Výročí 15. 1. 1622 – narodil se spisovatel, dramatik a herec Molière

Dnes si připomínáme 397. výročí narození Molièra – autora her Tartuffe, Lakomec, Škola žen, Misantrop a mnoha dalších.
Moliére v hereckém
Moliére v hereckém
Nicolas Mignard
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Hercem proti vůli otce a cesta do vězení

Jean-Baptiste Poquelin se narodil před 397 lety 15. ledna 1622 do rodiny dvorního čalouníka a měšťana. Otec sice nepatřil k nejbohatším lidem ve městě, přesto umožnil synovi kvalitní vzdělání na clermontské jezuitské koleji, které Jean-Baptiste dokončil studiem práv v Orléansu. Zdálo se tedy, že o jeho životní dráze je rozhodnuto. Všechno ale dopadlo úplně jinak.

V roce 1643 založil společně Madeleine Béjátrovou s dalšími herci a požehnáním Pierra Corneilla divadelní soubor s názvem Illustre théâtre (Skvělé divadlo). Ve snaze nepoškodit dobré rodiny si začal říkat Molière. Cílem jeho souboru bylo prosadit se v Paříži. Tento záměr se však nepodařil, soubor se rozpadl a sám Molière skončil ve vězení pro dlužníky.

Historický portrét - Moliére
Autor: Volné dílo Historický portrét - Moliére

Uznání, sláva a smrt

Po propuštění z vězení přesunul své působiště na jih Francie, kde kočoval s různými společnostmi. Zvrat v jeho kariéře nastal nejspíš v roce 1658, kdy jeho divadelní společnost uvedla v Rouenu hru uznávaného dramatika, básníka a lyrika Pierra Corneilla. Díky uvedení tohoto kusu získal přízeň králova bratra a možnost hostovat v Malém bourbonském paláci, kde se střídal s italskými herci. Od roku 1660 působil v Palais Royal. Netrvalo dlouho a stal se oblíbencem Ludvíka XIV. a společně s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym začal organizovat královské slavnosti. Král Ludvík XIV. mu udělil královský důchod a jeho divadelní soubor se mohl pyšnit označením „divadelní společnost králova“.

Dnes se mi bude špatně hrát

Nic samozřejmě není zadarmo. Herecký a dramaturgický úspěch, novátorství ani společenská angažovanost se neodpouští v žádné době, a tak i Molière musel často čelit intrikám, osočování a pronásledování. Neustálý stres a způsob života se podepsaly i na jeho zdraví. Molière zemřel 17. února 1673 po čtvrté repríze své poslední hry „Zdravý nemocný“, v níž hrál titulní roli. Odešel v opravdu velkém stylu. Před svým posledním představením údajně řekl: „Dnes se mi bude špatně hrát.“ Měl zimnici, horečku a studené ruce. Přesto se rozhodl svůj poslední kus odehrát ve vší parádě. Sváděl boj s horečkou, dávivým kašlem a krvavými hleny. Vše se snažil maskovat smíchem tak, aby to vypadalo, že se jedná o součást role. Diváci ho odměnili bouřlivým potleskem. Kolegové z divadla jej po představení dovezli domů, kde po dalším záchvatu kašle zemřel.

Kněz se k jeho lůžku nestačil dostavit včas a Molière proto nezvládl přijmout svátost umírajících a odříci se „hříšné herecké profese“. Dnes to zní neuvěřitelně, ale církevní představitelé jeho farnosti jej odmítli křesťansky pohřbít. Nakonec na příkaz krále mu byl vystrojen 21. února 1673 církevní pohřeb bez zádušních bohoslužeb a rakev s jeho tělem byla pochována na Svatojosefském hřbitově v ulici Montmartre. Zajímavé je, že Molièrův hrob umístili v části hřbitova pro sebevrahy a nekřtěné děti. K exhumaci Molièrova těla došlo až v roce 1792 a o dalších 25 let později byly uloženy na pařížském hřbitově Père Lachaise.

Dílo a odkaz génia

I když Molièrovo dílo zahrnuje převážně satirické, veršované nebo prozaické komedie a frašky zaměřené na různé nešvary francouzské společnosti druhé poloviny 17. století, jako je lakota, naivita, pokrytectví a snobství, zdá se v současnosti jeho odkaz nadčasový.

Většina jeho her neoplývá příliš složitou zápletkou. Většinou jde o tematiku sbližování milenců nebo nevěru. Molière proslul hlavně jako autor, který volil jazyk podle cílové skupiny, pro niž hru psal. Vynikal zejména smyslem pro humor a jasně cílenou a výstižnou satirou. Podobně jako u Járy Cimrmana vešly do lidové známosti i některé postavy a fráze z Molièrových her – např. Harpagon dodnes označuje lakomce.

Molière je autorem celkem 34 divadelních her, mezi nimiž najdeme např. Tartuffe, Lakomec, Škola žen, Misantrop a mnoho dalších.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama