu McNabs, musela zakotvit a čekat do rána. Halifaxský přístav byl totiž chráněn dvěma protiponorkovými sítěmi, které od soumraku do svítání bránily vplutí nepřátelských plavidel do přístavu.

Podobný problém řešil kapitán norské lodi Imo Hakon From, která dostala rozkaz plout z Halifaxu do New Yorku vyzvednout dodávky pomoci pro Belgii. Navíc díky zpoždění dodávky uhlí nestihla včas odplout a musela čekat do rána.

Katastrofa kataklyzmatických rozměrů

Události z rána 6. prosince roku 1917 můžeme částečně považovat za dílo souhry nešťastných náhod, ale hlavně za následek lidského selhání. Přístav byl otevřený krátce po sedmé hodině ranní. Obousměrný průplav, který spojoval přístav a Atlantským oceánem nesl příznačný název „The Narrows“, tedy „Úzký“. Provoz zde v té době nebyl nijak omezen a proplouvající lodě musely dodržovat zavedená protikolizní pravidla.

Jak norská loď Imo, tak francouzský Mont Blanc, se navzájem upozorňovali varovnými signály, že mají v plánu zůstat na svém kurzu. Kapitán Le Médec navigoval loď do prostředního kanálu. Hakon From se ale díky brždění a zpětnému tahu lodního šroubu dostal na kolizní kurz. Ke srážce lodí došlo v 8.45. Imo svou přídí narazila do boku Mont Blanc. V ten okamžik se na palubě Mont Blancu vznítil benzen a kyselina pikrová. Snaha kapitána Hakona Froma uvolnit obě zaklesnuté lodě pravděpodobně způsobila vznik dalších jisker a podpořila šířící se požár. Dlužno poznamenat, že norský kapitán nejspíš vůbec netušil, jaký náklad se nachází na palubě Mont Blancu.

Požár na palubě Mont Blancu se velmi rychle vymkl kontrole, a proto kapitán Le Médec rozhodl o opuštění plavidla. Posádka se sice snažila varovat kolegy na palubě lodi Imo, ale ironií osudu zůstává, že jejich rodná francouzština rozhodně nebyla jazykem, kterému ostatní námořníci rozuměli. Dva záchranné čluny s posádkou se bezpečně dostaly na dartmouthskou stranu přístavu, zatímco jejich hořící loď byla unášena k přístavu Halifax. Snaha záchranných plavidel uhasit požár a odtáhnout hořící loď mimo přístav, byla marná. Mont Blanc se dostala až k molu č. 6 a požár se rozšířil na pevninu.

K explozi nákladu lodi Mont Blanc došlo v 9.04. Výbuch o síle 3000 tun TNT byl silnější než jakákoliv předchozí exploze v lidských dějinách. Jen pro srovnání, atomová bomba Little Boy svržená na Hirošimu měla sílu přibližně 15 000 tun TNT. Loď byla v okamžiku zničena a ohnivá koule se vzedmula do výšky přes 1,5 km. Jak v Halifaxu, tak i Dartmouthu začaly „pršet“ žhavé kusy kovu. Výbuch navíc zapříčinil až 18 m vysokou přílivovou vlnu, která dokonala dílo zkázy na pevnině. Další nemalou komplikací byla tlaková vlna, která rozbíjela okna v mnohakilometrové vzdálenosti od pobřeží a převrhávala kamna, lampy a bořila krby, což způsobilo řadu druhotných mohutných požárů, v nichž zemřelo mnoho lidí, kteří přežili samotný výbuch.

Postiženému Halifaxu a Dartmouthu přispěchali na pomoc hasičské a záchranné jednotky z okolních vesnic. Dnes se nám to zdá neuvěřitelné, ale začátkem 20. století nebyly sjednocené ventily u hydrantů, a tak hasiči z okolních vesnic nemohli použít své vlastní vybavení a tato „maličkost“ jim značně ztěžovala práci. Přesto se do večera podařilo dostat pod kontrolu většinu požárů.  

Přímé následky výbuchu a další komplikace

Výbuchem bylo zničeno bezmála 1,35 km2 Halifaxu. Oblast v okruhu 1,6 km od centra výbuchu se stala naprosto neobyvatelnou. Předpokládá se, že během výbuchu a následných požárů zemřelo kolem 2000 osob a další tisíce byly zraněny. Očití svědkové uvádějí, že detonaci vnímali až na severu ostrova Cape Breton ve vzdálenosti 360 km.

Výbuch byl tak silný, že část násady kotvy Mont Blancu o váze 517 kg odmrštil do vzdálenosti 3,78 km západním směrem. Hlaveň děla odletěla 5,5 km východním směrem a dopadla do Dartmouthu. Část vraku lodě byla zaražena do zdi kostela svatého Pavla, kde jako smutná připomínka této události zůstává dodnes.

Aby toho nebylo málo, tak následující den nečekaně přišel blizard, který přinesl 40 cm čerstvého sněhu a značně zkomplikoval záchranné práce a pomoc raněným uvězněných v troskách domů.

Smutným faktem zůstává, že během halifaxského výbuchu zemřelo více obyvatel tzv. Nového Skotska než během celé první světové války.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama