Výročí 16. 4. 1943 – Albert Hofman objevuje psychedelické účinky LSD

LSD objevené Albertem Hofmanem slaví 75. narozeniny. Náhoda tomu chtěla, aby se omámil.
LSD vize?
LSD vize?
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Albert Hofman – chemik a „otec“ LSD

Albert Hofman, který se do dějin zapsal jako vědec, jenž objevil LSD, se narodil 11. ledna 1906 a zemřel v úctyhodných 102 letech 29. dubna 2008 na selhání srdce. Vystudoval chemii na univerzitě v Curychu a svůj zájem soustředil hlavně na chemii rostlin a zvířat. Doktorát získal za popsání chemické struktury chitinu. Většinu profesního života strávil ve farmaceuticko-chemickém oddělení laboratoří Sandoz, jež v současnosti známe jako Novartis. Jeho hlavním úkolem bylo syntetizovat hlavní léčivé složky ladoňky a paličkovice nachové (tzv. námelu) a připravit je k farmaceutickým účelům.

Právě při práci s námelovými alkaloidy zjistil, že jejich hlavní součástí je kyselina lysergová. A právě z této kyseliny se mu v roce 1938 podařilo syntetizovat látku LDS-25, nebo chcete-li diethylamid kyseliny lysergové.

LSD

LSD
LSD
Volné dílo

Náhoda provázená halucinacemi

Zdálo se, že Hofman na svůj objev z roku 1938 zapomněl. Nicméně o pět let později, 16. dubna 1943, provedl opětovnou syntézu LDS-25 a náhoda tomu chtěla, aby mu při experimentu ukáplo trochu látky na kůži v oblasti zápěstí. V ten okamžik se začal psát příběh psychiatry opěvované a vládami světa zatracované drogy s psychedelickými účinky. Jak sám Hofman popsal svůj zážitek, dostavila se u něj široká škála pocitů od úzkosti až po štěstí a trpěl barevnými fantaziemi. O tři dny později 19. dubna svůj pokus úmyslně zopakoval. Špatně však odhadl množství a látky požil víc. Pocity, které se dostavily, nebyly jen „veselé a barevné“. Za pomoci svého kolegy však ještě nasedl na kolo a dojel na něm z laboratoře domů. O tomto jeho experimentu zakončeném jízdou na kole se dodnes mluví jako o „Bicycle day“.

LSD
LSD
Volné dílo

LSD do věznic, do kasáren, do raket

Podobné objevy málokdy zůstanou jen výsadou lékařů a vědců. Velmi rychle si ji oblíbili intelektuálové, pro které se stalo LSD jakousi branou nebo prostředkem k prohloubení a urychlení cesty k bohémskému životu a nevšedním prožitkům. Na scénu vstupují tzv. psychedeličtí guru. Timothy Leary z Hardvardské univerzity prosazoval podávání LSD vězňům a obhajoval to tím, že se sníží jejich sklony k recidivě. LSD je také neodmyslitelně spjato s hnutím hippies a v druhé polovině šedesátých letech minulého století se v řadě zemí stalo LSD zakázanou látkou. Hofman později svůj objev hájil slovy: „Tuto substanci jsem vyrobil jako lék. Není mou chybou, že ji lidé zneužili.“

Papírek napuštěný LSD
Papírek napuštěný LSD
Volné dílo

Laboratoře Sandoz byly donuceny výrobu LSD ukončit. Nicméně o látku projevila zájem armáda, jenž uskutečnila celou řadu tajných testů, jejichž výsledkem bylo nečekané doporučení: „Vložit tuto látku do rakety vypálené na Sovětský svaz.“ Podlé této zprávy by přítomnost LSD způsobila okamžitou ztrátu bojeschopnosti celé Rudé armády.

Hofman se ke svému objevu vyjádřil ještě v roce 1993: „LSD není návyková ani toxická. Její nebezpečí spočívá ve velmi hluboké změně vědomí: může být krásná a může být strašná.“ Albert Hofman napsal stovky článků a několik knih. Kniha „LSD: My Problem Child“ se stala opravdovým hitem a coby částečná autobiografie se věnuje z velké části popisu pocitů během jeho cyklistického návratu z laboratoře domů.

Myslím si, že v lidské evoluci nebylo tak důležité objevení této látky – LSD,“ řekl Hofmann. „Je to pouze nástroj k přeměnění nás v to, co bychom měli být.

Čechy nezůstávají pozadu

Výzkum účinků psychedelických látek probíhal i u nás. Začal před druhou světovou válkou a jeho průkopníkem byl psychiatr Svetozár Nevole, který pracoval hlavně s meskalinem. LSD se do popředí dostalo v padesátých letech minulého století a jeho účinky se zabývali vědci v tehdejším Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. Změněnými stavy vědomí a prožívání po požití LSD se zabýval i Stanislav Grof, zakladatel ústavu, a Milan Hausner, který své pacienty léčil v Sadské u Poděbrad.

Stanislav Grof popsal účinky LSD takto: „Když jsem pozoroval, že na každého účinkuje jinak, došlo mi, že nenavozuje psychózu, nýbrž je nespecifickým katalyzátorem. Neboli zážitky a vize neprodukuje, nýbrž vytahuje z hlubokého podvědomí. Od té chvíle jsem začal vidět LSD jako nástroj, který může pro psychiatrii znamenat to samé jako mikroskop v biologii nebo teleskop v astronomii.“  Používání halucinogenů ve výzkumu a léčbě bylo u nás zakázáno v roce 1974.

Tex: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama