Výročí 13. 4. 1943 – katyňský masakr objeven. Svět se dozvídá o hromadných vraždách spáchaných sovětskou NKVD

Před 77 lety bylo oznámeno objevení masových hrobů po tzv. Katyňském masakru. Sovětská NKVD povraždila na přímý Stalinův rozkaz přibližně 22 000 lidí.
Katyňský masakr
Katyňský masakr
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Katyňský masakr a NKVD

Chceme-li hledat počátek některých nacistických a sovětských válečných zločinů, musíme se vrátit před začátek druhé světové války, kdy Německo uzavřelo se Sovětským svazem dohodu o vzájemném neútočení a dopředu si rozdělili oblasti svého zájmu v Evropě. 
V praxi to mimo jiné znamenalo, že když nacistické Německo napadlo 1. září 1939 Polsko a fakticky tím zahájilo druhou světovou válku, tak podle předchozích dohod obsadil Sovětský svaz 17. září 1939 území na východě Polska.

Katyňský masakr
Katyňský masakr

V sovětském zajetí se tak najednou ocitlo asi 15 000 armádních důstojníků a netrvalo dlouho a ještě k nim přibylo přibližně 10 000 lidí, jež patřili k polské inteligenci. Zajatci byli deportováni do nuzných zajateckých táborů v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Neblahou roli zde sehrála sovětská NKVD v čele s Lavrentijem Berijou. Za zkratkou NKVD se skrývá centrální státní orgán Sovětského svazu, který měl ve své jurisdikci vnitřní bezpečnost, požární ochranu, ostrahu hranic, evidenci obyvatel a správu věznic a pracovních táborů. Tento úřad byl aktivní v letech 1934 až 1946 a později se přetransformoval v Ministerstvo vnitřních záležitostí.     

Není tedy divu, že záležitosti všech válečných zajatců a vězňů řešilo právě výše zmíněné NKVD. Zásadní otázkou bylo, co Sovětský svaz udělá se svými zajatci. Zvrácenost celého procesu rozhodování je velmi dobře patrná z likvidačního rozkazu vydaného v roce 1940, na němž jsou podepsáni nejen šéf sovětské NKVD Lavrentij Berija, ale třeba i Stalin, sovětský generál Molotov a řada dalších vysoce postavených sovětských funkcionářů. Jako oficiální důvod k likvidaci „prominentních válečných zajatců“ je uvedeno že „nepřátelsky smýšlejí vůči SSSR a komunismu, že mají nepřátelský postoj k SSSR a je tedy nevhodné, aby se vrátili domů“.

Kolotoč hromadného vraždění se odehrával hlavně v Katyni, Kalininu a Charkově. Předpokládá se, že v letech 1940 až 1941 bylo zavražděno asi 15 000 důstojníků polské armády a přibližně 10 000 vzdělaných Poláků. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Katyňský masakr a propaganda

Když se v roce 1941 rozhořely boje Velké vlastenecké války, snažila se polská exilová vláda dojednat propuštění svých občanů vězněných v SSSR, u nichž se dalo předpokládat, že jsou stále naživu. Stalin z počátku tvrdil, že tito „důstojníci využili zmatku a uprchli a že o jejich osudu nic neví“. 

Rétorika sovětské propagandy se změnila před 77 lety, když německá armáda objevila u Katyně masové hroby. Rázem začaly horečně pracovat jak německé, tak i sovětské propagandistické týmy. Sovětský svaz obratem obvinil nacistické Německo z masové vraždy nevinných polských důstojníků. Ještě během Norimberského procesu byla snaha svalit vinu na poražené Německo. Nicméně důkazy o vině jasně směřovaly k nejvyššímu sovětskému vedení. Oficiálního přiznání viny se Polsko a vlastně i celý svět dočkal v roce 1990 z úst Michaila Gorbačova. Do té doby Sovětský svaz zarputile svou vinu odmítal.


Vyrovnání se s vlastní historií trvá vždy velmi dlouho a pro Rusko to platí dvojnásob. Teprve na konci dubna 2010 vydal ruský prezident Medveděv příkaz ke zveřejnění všech elektronických kopií příslušných dokumentů a je možné do nich nahlédnout na stránkách Federální archivní agentury. Ruská Státní duma schválila v listopadu 2010 rezoluci, která konečně označila Katyňský masakr za zločin, jenž byl spáchán na přímý rozkaz Stalina a dalších sovětských funkcionářů. Ruský prezident Dmitrij Medveděv tuto situaci komentoval slovy: "Odpovědnost za tento zločin nese tehdejší vedení Sovětského svazu. Snahy o nějaké jiné verze se neopírají ani o historické dokumenty, ani o morální důvody." 

Text: David Hainall 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama