Výročí 19. 3. 1896 – společnost Elektrická dráha Praha–Libeň–Vysočany zahájila provoz elektrické tramvaje

Před 123 lety zahájil František Křižík provoz své soukromé elektrické tramvajové dráhy na trase Praha–Libeň–Vysočany.
Koněspřežka - ilustrační foto
Koněspřežka - ilustrační foto
CC BY-SA 3.0
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Od koňky k elektrické tramvaji 

Obec Libeň projevila koncem 19. století zájem o prodloužení koněspřežné dráhy z vozovny v Karlíně do Libně, kterou v té době provozoval Edouard Otlet. Ten však odmítl investovat do stavby a provozu své vlastní finanční prostředky. V roce 1891 se ale v Praze konala Jubilejní zemská výstava, během níž František Křižík s velkým úspěchem provozoval svou elektrickou dráhu na Letné. Libenští radní tak měli skvělou možnost si dráhu vyzkoušet a následné rozhodnout o odeslání žádosti Františku Křižíkovi o zřízení elektrické dráhy. 
Celý proces přípravy zahájil Křižík spolu se získáním povolení vídeňského Ministerstva obchodu 11. června 1892. Povolení ke stavbě se týkalo plánované dráhy z Karlína do Libně a do Vysočan. Koncesi na stavbu a provozování trati udělilo ministerstvo 16. března 1895. Téměř přesně o rok později, 19. března 1896, tak mohl být slavnostně uveden do provozu první 2200 m dlouhý úsek vedoucí od vozovny koněspřežné dráhy v Karlíně, z dnešní zastávky Urxova, na Balabenku. Křížíkova trať vedla po dnešní Sokolovské ulici, na níž již jezdila Otletova koněspřežka. Na několik let se tak Křižík s Otletem stali přímými konkurenty. Trať byla postupně prodloužena kolem karlínského varieté, přes Palmovku, Zenklovu ulici, k ulici Na Florenci a končila u dnešního Masarykova nádraží. Křižík navíc plánoval ještě rozšíření své tratě do Troje a do Brandýsa nad Labem. Tyto odvážné plány však nikdy neuskutečnil. 

Provoz na trati a ceny 

Celá trať měřila v roce 1896 7,77 km. Většina úseků byla jednokolejných s tím, že na několika místech byly vybudované výhybny určené pro míjení vozů. Maximální povolená rychlost soupravy byla 15 km/h a vozy jezdily na trati od 6.00 do do 22.00 v intervalu 10 minut. Elektrickou energii dodávala do sítě parní elektrárna o výkonu 180 kW. František Křižík počítal i s výpadkem generátorů, a proto do systému přidal i akumulátorovou baterii, která při poruše dokázala do sítě dodávat elektrickou energii po dobu až devíti hodin. 
Výše jízdného byla stanovena podle počtu stanic, které cestující vozem ujel. Jízdenka pro maximálně 6 stanic stála 5 krejcarů a nad šest stanic 10 krejcarů. Prodávaly se i bloky s 25 jízdenkami za zvýhodněnou cenu. 

František Křižík poprvé nabídl svou elektrickou dráhu pražským Elektrickým podnikům k prodeji v březnu 1900. Nakonec k odkoupení dráhy došlo za částku 2 200 000 korun až 5. srpna 1907. Elektrické podniky Křižíkovu dráhu koupily jako úplně poslední ze všech soukromých drah v Praze a okolí a získaly tak monopol na veškerou tramvajovou dopravu v aglomeraci.  

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama