Výročí 5. 12. 1931 – zničení největšího pravoslavného chrámu světa

Chrám Krista Spasitele v Moskvě byl oslavou slavného vítězství nad Napoleonem a komunisté jej nechali zničit jen proto, že stál na místě plánovaného Paláce sovětů.
Katedrála v roce 1905 (fotochrom)
Katedrála v roce 1905 (fotochrom)
Library of Congress
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Chrám na počet velkého vítězství

V carském Rusku existovala dlouhá tradice sahající až do předmongolských dob, podle níž se po velkém válečném úspěchu nechal postavit honosný chrám. Ani v případě chrámu Krista Spasitele to nebylo jinak. Car Alexandr I. vydal po vítězství nad Napoleonem a odchodu posledního francouzského vojáka ze země 25. prosince 1812 manifest, v němž dal pokyn ke stavbě chrámu a doslova uvedl: „K uchování věčné památky bezpříkladného úsilí, věrnosti a lásky k Víře a Vlasti, jakými se v tyto těžké časy povznesl ruský lid a k oznámení naší vděčnosti Boží prozřetelnosti, která spasila Rusko od hrozící záhuby.“

Jednalo se velkolepý plán, a tak není divu, že byla vypsána i architektonická soutěž. Prvním vítězem se stal Vitberg, který plánoval zahájit stavbu v roce 1817 na Vrabčích horách. Během podrobnějšího průzkumu stavební parcely však bylo odhaleno nestabilní geologické podloží a od stavby muselo být upuštěno.

Obnovený chrám Krista Spasitele
Obnovený chrám Krista Spasitele
Alvesgaspar CC BY-SA 3.0

Druhou soutěž vypsal Alexandrův nástupce car Mikuláš I., který sám vybral návrh Konstantina Tona. Mikuláš I. převzal i odpovědnost za výběr vhodného místa pro stavbu a vybral parcelu na břehu řeky Moskvy. V první fázi byly vykoupeny pozemky a vybourána původní zástavba, v níž původně stál i Aleksejevský klášter. Zlí jazykové tvrdí, že abatyše zaniklého kláštera uvrhla na místo kletbu a prorokovala, že na něm nebude dlouho nic stát.

Od prvních plánů k dokončenému dílu

Od vydání manifestu cara Alexandra do zahájení stavby 10. září 1839 uplynulo bezmála 27 let a vlastní výstavba trvala dalších 44 let. Lešení zakrývající stavbu bylo odstraněno v roce 1860. Nicméně práce na vnitřní výzdobě probíhaly ještě dlouhých 20 let. Náklady na výstavbu celého komplexu se vyšplhaly na 15 milionů tehdejších rublů. Celé přízemí bylo věnováno památce vítězství nad Napoleonem. Na zdech na ploše úctyhodných 1000 m2 byly instalovány mramorové plastiky, na nichž byli vyobrazení slavní vojevůdci a jejich armády.

Slavnostní otevření chrámu se konalo za přítomností cara Alexandra III. Netrvalo dlouho a chrám se stal centrem náboženského, kulturního i společenského života. Byli zde korunováni ruští carové, konaly se zde celostátní oslavy a slavnosti. Můžeme jmenovat např. připomenutí pětisetletého výročí úmrtí Sergeje Radoněžského, oslavy stoletého výročí vítězství nad Napoleonem nebo třísetleté výročí vlády Romanovců. Říká se, že velmi vysokou kulturní úroveň měl i zdejší pěvecký sbor a velmi dobře byla zásobena i knihovna, která u chrámu vznikla.

Přišel komunista a všechnu nádheru zničil

Zlomovým okamžikem pro fungování chrámu se stala bezpochyby stala Velká říjnová socialistická revoluce v roce 1917. Po ní byl chrám sice ještě pár let otevřen, ale komunistické vedení pomalu ale jistě připravovalo jeho likvidaci. Definitivní rozhodnutí o demolici padlo na schůzi Komunistické strany SSSR 2. června 1931 s tím, že na jeho místě vyroste plánovaný megalomansky pojatý Palác sovětů.

Demolice chrámu
Demolice chrámu
Volné dílo

Částečně na náklady státu a z větší části na účet Donského kláštera probíhala několikaměsíční demontáž artefaktů a mramorových plastik. Jen díky tomu se jich část podařilo zachránit. Dnes si připomínáme den, kdy se chrám po dvou řízených výbuších z 5. prosince 1931 sesunul k zemi. Velikost chrámu dokládá i fakt, že odklízení trosek trvalo další rok a půl.

Plánovaný Palác sovětů nebyl nikdy dokončen. Stavba sice byla zahájena v roce 1937, ale pak přišla druhá světová válka. Než nacistické Německo napadlo SSSR, stihli stavitelé dokončit jen základovou jámu. Ta po letech posloužila jako vhodný základ pro ohromný bazén Moskva, který se nacházel pod širým nebem.

Obnova chrámu

Po převratu v devadesátých letech minulého století se v Moskvě a okolí dostala ke slovu iniciativa, který si kladla za cíl obnovit svatostánek a vrátit mu jeho lesk, společenský, náboženský a kulturní význam. Základní kámen nové stavby bych shodou okolností symbolicky položen 5. prosince 1990. Stalo se tak ve stejný den, kdy byla stavba před 59 lety zdemolována. Bylo samozřejmě nutné sehnat dostatek finančních prostředků a za tím účelem byla v roce 1992 zřízena nadace na obnovu chrámu.

Prostředky potřebné k realizaci nemalého projektu byly shromážděny za dva roky a stavba tak mohla být započata v roce 1994. Pragmatismus moderní doby však způsobil, že se místo náboženského nadšení objevily spekulace o korupci a politických tlacích.

Obnovený chrám
Obnovený chrám
kremlin.ru

Samotná stavba probíhala díky moderním technologiích a postupům nečekaně rychle. Slavnostní otevření chrámu se ve vší parádě odehrálo 31. prosince 1999 v předvečer dvoutisícího výročí narození Krista. K vysvěcení chrámu pak došlo 19. srpna 2000 a hned den poté zde probíhala kanonizace carské rodiny. Nově postavený chrám se tak opět stal národním, kulturním a historickým symbolem, který pojme až neuvěřitelných 10 000 věřících. Bezkonkurenčně se tak jedná o největší pravoslavný chrám na světě .

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama