Výročí 5. 3. 1872 – George Westinghouse získává patent na pneumatickou brzdu

Před 147 lety se díky vynálezu pneumatické brzdy začalo snižovat nebezpečí železničních neštěstí.
George Westinghouse
George Westinghouse
Library of Congress
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Armádní důstojník, nezodpovědný student i geniální vynálezce

George Westinghouse známe nejen jako jednoho z nejproduktivnějších vynálezců, který má na svém kontě více než 300 patentů, ale také jako úspěšného obchodníka a průmyslníka, jenž založil 60 výrobních společností a zaměstnával více než 50 000 lidí.

Od mládí se u George projevoval značný obchodní talent a zájem o stroje. V patnácti letech narukoval do Newyorské národní gardy a bojoval v americké občanské válce. Do armády vstoupil znovu v roce 1863 a rok později se nechal najmout na dělový člun USS Muscoota. Službou v armádě strávil následující rok a po návratu domů v roce 1865 nastoupil na Union College. Studium ho však příliš nebavilo, a tak školu po třech měsících opustil a začal vynalézat. V 19 letech vymyslel rotační parní stroj a o dva roky později si na své konto připsal úspěšný vývoj zařízení pro nasazování vykolejených vagónů zpět na koleje. Vylepšil i zařízení určené pro lepší a efektivnější vedení kol po železničních výhybkách.

Tlaková brzda – vynález, který zlepšil bezpečnost železniční dopravy

Říká se, že k vynálezu samočinné tlakové brzdy dovedla Westinghouse osobní zkušenost s vlakovým neštěstím. Pozoroval dva vlaky, které se proti sobě řítily a i když se oba strojvůdci viděli na velkou vzdálenost, nedokázali včas zastavit a zamezit srážce. Brzdaři totiž museli přebíhat mezi vagóny a na každém z nich ručně zatáhnout za brzdu. Taková akce byla velmi zdlouhavá, neefektivní a pro brzdaře i fyzicky náročná. Není tedy divu, že se stávalo, vlak prostě nezastavil včas.

Westinghouse v roce 1869 přišel se revolučním řešením na bází stlačeného vzduchu. Na lokomotivu umístil kompresor a na všechny vagóny instaloval nádrže a speciální ventily. Celý systém byl propojen potrubím, které v místech spojení vagónů bylo opatřeno ohebnými spoji. Strojvůdce tak mohl zabrzdit i odbrzdit všechny vozy současně. Westinghouse si byl vědom, že selhání takového systému by mohlo vést k tragédii, a proto systém nastavil tak, aby se při sebemenší ztrátě tlaku v potrubí vlak automaticky zastavil.

Před 146 lety 5. března 1872 získal George Westinghouse patent na tento automatický tlakový brzdný systém a mohl jej začít průmyslově vyrábět. K tomuto účelu založil společnost Westinghouse Air Brake Company (WABCO). Netrvalo dlouho a jeho brzdný systém převzaly téměř všechny železniční společnosti. I brzdné systémy dnešních moderních vlaků fungují na stejném principu.

Dělníci s jedním ze dvou Westinghousových alternátorů používaných ve vodní elektrárně v Ames
Autor: Volné dílo Dělníci s jedním ze dvou Westinghousových alternátorů používaných ve vodní elektrárně v Ames

Ve své snaze zvýšit bezpečnost železniční dopravy pokračoval a zabýval se vylepšováním železniční signalizace. V roce 1878 přišel na trh s pneumatickým železničním návěstidlem a jeho výrobu svěřil své další firmě Union Switch and Signal Company.

Thomas Alva Edison a válka proudů

Dva kohouti na jednom smetišti jsou příliš. Nejinak tomu bylo i u přímých konkurentů a rivalů Thomase Alvy Edisona a George Westinghouse. Westinghouse začal na počátku 80. let 19. století prosazovat využívání střídavého proudu, zatímco Edison trval na svém systému založeném na proudu stejnosměrném. Střídavý proud měl spoustu výhod a tou nejzásadnější byla možnost zvýšit napětí pro distribuci elektrické energie na velkou vzdálenost a následně toto napětí snížit pro běžné spotřebitele.

Edison se svým fonografem
Autor: More details Thomas Edison with his second phonograph Edison se svým fonografem

Edison, který prosazovat stejnosměrný proud s nízkým napětím, byl nucen používat velmi silné vodiče a během transportu energie ke spotřebiteli se potýkal s velkými ztrátami. Přesto byl boj o zákazníky a o převahu na trhu mezi Westinghousem a Edisonem velmi tvrdý a jeden druhého rozhodně nešetřili. Edison veřejně zpochybňoval bezpečnost střídavých systémů: „Je jisté jako smrt, že Westinghouse zabije zákazníka do šesti měsíců od chvíle, co uvede do provozu systém jakékoliv velikosti; má novou věc a bude potřebovat hodně experimentování, aby fungovala v praxi.“ V Edisonově laboratoři se dokonce konaly pokusy na zvířatech větších než člověk a zjišťovalo se, ve snaze očernit střídavý proud, jak velké napětí zvíře bezpečně zabije. Přes veškeré Edisonovy snahy ale nakonec Westinghousův systém zvítězil a střídavý proud byl postupně zaveden do všech výrobních závodů i domácností.

Reklama na „Střídavý systém“ v katalogu Westinghouse Electric Company, 1888
Autor: Volné dílo Reklama na „Střídavý systém“ v katalogu Westinghouse Electric Company, 1888

Konec života velkého vynálezce

V roce 1907 Westinghouse a jeho firmy zasáhla finanční krize. Westinghouse byl donucen rezignovat na vedení svých společností, ale aktivní zůstal až do své smrti. Neustále hledal nová řešení a vynalézal. George Westinghouse zemřel v New Yorku ve věku 67 let 12. března 1914. Jeho ostatky byly uloženy nejprve na hřbitově Woodlawn v Bronxu. Později byly exhumovány a přeneseny na Arlingtonský národní hřbitov, kde najdeme hroby účastníků americké občanské války.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama