Výročí 13.1.2012 – u pobřeží Toskánska ztroskotala Costa Concordia

Dnes si připomínáme smutné sedmileté výročí řetězce chybných rozhodnutí kapitána lodi, které vedly ke smrti 32 lidí a k ohromným materiálním škodám.
Costa Concordia v roce 2009
Costa Concordia v roce 2009
Cezary Piwowarski
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Costa Concordia byla luxusní moderní výletní lodí, jejíž velitelský můstek byl vybaven nejmodernějšími navigačními přístroji. Přesto před sedmi lety najela loď poblíž ostrova Giglio nedaleko toskánských břehů na útes. Na lodi se plavilo 4252 osob včetně členů posádky a při neštěstí zemřelo 32 lidí. 

Tragédie, nad kterou zůstává rozum stát 

Costa Concordia pod velením kapitána Francesca Schettina vyplula z lazijského přístavu Civitavecchia 13. ledna 2012 kolem 19. hodiny večer a zahájila svou sedmidenní plavbu s plánovanými zastávkami v Marseille a Barceloně. Cestující se nejprve zabydlují v luxusních kajutách, z nichž řada měla svůj vlastní balkón a vydávají se na obhlídku plovoucího paláce a palubních barů. Vše tedy probíhá podle plánu a vypadá to na bezproblémovou plavbu. Idylka však trvala jen asi hodinu a půl. Krátce po 21. hodině se loď začíná nebezpečně přibližovat k ostrovu Giglio.

Palubník důstojník Martino Pellegrino později italskému tisku popsal své pocity takto: „Kdybych to měl k něčemu přirovnat, měli jsme dojem, že kapitán s lodí manévruje, jako kdyby na silnici řídil autobus jako Ferrari.“ Ve 21.30 loď naráží na útes a v trupu vzniká asi 70ti metrová trhlina. Loď začíná velmi rychle nabírat vodu a v důsledku zaplavení strojovny zhasínají světla. Na lodi propuká panika. Nouzový signál se k pobřežní stráži dostává patnáct minut po nárazu na útes. Nebyl však vyslán z kapitánského můstku, ale některým z cestujících. Loď se začíná nebezpečně naklánět a kapitán se snaží dostat s lodí blíže ke břehu. Ve 22.06 reaguje kapitán Schettino na dotaz pobřežní stráže zjišťující škody a rizika nepochopitelně klidně a situaci zlehčuje: „Jde jen o výpadek proudu, pracujeme na tom.“

Steward Deodato Ordona, který se s dalšími členy posádky snaží uklidnit situaci na palubě a zabránit panice později vypověděl: „Řekli jsme hostům, že je všechno v pořádku a pod kontrolou a snažili jsme se zastavit paniku.“ Jeden ze zachráněných Fulvio Rocci popsal situaci na palubě následovně: „Loď se začala hlučně otřásat. Vypukla panika, jako ve filmu, nádobí se řítilo k zemi, lidé běhali a padali ze schodů.“ Pobřežní stráž zahajuje oficiální záchrannou akci již ve 22.20, ale pokyn k opuštění potápějící se lodi vydá kapitán Schettino až ve 22.50. 

Podle námořních pravidel a zákonů vždy opouští kapitán loď jako poslední. Francesco Schettino se však zachoval úplně opačně a loď opustil v jednom z prvních záchranných člunů. Přitom ale do vysílačky velení pobřežní stráže a policie tvrdil, že je na palubě a koordinuje evakuační práce: „Poslyšte veliteli, chtěl bych jít nahoru na palubu, ale je tady další záchranný člun. Jsou v něm další záchranáři. Stojí a je zablokovaný, zavolám ostatní.“

Pozdější vyšetřování prokázalo, že několik cestujících přišlo o život poté, co se snažili zachránit skokem do vody a doplavat k blízkému břehu. Náčelník místních hasičů po zásahu řekl: „Vytáhli jsme 100 lidí z vody a dalších 60 jsme evakuovali z útrob lodi, kde zůstali uvězněni.

Potopená Costa Concordia
Autor: Rvongher Potopená Costa Concordia

Spisovatel a reportér Julian Bray o ztroskotání lodi mimo jiné napsal: „O dvanáct hodin později zůstává deset cestujících nezvěstných a mnohé ze záchranných člunů (kapacita 150 osob/člun) nebyly nasazeny kvůli následnému převrácení plavidla na stranu. Další byli evakuováni a přepraveni do přístřeší na ostrově. Posádka zůstala na palubě a lodní zprávy původně trvaly na tom, že nehrozí žádné nebezpečí potopení.

První ranní sluneční paprsky odhalily dílo zkázy v nevídaném rozsahu. Loď ležela na zpola potopeném pravém boku a nad hladinou zela ohromná díra v trupu. Vrtulníky pobřežní stráže, námořnictva a letectva stále pokračovaly v převozu pasažérů z paluby do bezpečí. Záchranné jednotky a potápěči stále pátrali po přeživších v útrobách lodi. 

Vyšetřování a konec lodi 

Zkušený kapitán Francesco Schettino s jedenáctiletou praxí během výslechů potvrdil svůj záměr provést nečekaně riskantní manévr s cílem „potěšit vrchního číšníka v hotelové restauraci na ostrově Giglio.“ Toto tvrzení podporuje i post kapitánovi sestry na facebooku v němž stálo, že „její bratr brzy propluje velmi blízko rodného ostrovu.“

Jedna z věcí, která byla Francescu Schettinovi mimo jiných kladena za vina, byla skutečnost, že potápějící se loď opustil mezi prvními a i přes rozkaz velitele pobřežní stráže se odmítl na palubu vrátit a řídit záchranné práce. Nakonec byl za zabití z nedbalosti  předčasné opuštění lodi odsouzen k 16 letům odnětí svobod květnu roku 2017 byl rozsudek potvrzen i italským Nejvyšším soudem.

24. března 2012 se naštěstí podařilo odčerpat všechny pohonné látky. K ekologické katastrofě a zničení oblíbené rekreační oblasti tak nedošlo. Pojišťovna prohlásila loď za úplně ztracenou a mohl být zahájen proces postupného narovnání vraku a jeho odtažení do Janova k sešrotování, kam Costa Concordia dorazila koncem července 2014.

Text David Hainall 

Reklama
Reklama