Výročí 1. 10. 1852 – narodil se Bohumil Havlasa, prozaik a válečný zpravodaj

V současné době rádi mlčíme o velikánech a vyzdvihujeme nuly. Znáte Bohumila Havlasu?
Myslíme na své velikány
Myslíme na své velikány
Krabat77
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Před 166 lety se narodil český novinář, spisovatel a dobrodruh Bohumil Havlasa, válečný zpravodaj, jenž se stal obětí zákeřného tyfu v rusko-turecké válce. 

Ze studenta potulným hercem a spisovatelem

Gymnaziální studia absolvoval v Českých Budějovicích a Jindřichově Hradci. Později vystudoval ještě pražskou obchodní akademii. Nikdy ale příliš neoplýval obchodním duchem a podnikání ho nelákalo. Nastoupil tedy na divadelní hereckou dráhu. Netrvalo však dlouho a nejen on sám, ale hlavně vedení divadla zjistilo, že jeho herecké nadání je snad ještě menší než obchodní talent a že se v divadle uplatní jen jako nápověda.  

Havlasa po svém divadelním neúspěchu nechtěl opouštět umělecké a intelektuální prostředí, a proto se rozhodl, že se stane spisovatelem. Jeho první humoresku s názvem „Z potulného života“ otiskl obrázkový časopis Světozor v roce 1873. Netrvalo dlouho a časopis Lumír mu vydal povídku „Na nádraží“. Začalo se mu opravdu dařit. Spřátelil se s básníkem, prozaikem a dramatikem Vítězslavem Hálkem. Byl to právě Vítězslav Hálek, který mu doporučil, aby přijal místo účetního v cukrovaru u Prahy. Tento krok mu totiž umožnil pravidelná setkávání s nejvýznamnějšími českými literáty té doby. Vydává svůj první román „Život v umírání“ a v roce 1874 se stěhuje do Šumavu. Výsledkem inspirace získané na jihu Čech byly dvě prózy „V družině dobrodruha krále“ a „Kněz Jan“.   

Novinář, válečný zpravodaj a nemoc na konci života

Havlasa spolupracoval i řadou českých novin. Jako válečný reportér Národních listů odjel v roce 1875 do Bosny, aby čtenářům zprostředkoval informace a zážitky z bojů ve slovansko-tureckých válkách. Do válečné vřavy se zapojil i jako bojovník v srbské armádě. Situace nebyla vůbec jednoduchá a Havlasa se několikrát dostal do ohrožení vlastního zdraví a života. Vždy se ale z nepříjemné situace dokázal dostat.

Zkušenosti, které získal během pobytu na Balkáně, mu změnily život. Po návratu do Prahy vydal v Ottově salónní bibliotéce román s názvem „Tiché vody“. Nakladatel Jan Otto, kterého většina z nás zná jako člověka, který vydal Ottův slovník naučný, nabízel Havlasovi místo redaktora. Havlasa však propadl cestování a dobrodružství a s díky odmítl. Napsal sice ještě jeden román s názvem „Drak“, ale pak se sbalil a odjel do Paříže. Cestou zpět se zastavil ve Švýcarsku a v Bavorsku. V Praze se ale dlouho nezdržel. Na Kavkaze v té době stále probíhal válečný konflikt mezi Ruskem na jedné straně a Osmanskou říší na straně druhé. Havlasa se v roce 1876 nechal jako dobrovolník naverbovat do pluku nižněgorodských dragounů. Musel absolvovat velmi náročný výcvik v jízdě na koni, aby se o rok později mohl aktivně účastnit bojů u města Zevin v dnešním Ázerbájdžánu. Na české čtenáře rozhodně nezapomněl. Jak z výcviku, tak i z bojiště posílá své reportáže do časopisu Světozor. Pády z koně byly v tamních podmínkách vcelku běžnou záležitosti. Nicméně Havlasa měl smůlu a při jednom z nich si zlomil žebra. Byl převezen do nemocnice v řecké Alexandropoli, kde se nakazil tyfem a 25. listopadu 1877 ve věku 25 let umírá.

Je až obdivuhodné, kolik toho Bohumil Havlasa za svůj relativně krátký život dokázal zvládnout. Byl neúspěšným hercem, redaktorem, romanopiscem, prozaikem, vojákem i válečným reportérem.

Text: David Hainall

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama