Výročí 21. 4. 753 př. n. l. – město Řím slaví 2771 narozeniny

Legenda a římská tradice praví, že před 2771 lety byl založen Řím. Jeho historie je poměrně bizarní.
Matka vlčice - symbol Říma
Matka vlčice - symbol Říma
Carole Raddato CC BY-SA 2.0
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na počátku Říma stojí Trója

Legend a pověstí, které se váží k/nebo přímo hovoří o založení „Věčného města“ nebo chcete-li Říma, je celá řada. Popis asi nejznámější legendy jako první publikoval římský historik Varro, jenž žil a tvořil v 1. století př. n. l.

Příběh bojů o moc a majetek předcházející založení dnešního italského hlavního města začíná podle Varra dobytím Tróje Řeky. Hrstce Trójanů, jenž vedl polobožským Aeneas, syn bohyně lásky Afrodity a smrtelného Anchise, se podařilo z obsazeného města uprchnout. Strastiplná pouť uprchlíků vedla přes Trákii, Fenicii a Sicílii, aby se nakonec usadili ve městě zvaném Latium. Rodinné a příbuzenské vztahy byly v té době složité a mezi vládci měst nešlo o nic jiného než o uhájení moci a zmnožení majetku.

Koloseum
Koloseum
Thinkstock

Prošlo několik generací a dobrých 300 let vlády Aeneových potomků a na scéně se objevují dva bratři Numitar a Amulian, kteří se nedokázali dohodnout na dělbě moci a vlády. Zprvu se zdálo, že Amulian vraždou svého bratra vše vyřešil, ale v tu chvíli zasahuje do příběhu božská moc. Numitar měl totiž dceru Reu Silvii, do níž se zamiloval bůh války Mar, a protože „nehoda není náhoda“, porodila Silvie po čase dvojčata. Když se to Numitar dozvěděl, nechal Silvii uvrhnout do žaláře a přikázal děti utopit v řece Tibeře. Otrok ale příkaz svého pána nesplnil a děti uložil do koše, který nechal na břehu řeky. Další události jsou pro většinu z nás již notoricky známé. Chlapce podle legendy našla vlčice, která se o ně postarala a odkojila je. Méně známou postavou, bez níž by ale příběh nebyl úplný, je pastýř Faustulem. Ten malé chlapce vychoval a dal jim jména Romulus a Remus.

Není Řím bez Romula

Legenda se už bohužel nezmiňuje o tom, jak se chlapci dozvěděli o svém královském a božském původu. Uvádí se jen skutečnost, že se Romulus a Rémus zapojili do úspěšného povstání proti tyranskému Amuliovi a rozhodli se založit nové město. Jejich volba padla na návrší s názvem Palatin. Bratři, podobně jako jejich předci, měli horké hlavy a nedokázali se shodnout na ani tom, jak se nové město bude jmenovat a už vůbec ne na tom, kdo mu bude vládnout. Není tedy divu, že se rozhodli počkat na znamení bohů. Tím impulsem se měla stát hejna supů, která se v různém čase objevila nad oběma bratry. O nějaké jednoznačnosti boží volby však nemůže být vůbec řeč. Remus nejprve zpozoroval šest supů, kteří začali kroužit nad jeho hlavou. Netrvalo však dlouho a nad Remulem proletělo 12 těchto ptáků. Není tedy divu, že se bratři začali hádat a přít o to, kterému z nich náleží královský titul. Bratrský spor nakonec skončil tragédií. Vyostřil se natolik, že Romulus Réma zabil. Stal se tak prvním vládcem města, které dodnes nese jeho jméno.

Julius Caesar - vládce Říma
Julius Caesar - vládce Říma
Siren-Com CC BY-SA 3.0

Pak je tu ještě jedna neméně zajímavá legenda, jež působí o poznání věrohodněji. Mnozí jistě známe frázi uvedenou v knize Alexandra Dumase staršího „Pařížští Mohykáni“ vydané v letech 1854 nebo 1855, kde se několikrát objevuje věta: „Cherchez la femme, pardieu! Cherchez la femme!“, jež v doslovném překladu znamená: „Hledejte ženu, přisámbůh! Hledejte ženu!“ Během doby došlo k drobné úpravě výroku „Za vším hledej ženu!“ Podle této legendy uprchla po dobytí Tróje početná skupina obyvatel města na lodích. Strastiplná plavba v silných větrech a divokých bouřích zahnala uprchlíky do oblasti zvané Etrurie v ústí řeky Tibery. Ženy měly podle všeho plné zuby dlouhé a nebezpečné plavby, a tak se domluvily a zapálily lodě. Mužům tak nezbylo nic jiného než se usadit a založit město. Jméno novému městu prý dala vůdkyně ženské revolty, jakási Róma.

Fakta podpořená archeologickým výzkumem

Území Věčného města bylo podle seriózních archeologických výzkumů osídleno již během 16. stol. př. n. l. Hovoříme zde o době bronzové. Oblast nazývanou Latia obývali hlavně pastevci, kteří se zdržovali převážně na pahorkatinách. Údolí byla v té době podmáčená a plná močálů a nebyla vhodná pro život. Pozůstatky tohoto osídlení byly nalezeny v místech, které dnes nazýváme Kapitol a Palatin. Oblasti známé jako Eskvilin, Kvirinal a Viminal osídlily až příslušníci kmene Sabinů během 9. stol. př. n. l. Doklady o splynutí těchto osad s Palatinem pocházejí z 8. století př. n. l. Vzniklo tak nejspíš sídliště městského typu a základ dnešního města Říma. Z této doby pocházejí také tzv. Romulovy chýše. Jedná se o díry vyplněné světlejší hlínou, než je okolní půda. Archeologové se domnívají, že se jedná o pozůstatky podpěrných kůlů tří chýší.

Kulturu i život v starém Římě významně ovlivňovali Etruskové. Můžeme se domnívat, že jméno města může být odvozeno od významného etruského rodu Ruma.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama