Výročí 11. 1. 1693 – Etna se zatřásla a nechala za sebou 60 000 mrtvých

Před 325 lety vybuchla Etna. Jednalo se sice o menší erupci, která ale byla provázena silným zemětřesením a vlnou tsunami a zemřelo při ní více než 60 000 lidí.
Pekelné oko do nitra Etny
Pekelné oko do nitra Etny
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Sopka zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO 

Třítisícový stratovulkán Etna je nejen mezi vulkanology, ale i mezi turisty a obyvateli, jež žijí v jejím stínu, opravdovým pojmem. Jedná se o jednu z nejaktivnějších sopek v Evropě, u které je nebývale dobře popsána historie erupcí. Obvod základny sopky činí 210 km a vulkán zaujímá plochu 1750 km2. Údaje o nadmořské výšce se liší a vlastně se s každou další erupcí mění, nicméně současná uváděná nadmořská výška hlavního vrcholu se ustálila na 3323 m. Etna byla navíc v roce 2013 zapsána mezi přírodní památky Světového dědictví UNESCO. Jedná se o nejvyšší stále činnou sopku v Evropě. Je to způsobeno mimo jiné tím, že se zde africká litosférická deska podsouvá pod tu euroasijskou. Přímo pod ní se stýkají hned tři významné seizmicky aktivní zlomy. Navíc vlastní těleso sopky je rozpraskané a rozdělují ho další menší mělké geologické zlomy. Záznamy o erupcích sopky jsou vedené již od starověku a první z nich připadá na rok 135 n. l. Poslední významnější erupce proběhla v roce 2015. Nicméně od té doby je sopka neustále aktivní.  

Etna
Etna
Josep Renalias

Katastrofa dosud nevídaných rozměrů 

Vraťme se ale do začátku roku 1693. První ničivé otřesy byly zaznamenány již 9. ledna, nicméně k hlavní katastrofě došlo o dva dny později, 11. ledna 1693 kolem deváté hodiny večer. Vincentius Bonajutus popisuje ve svých vzpomínkách událost velmi sugestivně: „Otřesy byly tak silné, že nebylo možno se udržet na vlastních nohou. Zdálo se, jako by hroutící se domy a paláce stály na nějaké pohyblivé nestabilní roletě.“ 
Vědci odhadují, že zemětřesení muselo dosáhnout síly kolem 7,4 stupně Richterovy stupnice. Jednalo se tak nejspíš o nejsilnější zemětřesení v italských dějinách. Zničeno bylo nejméně 70 měst a velikost postiženého území přesáhla 5600 km2. To ale nebylo všechno. Když už se zdálo, že je po všem, zasáhla pobřeží Jónského moře mohutná vlna tsunami v délce kolem 230 km. Ničivá vlna o odhadované výšce kolem 2,4–8 m se místy dostala až 1,5 km do vnitrozemí. 

Etna v mlze
Etna v mlze
pixabay.com

Určení epicentra tohoto zemětřesení se zdá podle zaznamenaných výpovědí a příběhů očitých svědků problematické a značně sporné. Dalo by se předpokládat, že s ohledem na vznik vlny tsunami mohlo být epicentrum někde v blízkosti pobřeží. Pokud by tomu tak bylo, neodpovídá to úplně devastačním účinkům na pevnině. Není tedy od věci uvažovat o i masivním sesuvu půdy, který ve svém konečném důsledku mohl způsobit zmiňované vzedmutí moře. Stejnou obavu popisuje ve svém článku z 19. listopadu tohoto roku na Prima ZOOM i Topi Pigula, který vychází z publikovaných výsledků systematických vědeckých měření a pozorování. V roce 1693 mohlo totiž klidně dojít k něčemu podobnému, co nám čistě hypoteticky hrozí i v budoucnosti. Geologickým průzkumem na jihovýchodě ostrova Sicílie a dále podvodních srázů mezi Sicílií a Maltou byla nalezena řada dokladů o masivním sesuvu půdy, k němuž došlo právě na konci 17. století. 
V historických pramenech nacházíme zmínky o erupci Etny a výtocích lávy. Podle všeho však tyto jevy neměly nijak veliký destruktivní účinek. 

Účet za přírodní katastrofu

Během dvou silných zemětřesení a následné vlně tsunami zemřelo podle dostupných historických pramenů kolem 60 000 lidí a těžko zjistitelný počet osob byl těžce zraněn. Italská města konce 17. století byla v té době výkladní skříní a chloubou barokní architektury. Zničeno bylo více než 70 měst a nespočet osad na pobřeží. Kromě paláců, měšťanských domů a církevních staveb přišlo lidstvo nenávratně o nespočet uměleckých děl. 
Přesto se lidé nevzdali a téměř okamžitě začali s odklízením trosek a likvidací následků přírodní katastrofy. V prvních fázích bylo nutné obnovit vojensky významné a strategické přístavy v Syracuse, Augustě, Catanii a Acireale. Rekonstrukce dalších měst probíhala podle dvou různých scénářů. Buď bylo město přesunuto na jiné bezpečnější místo a vystavěno znovu, nebo byla sídla stavěna na stejném místě, ale podle nových urbanistických plánů. 
Do první skupiny měst spadají např. Avola a Noto. Původní zničená města jsou dnes známa jako Avola Antica a Noto Antica. Příkladem města, kterému byla zachována původní poloha, ale bylo vystavěno podle nového urbanistického plánu, je například Catania. 
Říká se, že každá katastrofa přinese něco nového a pozitivního. Nejinak je tomu i v případě sicilských a maltských měst. Jejich rekonstrukce probíhala s řadou inovačních prvků a architektonický styl, který zde vznikl, dnes označujeme jako „sicilské baroko“.  

Text: David Hainall 
 

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama