Výročí 28. 11. 1944 – v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau se přestalo vraždit plynem

Plynové komory se staly mementem nacismu. Ale i ony měly svůj konec.
Německá pečlivost se týkala i mrtvých
Německá pečlivost se týkala i mrtvých
Foto: Topi Pigula
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Před 74 lety byla naposledy v továrně na smrt zvané Auschwitz-Birkenau použita plynová komora k systematickému vraždění lidí.

Osvětim, Březinka a továrna na smrt

Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau byl složený ze tří velkých táborů, k nimž bylo přičleněno asi 40 menších. Název získal poněmčením polských názvů měst Osvětim a Březinka na Auschwitz a Birkenau. Tábor, jenž byl zřízen a provozován na základě rozkazu Heinricha Himmlera, který vešel v platnost 27. dubna 1940. Původně měla být v táboře internována polská inteligence a polští nepřátelé německé říše. Teprve později bylo rozhodnuto, že právě zde vznikne „továrna na smrt“ a tábor se stane místem, kde dojde ke konečnému řešení tzv. „židovské otázky“.

Jeden z těch, kteří přežili
Jeden z těch, kteří přežili
Foto: Topi Pigula

Přesné statistiky hrůz a zvěrstev, které se tu odehrál, neexistují. Velitel tábora Rudolf Höss při Norimberském procesu prohlásil, že zde zemřely více než 3 miliony lidí. Podle informací Státního muzea Auschwitz-Birkenau to bylo „jen“ asi 1,1–1,3 milionu s tím, že většina obětí byla židovské národnosti a pocházela snad ze všech zemí Evropy obsazené nacistickým Německem. Právě dnes si připomínáme výročí posledního použití plynové komory v tomto táboře. Ironií osudu zůstává fakt, že až do roku 1944 byl v nacistických dokumentech tábor vedený jako zajatecký. K tomuto účelu však nikdy nesloužil.

Výstavba a provoz – Auschwitz

Koncentrační tábory byly označeny jako Auschwitz I, II a III. Stavbu celého komplexu zabezpečovali zpočátku polští vězni a sovětští váleční zajatci. Původně byl využit areál kasáren polské armády. Tábor s označením Auschwitz I sloužil hlavně jako jakési administrativní centrum. Přesto zde během jeho fungování zemřelo přibližně 70 000 lidí. Většina z nich byla polské národnosti. Vpravdě vyhlazovací tábor s označením Auschwitz II se nacházel v Birkenau. Účet zavražděných osob překračuje 960 000 Židů, 75 000 Poláků a asi 19 000 Romů. Auschwitz III, nacházející se nedaleko Monowitz, byl využíván společností Buna-Werke jako pracovní tábor.

Výstavba krematoria
Výstavba krematoria
archiv Topiho Piguly

Od samého začátku byli ve správě táborů a dohledu nad vězni využíváni němečtí vězni původně odsouzení za kriminální činnost. Jejich první transport sem přijel ze Sachsenhausenu. Ovšem hlavní správu a řízení zajišťovaly samozřejmě jednotky SS.

Zvláštní pozornost byla věnována výstavbě tábora Auschwitz II v Birkenau (Březinka). Nejprve byla vysídlena vesnice Březinka. Domy byly rozebrány a získaný materiál později použit na stavbu tábora. První plán vypracovaný v říjnu 1941 počítal s rozlohou 81 ha, výstavbou 147 zděných domů a kapacitou 100 000 vězňů. V plánu byla také zahrnuta železniční vlečka vedoucí až do tábora. K bouracím a stavebním pracím byli využiti sovětští váleční zajatci. Až do srpna 1943 zde byli internováni pouze muži. Historicky první přímý transport Židů sem přijel 30. března 1943. Žádný ze 112 židovských obyvatel francouzského Compiègne netušil, že jede do nejhrůzostrašnějšího místa moderní civilizace.

Cesta na smrt

V roce 1942 byl vypracován nový plán na rozšíření tábora s konečnou kapacitou 200 000 vězňů, krematorii a plynovými komorami. Osud obětí se těžko popisuje. Tzv. „krematoria“ s převlékárnami se nacházela pod zemí. Ve zvláštních místnostech odkládali oběti své šaty a pak vstupovali do místností označených nápisem „sprchy“ v nichž byly dokonce instalovány atrapy sprchových hlavic a kohoutků. Dozorci dokonce před vstupem i rozdávali mýdla. Nejednalo se ale o nic jiného, než o plynové komory, do nichž nacisté shazovali plechovky s ničivým a vysoce toxickým Cyklonem B. V dalších místnostech, které byly umístěny hned vedle plynových komor, byly mrtvým odebírány zlaté zuby a vlasy. Jejich těla pak končila ve spalovacích pecích a popel byl vysypáván do jam v bezprostřední blízkosti „krematorií“.

Cyklon B - granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem
Cyklon B - granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem
Topi Pigula

Jen těžko představitelný je fakt, že jako obsluha plynových komor byli využíváni samotní Židé, jež tvořili jednotku s označením „Sonderkommando“. Tato skupina 7. října 1944 vedla povstání, během kterého se jim podařilo zničit Krematorium IV. a co je cennější, zakopat důležité dokumenty popisující situaci v táboře. Písemnosti byly posléze využity při norimberských procesech. Krematoria II a III použili nacisté naposledy 28. listopadu 1944 a pak je nechali demontovat.

Současnost se zrůdnou minulostí

Koncentrační tábor byl osvobozen vojáky Rudé armády 27. ledna 1945. Osvobození se dožilo přibližně 7000 vězňů a dalších asi 500 jich bylo internováno ve vedlejších táborech. Těžko říci proč, ale nacisté nechali asi 58 000 vězňů deportovat těsně před osvobozením tábora na nucené práce do Říše.

Nad zrůdnostmi a zvěrstvy nacistického Německa zůstává rozum stát i po více než 70 letech a rozhodně bychom na ně neměli zapomínat. Z koncentračního tábora se dochovalo 45 zděných stavení, 22 dřevěných budov, zbytky plynových komor a kremačních jam na pece. Vznikl zde památník, který odkazuje na nesmírné utrpění milionů lidí z celé Evropy. Statistiky uvádějí, že v koncentračních táborech Auschwitz-Birkenau zemřelo nejméně 1,1–1,3 milionu lidí. Dělo se tak jen z rozmaru jakési zvrácené ideologie, která zdaleka ještě není vyklučena z kořenů

Text: David Hainall

Podívejte se na galerii snímků přímo z Osvětimi

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama