Výročí 1. listopadu 1952 – Spojené státy testují první vodíkovou bombu

Úspěšný test vodíkové bomby vedl k nezastavitelné expanzi termonukleárních zbraní.
Atomová bomba - zbraň moderních dějin
Atomová bomba - zbraň moderních dějin
http://pixabay.com

V lednu roku 1950 učinil prezident Harry S. Truman (1884–1972) kontroverzní rozhodnutí pokračovat a zintenzivnit výzkum a výrobu termonukleárních zbraní. Byly naplánovány a realizovány četné projekty vedoucí k výstavbě a provozu nových míst k výrobě plutonia a tritia, což jsou nezbytné přísady pro výrobu tohoto typu bomby. Američané se ale obávali sovětských špionážních letadel, a tak výzkum raději přesunuli na vzdálená místa státu Ohio. Výroba jaderných zbraní se ale nakonec dotkla i mnohých jiných států USA.

atomový hrib nad Nagasaki, foceno z B-29 Superfortresses provádějící útok
atomový hrib nad Nagasaki, foceno z B-29 Superfortresses provádějící útok
National Archives image

Atomové zbrojení

Přelomový test se uskutečnil na velkém atolu Eniwetok. Testování proběhlo pouhých 190 kilometrů západně od slavnějšího Bikini Atoll na Marshallových ostrovech v jižním Pacifiku. Šlo o předem připravenou akci pod názvem „Ivy Mike“. Demonstrace vodíkové síly byla americkou reakcí na úspěchy někdejšího Sovětského svazu. Hlavní konkurent a potencionální vojenský nepřítel USA totiž v září 1949 úspěšně odpálil vlastní atomovou bombu. Spojené státy tak reagovaly zvýšeným úsilím vedoucím k vytvoření ještě zničující zbraně. Ta měla za úkol svojí megalomanskou silou odstrašit nepřítele. Vodíkové bomby získávají svoji sílu z fúze, vlivem čehož jsou asi 1000krát silnější než bomby atomové. Jejich slabší předchůdce naopak funguje na principu štěpení, kdy hlavní prim hraje dělení atomů. V letech 1948 až 1958 bylo u atolu Eniwetok provedeno celkem 43 jaderných testů.

Američané udeřili jako první a zatím jediní - atomový hřib nad Hirošimou
Američané udeřili jako první a zatím jediní - atomový hřib nad Hirošimou
Hiroshima Memorial Peace Museum

Účinná, ale nepoužitelná

První vodíková bomba byla jeden velký experiment. Nejenže šlo o první historický test svého druhu, ale bomba se také svojí podobou žádné jiné ani zdaleka nepodobala. Vážila úctyhodných 82 tun, což z ní dělalo pro reálné válečné podmínky nepoužitelnou zbraň. Ostatně samotné termonukleární palivo bylo složeno z tekutého deuteria. To je látka vyžadující neustálé chlazení na teplotu nižší než – 250 °Celsia. Jedině tak je dosaženo požadovaného kapalného stavu. V tomto nezbytném důsledku bomba vyžadovala komplexní chladicí zařízení velikosti malé laboratoře.

Mezi hlavní důvody použití této speciální metody byly jednodušší teoretické výpočty. Zahoření deuteria bylo ve srovnání s komplexním vícestupňovým procesem exploze pevného deuteridu lithného (LiD) mnohem snazší předpovídat. Kromě toho výrobní závody Spojených států nebyly v té době schopny produkovat potřebné množství obohaceného lithia. Vědecké výpočty se nakonec ukázaly jako správné. V ranních hodinách dne 1. listopadu 1952 byla bomba úspěšně detonována. Detonace vedla k masivnímu výbuchu odpovídajícím 10,4 megatunám TNT. Po výbuchu vznikl kráter o průměru téměř 2 kilometrů a hloubce asi 50 metrů. Výbuch, přezdívaný „Mike Shot“, byl považován za nadmíru úspěšný. V roce 1952 šlo o největší jaderný výbuch v historii, přičemž ani dnes na tom není o moc hůře. První vodíková exploze se mezi všemi jadernými testy v USA stále drží na úctyhodném čtvrtém místě.

Druhý atomový úspěch

Druhý test „King Shot“ přišel nedlouho poté, 16. listopadu téhož roku. Výbušné zařízení bylo shozeno z letadla a vybuchlo asi 450 metrů nad stanoveným cílem. Výbuch, který svoji energii získal výhradně ze štěpení, byl extrémně velký a jeho síla je odhadována na zhruba 500 kilotun. Odhadovaná síla byla propočítána ze slov amerického prezidenta Dwighta D. Eisenhowera (1890–1969). Ten o rok později ve svém projevu uvedl, že Spojené státy vlastní atomovou bombu 25krát silnější než byla použita v Japonsku na konci druhé světové války. Skutečná síla ovšem nebyla nikdy oficiálně přiznána. Druhé testování bylo v rámci vývoje megalomanských bomb nesmírně důležité. Úspěšné testování totiž prokázalo, že vývoj termonukleárních zbraní není jediný způsob, jak vyrobit extrémně účinné bomby.

Text: Petr Smejkal

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama