Výročí 12. 3. 1968 – Mauricius přestává být kolonií

Před půl stoletím získal ostrovní stát Mauricius samostatnost.
Mauricius dnes - hotelový byznys
Mauricius dnes - hotelový byznys
Foto: Topi Pigula

Mauricius podle Mořice

Mauricius dnes naplňuje představy opravdového tropického ostrovního ráje a vyhlášené turistické destinace. Právě dnes si připomínáme 50. výročí vyhlášení samostatnosti ostrova Mauricius a vzniku státu Mauricijská republika. Po více než 150 letech britské koloniální nadvlády se Mauricius stal nezávislým a samostatným státem.

Ostrov vulkanického původu se nachází asi 900 km východně od Madagaskaru a téměř celý je obehnán prstencem korálových útesů.

Ve starých arabských mapách se ostrov Mauricius objevuje již od 10. století. Prvním Evropanem, který sem v roce 1505 doplul, byl portugalský mořeplavec Diego Fernandez Pereira. Podobě jako pro Araby byl i pro Portugalce ostrov jen jakousi zastávkou na cestě do Indie.

Situaci změnili v roce 1598 až Nizozemci, kteří ostrov pojmenovali na počest prince Mořice Oranžského jako „Prins Maurits van Nassaueiland“. O 40 let později tu vybudovali první stálou základnu a prohlásili ostrov svou kolonií. Nemalé zisky si připisovali díky těžbě v Evropě žádaného ebenového dřeva a pěstování cukrové třtiny. Do roku 1710 dokázali Nizozemci vykácet téměř všechny lesy na ostrově a zdecimovat živočišnou populaci. Vyhubení se dočkal mimo jiných i dnes již legendární pták dronte mauricijský (tzv. blboun nejapný). Ve zmíněném roce 1710 Nizozemci ostrov opouští.

Portrait of Maurice, Prince of Orange.
Portrait of Maurice, Prince of Orange.
Volné dílo

Otroci a otrokáři

O pět let později prohlašuje Francie Maricius za svou državu a přejmenovává ho na Île de France. Francouzi vnímají ostrov jako strategicky velmi významný, a proto zde v roce 1735 zřizují námořní základnu a loděnice. Vracejí se zpět k pěstování cukrové třtiny a budují i závody na zpracování cukru. V druhé polovině 18. století žilo na ostrově více než 33 000 lidí. Z toho ale bylo přibližně 85 % otroků.

Napoleonské války na začátku 19. století vedly opět ke změně koloniálního vlastníka ostrova a ke slovu se dostávají Britové, kteří se zde usídlili na dalších 150 let. Zajímavé je, že britská správa příliš nezasahovala do zaběhnutých pořádků na ostrově, a nejspíš i proto je zde stále dominantní vliv francouzského jazyka i kultury. Neustále se rozrůstající plantáže cukrové třtiny s sebou přinášely i vzrůstající poptávku po kvalifikované pracovní síle. Situaci svým způsobem zkomplikovalo i zrušení otroctví v roce 1835. Díky tomu následoval příliv pracovníků hinduistického a muslimského vyznání z Indie. Během 30 let po zrušení otroctví jich přišlo tolik, že najednou začali tvořit více než polovinu obyvatelstva ostrova.

Ekonomické problémy ostrova na konci 19. století úzce souvisí s otevřením Suezského průplavu a postupně klesajícími výkupními cenami cukru.

Modrý a červený mauritius – nejznámější známky světa
Modrý a červený mauritius – nejznámější známky světa
J. O. Barnard – Original publication: 1847 Mauritius Post Office

Volič musí být gramotný

Významným letopočtem v dějinách ostrova Mauricius je rok 1886, jenž se váže k uznání volebního práva pro zdejší obyvatele. K účasti ve volbách však až do roku 1958 platila dvě pravidla. Jedním z nich byla podmínka dosažení věku 21 let. Voliči museli také prokázat, že umí číst a psát. Zavedením všeobecného volebního práva v roce 1958 se ke správě ostrova  postupně dostaly strany, které měly blízko k obyvatelstvu indického původu, které tíhlo k nezávislosti.

I když Mauricius získal 12. března 1968 svou nezávislost v relativně klidném diplomatickém procesu a nevynutil si ji občanskou válkou nebo lidovými nepokoji, přece jen vše neproběhlo úplně standardně. V šedesátých letech minulého století hledaly USA v oblasti vhodné místo pro novou vojenskou základnu. Ještě před tím, než Britové uznali mauricijskou nezávislost a samostatnost, provedli územní změny. Ze správy ostrova Mauricius vyčlenili souostroví Chagos a pronajali je Spojeným státům a ti následně násilně vystěhovali původní obyvatele, kteří odešli buď na Mauricius nebo na Seychely. Jednalo se o celkem asi 1800 lidí, jež britský diplomat Dennis Greenhill skandálně označil jako „… pár Tarzanů a Pátků…“ Spor o Chagos stále není u konce. Mauricius si jej dodnes nárokuje jako své výsostné území. Britský nejvyšší soud v roce 2000 rozhodl, že násilné vystěhování obyvatel Chagosu bylo v rozporu se zákonem.

Koloniální dům Eureka na Mauriciu
Koloniální dům Eureka na Mauriciu
Foto: Topi Pigula

 

Dlužno ale říci, že britská koloniální minulost, obchodní vazby na Evropu, Indii a Afriku přinášejí Mauriciu prospěch. I díky tomu můžeme říci, že se Mauricius řadí mezi nejbohatší a nejlidnatější africké státy.

Turistická destinace a připomínka slávy britského impéria

Ta tam je ekologická katastrofa z přelomu 17. a 18. století. Ostrov dnes láká turisty na romantické pláže pokryté jemným pískem, nezvykle čisté a průzračné moře s korálovými útesy, autentické pralesy s exotickými druhy ptactva a opicemi, sopečné krátery apod.

Pro většinu z nás je ale ostrov spojen se světově proslulými poštovními známkami červený a modrý mauricius. Jsou to jedny z nejznámějších a zároveň sběratelsky nejcennějších známek světa. Známky měly nominálního hodnotu 1, resp. 2 pencí. Zajímavé je, že se jednalo o vůbec první poštovní známky vydané v rámci britského koloniálního impéria mimo Velkou Británii. Navíc jsou to známky, které byly vytištěny s chybou. Místo nápisu „Post Paid“ na nich vidíme „Post Office“. Přímým členem poštovní unie se Mauricius stal v roce 1969 po získání nezávislosti.

Text: David Hainall


 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama