Výročí 24. 8. 79: den, když zemřely Pompeje

Po dlouhém spánku se vulkán Vesuv probouzí a nic netušícím obyvatelům jižní Itálie nastává peklo.
Kráter Vesuvu - výpravný
Kráter Vesuvu - výpravný
I
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

V roce 79 našeho letopočtu žilo v Pompejích kolem 20 000 lidí, včetně obchodníků, zručných výrobců a zemědělců. Žilo se jim dobře, protože tamní půda bohatá na živiny byla ideálním místem pro zakládání a zvelebování vinic a sadů. Nikdo přitom ani nepochyboval, že úrodná půda černého zbarvení je přímým dědictvím předchozích výbuchů Vesuvu. Zatímco se v Pompejích dařilo zemědělství a obchodu, Herculaneum navštěvovali bohatí Římané. Se svými 5000 obyvateli se stalo oblíbenou letní destinací s opulentními vilami a velkými římskými lázněmi. Vykopané artefakty a objevení starověkého nevěstince svědčí o dekadentní povaze města, jež nese název po mytickém Herkulovi.

Varování nikdo nedbal

Prosperující a vesměs poklidnou oblast zasáhlo v únoru roku 62 n. l. velké zemětřesení. Nikdo netušil, že se sopka začíná probírat. Byl zasažen hlavní pramen a potrubí zajišťující přívod životadárné vody mezi zpohodlnělé měšťany. Starodávné historické písemnosti dokládají, že kromě Pompejí se drobné škody nevyhnuly ani městům Herculaneum a Neapol. Menších otřesů bývalo mnohem víc, ale jejich následky již nebyly tak zničující. Vzhledem k tomu, že seizmická činnost byla v této oblasti poměrně běžná, místní občané nevěnovali žádnou větší pozornost ani zemětřesení počátkem srpna roku 79 n. l. A jak se brzy ukázalo, byla to doslova největší životní chyba, kterou kdy udělali. Byla totiž poslední.

Ulice v Pompejích
Ulice v Pompejích
Wikimedia Commons/Alago

Zkáza začíná

Krátce po poledni 24. srpna roku 79 n. l. vysedával římský historik a básník Gaius Plinius mladší (61–113) ve městě Misenum. Určitě se nenudil, protože z relativně bezpečné vzdálenosti sledoval sopečnou erupci Vesuvu. Celý výjev později vylíčil v dopisech svému příteli Tacitovi. Mnoho z nich bylo v 16. století objeveno, čímž se Pliniova psaníčka stala očitými svědky dávné tragédie. Zatímco mladý básník se svojí matkou a dalšími obyvateli vzdáleného města ničivé zkáze unikl, mnozí takové štěstí neměli. Krátce po půlnoci do města Herculaneum dorazila první větší vlna sopečného bahna, která obklopila celé město a její obyvatele odsoudila k jisté smrti. Věčné tmě neunikl ani Pliniův strýc, který se snažil ohrožené obyvatele evakuovat loděmi.

Ačkoliv mnoho lidí nepřežilo, podle dobových záznamů šanci měli. První smrtící pyroklastické vlny totiž prošly městem kolem půlnoci, tedy o dost později, než byli obyvatelé přilehlých měst varováni. A koneckonců ani prvotní déšť popele nebyl nutně smrtelný, byť na zemské podloží usedal v množství 6 cm za hodinu. Mnozí lidé se ovšem nechtěli vzdát svého majetku a před blížící se pohromou se raději ukryli do svého domova. To ale neměli dělat, neboť následné lavině s horkým popelem, pemzou, skalními úlomky a vulkanickým plynem nemohla křehká lidská schránka odolat. Situace v Herculaneu byla otřesná, přičemž ani v nedalekých Pompejích nebyla o nic lepší. Většina obyvatel zemřela okamžitě, neboť jejich dýchací systém nedokázal čelit horkému vzduchu. Plíce vypověděly službu a svaly přestaly poslouchat. Nebylo zkrátka úniku. Zatímco se většina nešťastníků pod pětimetrovým nánosem pemzy udusila, o nic lépe nedopadly ani vyděšené tváře ukryté ve svých domovech. Následné vlny roztříštily střechy a horní patra domů, čímž všechny přítomné připravily o život.

Záchranné práce se nekonají

Není možné říci, kolik lidí následkem katastrofy vlastně zemřelo. Mrtvých byly ale zřejmě tisíce (odhady hovoří o 16 000–20 000), protože i Římané, kteří byli zvyklí na desetitisícové válečné ztráty, považovali tuto katastrofu za mimořádnou. Zachovalé lidské pozůstatky nalezené archeology v Pompejích a Herculaneu jsou však pouhým nepatrným střípkem. Sopečná zkáza také dorazila na jižní poloostrov Sorrentine. Mnoho lidí umíralo nejen ve městech, ale i na vesnicích a moři. Je všeobecně známo, že se lidé po velkých přírodních katastrofách snaží postižená města a lokality obnovit do původního stavu. To se ale netýká Pompejí a dalších přímo zasažených měst. Způsobené škody a účinek tragédie byl natolik zničující, že nikdy nebyly učiněny žádné pokusy o jejich znovuobnovení. Na místa se však v hojném množství vraceli nenechaví zlodějíčci, kteří přes nánosy a zhroucené trosky budov kopali tunely a odnášeli si cenné nálezy.

Ruiny Pompejí
Ruiny Pompejí
William Henry Goodyear - Brooklyn Museum

Starobylá města Pompeje a Herculaneum byla objevena až v polovině 18. století. Během času se na pohřebišti vystřídala spousta historiků, archeologů a dalších odborníků. Pečlivými průzkumy se zjistilo, že sopečný popel působil jako výborný konzervační prostředek. Po odkrytí usazenin se tak průzkumníkům odhalily neuvěřitelně zachovalé budovy a lidské kostry v původních pozicích. Tyto úžasné nálezy pak poskytly historikům nesmírně cenný obraz starověkého Říma. Ale pozor: Vesuv o sobě dává vědět stále

Poničená spojenecká letadla

Vesuv je jedinou aktivní sopkou na evropské pevnině. A je také právem považován za jednu z vůbec nejnebezpečnějších, protože její blízké okolí a svahy jsou zastavěny několika městy a zalidněnou Neapolí. Poslední neštěstí bylo zaznamenáno během druhé světové války. Sopečná činnost si v roce 1944 vyžádala životy více než dvacítky lidí, přičemž výrazné materiální ztráty pocítili příslušníci 340. bombardovací skupiny. Vojenská základna byla situována jen pár kilometrů od sopky. Nikdo se nechtěl z dané oblasti stahovat, a tak se místní vojáci snažili od horkého popela chránit koženými bundami a přilbami. Stále se zhoršující situace je ale nakonec donutila k evakuaci. Zatímco vojáci ze základny zmizeli, zhruba devadesátka spojeneckých letadel zůstala na místě. Poté, co sopečná činnost ustala, všechny navrátivší čekal smutný pohled. Motory letadel byly ucpané popelem, ovládací panely roztavené a střechy proděravělé od žhavé poletující horniny.

Vesuvem poničená spojenecká letadla
Vesuvem poničená spojenecká letadla
USAF

Hrozí další zkáza?

Od roku 1944 došlo v oblasti Vesuvu ke stovkám drobných zemětřesení. V současné době je vulkán Vesuv klidný, což ale neznamená, že se situace nemůže ze dne na den nečekaně změnit k horšímu. Odborníci a místní úřady si jsou případné zkázy dobře vědomi, a tak připravují různé evakuační plány. Vymyslet efektivní a účinné řešení ale není vůbec jednoduché, protože se evakuace netýká pár desítek lidí, nýbrž stovek tisíc obyvatel z 25 měst. Ze zřícenin Pompejí se postupem času stala jedna z nejvyhledávanějších památek slunné Itálie, kterou ročně navštíví přes 2,5 milionů lidí. Vesuv tedy prozatím klidně odpočívá, nikdo ale neví, jak dlouho a kdy zase udeří. a není to jediné italské nebezpečí. Mnohem nebezpečnější je tamní supervulkán.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama