Výročí: 28. června 1914 proběhl atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Následovala první světová válka

Smrtí arcivévody se dala do pohybu série událostí, které zcela pozměnily a ovlivnily svět, ve kterém dnes žijeme.
Atentát na Františka Ferdinanda d’Este
Atentát na Františka Ferdinanda d’Este
Volné dílo / Achille Beltrame

Příběh atentátu, který spustil první světovou válku, v sobě nese celou řadu překvapení. Chybělo málo a atentát se nemusel konat. Jenže je dost pravděpodobné, že by si „válka“ našla jinou cestičku.

(Ne)obyčejná letní neděle

V neděli 28. června roku 1914 navštíví synovec císaře Františka Josefa I. (1830–1916) a dědic rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este (1863–1914) Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny, kde si hodlá prohlédnout imperiální ozbrojené síly. Necestuje sám, jeho výsostný bok zdobí manželka Žofie Chotková (1868–1914), kterou veřejnost vidí vedle panovníka vůbec poprvé. Bosna a Hercegovina, jakožto stát bývalého turbulentního území balkánského regionu, byla v té době čerstvým přírůstkem habsburské říše (od roku 1908), což se ale některým rozmrzelým srbským nacionalistům příliš nelíbilo.

Mnozí z nich snili o svobodě a vzniku nově nezávislého a ambiciózního srbského národa. Vlivem nespokojenosti vznikaly nacionalistické skupiny, které se nebály prosadit své zájmy použitím násilí. V jedné z těchto skupin „Black Hand“ („Černá ruka“) byl také devatenáctiletý Srb Gavrilo Princip (1894–1918), který se ještě s několika dalšími odvážlivci rozhodl následníka trůnu během návštěvy Sarajeva zavraždit. Anarchisté chtěli využít situace, kdy bude kolona vozidel prakticky nechráněně projíždět městem. Odhodlaní nespokojenci se dopředu vybavili revolvery, provizorními ručními bombami a pro případ neúspěchu kapsu každého z nich obtěžkávala lahvička kyanidu. Po posledním plánování si všichni stoupli poblíž jásajícího davu, kde vyčkávali na svoji příležitost. Ta skutečně přišla – a ne jednou.

František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie chvíli před atentátem
Autor: CC BY-SA 3.0 / Karl Tröstl František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie chvíli před atentátem

Atentát: Shoda šťastných a nešťastných událostí

Ovšem ani předem připravený plán nezaručí hladký průběh. První z atentátníků ztratil nervy a zůstal strnule stát, zatímco další, Nedeljko Čabrinović (1895–1916), sice odvahu našel, ale smrtící bombu odhodil tak nešťastně, že se odrazila od projíždějícího vozidla a nakonec vybuchla daleko od následníka trůnu a jeho chotě. K neradosti atentátníků tak arcivévoda vyvázl bez úhony, zraněno však bylo kolem dvacítky přihlížejících. Rádoby vrah po hození bomby spolkl kyanid a skočil do řeky Miljacka. Mladého anarchistu v tento den štěstí zcela opustilo: řeka byla mělká a spolknutý jed byl natolik starý, že zklamaného mladíka zabít nedokázal.

Neúspěšný atentátník byl odchycen rozzuřeným davem a posléze předán překvapeným mužům zákona. Na neúspěchu se nepochybně podílela velká nervozita, vlivem které připravenou bombu odhodil příliš brzy. Bomba vybuchla předčasně a na jiném místě než bylo atentátníkem původně zamýšleno. Celý chaos zpovzdálí sledoval Gavrilo Princip, který stále netušil, zdali byl atentát jeho soukmenovců úspěšný. Když ale vzápětí spatřil rychle jedoucí kolonu s živým Františkem Ferdinandem na palubě, zklamaně odešel do místní kavárny.

Dění po atentátu
Autor: Volné dílo Dění po atentátu

Špatně informovaný řidič

K překvapení všech Ferdinandova cesta pokračovala podle původních plánů na městskou radnici, kde si otřesený arcivévoda stěžoval primátorovi města na nezdařilý bombový útok. Později během dne, na popud hraběnky, si následník trůnu usmyslel navštívit zraněné v nemocnici. Po lítostivé návštěvě zraněných všichni nastoupili zpátky do kolony a pokračovali dál. Arcivévodovi pobočníci se s ohledem na vývoj situace rozhodli plánovanou trasu mírně poupravit. Řidič sedící za volantem prvního vozu kolony, rodák z Telče Leopold Lojka (1886–1926), ale nebyl s platnými změnami vůbec obeznámen. Nevědomky tak pokračoval po staré trase. Když byl na svoji chybu jedním ze členů kolony křikem upozorněn, začal s vozidlem manévrovat kousek od kavárny, kde shodou okolností seděl zklamaný Gavrilo Princip. Ten nečekané příležitosti využil, nelenil a vyběhl ven, kde při pohledu na stojící kolonu vytáhl revolver a dvakrát vypálil.

První střela proletěla boční částí vozidla a zasáhla hraběnku Žofii do břicha, přičemž druhá trefila arcivévodu do krku. Oběma zasaženým již není pomoci a krátce na to umírají. Podobný osud si pro sebe přál také Gavrilo Princip, který po úspěšném atentátu spolkl kyanid. Jed byl stejně jako u předchozího spiklence neúčinný, Princip byl na místě odzbrojen a zadržen. Vrahovi se ale rychlá smrt na popravišti jen o vlásek vyhne, neboť nemůže být – s ohledem na svůj nízký věk – odsouzen k trestu smrti. Mladý atentátník byl tak k nelibosti všech odsouzen k 20letému vězení v Terezínské pevnosti, kde si ale příliš dlouho nepobyl, neboť již v roce 1918 zesláblý umírá na tuberkulózu.

Auto, ve kterém jel František Ferdinand d’Este v době atentátu
Autor: CC BY-SA 3.0 / Alexf Auto, ve kterém jel František Ferdinand d’Este v době atentátu

Cesta k válce

Úspěšný atentát na Františka Ferdinanda zapříčinil (nebo minimálně popohnal) rychlý sled událostí. Představitelé Rakouska-Uherska, stejně jako mnoho lidí v zemích po celém světě, z útoku obvinili srbskou vládu. Již 28. července 1914, měsíc po atentátu, Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku, čímž se křehký mír mezi velkými evropskými mocnostmi definitivně zhroutil. Bok po boku se začaly formovat armády Ruska, Belgie, Francie, Velké Británie a Srbska, které brzy poměřily své síly s jednotkami Rakouska-Uherska a Německa. Začala tak první světová válka (1914–1918), v níž zahynulo mnoho milionů lidí. Rakousko-Uhersko tak atentát využilo jako dobrou záminku k vyhlášení války svému nepříteli. Až čas později ukázal, že by k první světové válce s největší pravděpodobností stejně došlo.

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama