Výročí 3. 10. 1880 – konec koněspřežné šaliny

I moravská metropole měla svou tramvaj taženou koňmi. Její provoz skončil pro nerentabilitu před 137 lety.
Exhibiční jízda brněnské koněspěžky
Exhibiční jízda brněnské koněspěžky
Aktron / Wikimedia Commons.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Koněspřežka místo omnibusu

Brněnská koněspřežná dráha se v roce 1869 stala vůbec prvním tramvajovým systémem v českých zemích. Zároveň bylo Brno pátým městem v rámci Rakousko-Uherska, které se rozhodlo zavést tento typ městské hromadné dopravy.

Od samého začátku se ale provozovatelé potýkali s finančními problémy a nedostatečným počtem pasažérů. Provoz brněnské koňky je tak omezen na dvě poměrně krátká období mezi lety 1869–1874 a 1876–1880.

Pokud bychom hledali nějakého předchůdce koněspřežných tramvají, byly by to v případě Brna tzv. omnibusy. Dvě omnibusové linky jezdily v Brně podle pravidelného jízdního řádu již od roku 1863 a jednalo se o nekolejové potahové vozidlo tažené koňmi.

Nákres vozu 1. koňky
Autor: Encyklopedie Brna/wikimedia commons Nákres vozu 1. koňky

Koncese k provozování koněspřežné tratě byla Brnu udělena 23. února 1869. V plánu bylo vybudovat celkem sedm na sebe navazujících linek a tři vozovny. Záhy byla založena i akciová společnost Brünner Tramway Gesellschaft für Personen- und Frachten Verkehr (Brněnská tramvajová společnost pro osobní a nákladní dopravu). Investory a akcionáři se stali podnikatelé převážně z Brna, Vídně a Pešti. Pro jednání s úřady byl zmocněn brněnský advokát dr. Heschl, který se mimo jiné zasloužil o podání a obhajobu prvních návrhů.

Provoz první povětšinou jednokolejné tratě byl slavnostně zahájen 17. srpna 1869. Tramvaje jezdily od šesti hodin ráno do desáté hodiny večerní a podle denní doby byl interval mezi spoji 15–30 minut. Plné jízdné činilo 15 krejcarů. Děti do deseti let platily polovinu. Nebylo to vůbec málo. Za 15 krejcarů se tehdy dala koupit např. slepice a zedník mistr si v té době za den vydělal kolem 50–60 krejcarů.

Průběžně byly dostavovány další tratě a v roce 1870 jezdily vozy na celkem čtyřech linkách: Moravské náměstí – Královo Pole, Moravské náměstí – Šilingrovo náměstí, Moravské náměstí – Hlavní nádraží – Pisárky a Hlavní nádraží – Cejl – Zábrdovice.

Společnost provozující tratě vlastnila celkem 53 osobních a 10 nákladních vozů. V létě jezdily vozy otevřené a bez oken, zatímco v zimě byly vozy uzavřené.

Úpadek společnosti a první ukončení provozu

V samém počátku provozu koněspřežné tramvaje se mohlo zdát, že se bude jednat o podnikatelsky velmi úspěšný projekt. Zvláště pak v letních měsících využívali lidé vozy k cestě za odpočinkem a rekreací hlavně do Pisárek a k řece Svratce.

Pro dělníky, kteří by provoz linek zaplatili po zbytek roku, bylo ale jízdné příliš vysoké a navíc nejčastěji bydleli v blízkosti továren a žádnou hromadnou dopravu nepotřebovali. Nemůžeme se tedy divit, že společnost nedokázala pokrýt vysoké náklady spojené se zimním provozem a péčí o koně a v roce 1874 vyhlásila úpadek.

Druhý a poslední pokus o provozování koněspřežné dráhy v Brně

V roce 1876 se brněnští radní dohodli s pražským podnikatelem Bernhardem Kollmannem, který úspěšně provozoval koňku v Praze. Podle této dohody měl Kollmann během šesti let postavit a provozovat novou trať historickým centrem Brna z dnešního Malinovského náměstí ulicí Kobližnou na náměstí Svobody (tehdy Velké náměstí) a dále ulicí Českou (tehdy Rudolfovou) na Moravské náměstí (ke Kiosku). V plánu byla stavba i dalších nových tratí. Město přislíbilo podnikateli roční dotaci 3000 zlatých. Pro zajištění provozu koňky byla založena společnost Brünner Tramway-Unternehmung (Brněnská správa tramwayská). Kollmann se i nadále věnoval svým pražským projektům a v Brně jej zastupoval Moritz Kohn.

Provoz druhé koněspřežné tramvaje byl zahájen 4. července 1876. Vozy měly podle smlouvy jezdit v třicetiminutových intervalech, ale Kollmann rozhodl, že v letních měsících bude interval zkrácen na 10 minut. I přes veškerou snahu čekal Kollmanna stejný osud, který potkal jeho předchůdce. Jedním z důvodů neúspěchu byly kromě neúměrně vysokých nákladů na provoz i pokusy o zprovoznění parních tramvají. Kollmann nechal ukončit provoz na své poslední trati z Králova Pole do Pisárek 3. října 1880. Brno se tak již podruhé ocitlo bez tramvají. Nicméně o čtyři roky později byl v roce 1884 zahájen provoz parní tramvaje, která jezdila spolehlivě až do roku 1900, kdy ji nahradila tramvaj elektrická.


Text: David Hainall

Reklama
Reklama