Před 955 lety Vikingové prohráli zásadní bitvu, která je připravila o Anglii

Vítězství anglického krále Harolda II. Godwinsona v bitvě u Stamford Bridge 25. září 1066 bylo bez nadsázky velkým úspěchem, který ukončil všechna vikingská tažení proti Anglii. Zároveň ale toto vítězství předznamenalo blízké ovládnutí Anglie Normany.

Za vším hledej boj o moc a slávu

Nároky na anglický trůn ovládaný v polovině 11. století králem Haroldem II. Godwinsonem si dělali i další evropští vládci. Harold II. očekával na jihu země vojska Viléma, vévody z Normandie. Ze severu postupovala vikingská vojska norského krále Haralda Hardrada. Přesto se zdá, že o sobě Normané a Vikingové navzájem nevěděli a neznali své plány.

Norský král Harald Hardrada využíval pomoci Tostiga Godwinsona, bratra anglického krále, který byl vyhnán ze země a chtěl se svému bratru pomstít. Informace, které k anglickému králi přicházely, byly rozporuplné. Přesto se rozhodl, že své protivníky, kteří se zdržovali nedaleko Stamford Bridge, překvapí a vydal se se svými vojáky na rekordně rychlý čtyřdenní přesun na trase dlouhé 300 km.

Vikingské vojáky zastihl naprosto nepřipravené. Z některých pramenů dokonce vyplývá, že u sebe Vikingové neměli žádnou zbroj, kterou nechali na svých lodích, protože anglická vojska očekávali až za několik dní. Norští vojáci navíc tábořili na obou březích řeky a nestihli vybudovat žádné obranné valy.

Vikingové berserkové

Harold II. tak získal rozhodující převahu a využil momentu překvapení. Bitva trvala jen několik hodin. Většina norských vojáků se dala buď na útěk, anebo byla nelítostně pobita. Traduje se legenda o obrovitém Vikingovi, který se se sekyrou v ruce dlouho úspěšně bránil anglické přesile na mostě u Stamford Bridge. Sám prý zabil více než 40 anglických vojáků.

Jednalo se o nejspíš historicky poslední nasazení tzv. berserka v boji. Za berserky byli označováni udatní severští bojovníci, kteří vynikali mohutnou postavou a nadlidskou silou. Podle legend před bojem pojídali směs bylin, která způsobovala agresivní jednání a otupovala vnímání bolesti. Tito muži patřili k nejobávanějším vikingským válečníkům.

Vikingové neměli proti anglické přesile žádnou šanci uspět. Poté, co byl zabit norský král Harald Hardrada a většina jeho velitelů, navrhl jeho syn Olaf příměří a zavázal se se svými vojsky opustit zemi a vzdát se veškerých mocenských nároků v Anglii. Anglický král Harold II. na jeho nabídku přistoupil, čímž éra Vikingů v Anglii nadobro skončila.

Svědectví kronik

Evropští kronikáři druhé poloviny 11. století nevnímali vládu Harolda II. Godwinsona nijak zvlášť pozitivně a jejich zápisy v kronikách vypovídají o rozsáhlých zákulisních bojích o anglický trůn. Adam Brémský např. napsal:

„Po smrti svatého anglického krále Eduarda, když knížata zápasila o království, zmocnil se žezla zločinný Harold, kdysi vévoda Anglů. Vládu se mu snažil vyrvat jeho bratr jménem Tosti a pozval na pomoc norského krále Haralda a irského krále. Anglický král zabil Tostiho, irského krále i Haralda a celé jejich vojsko...“

Nepřímé důsledky bitvy u Stamford Bridge

Harold II. porazil vikingská vojska, čímž Anglii zbavil silného protivníka a na krátkou dobu uhájil svou pozici na královském trůnu. Jak se však ukázalo, na jihu země čekal mnohem silnější protivník. Vojáci byli vyčerpáni dlouhými přesuny a náročnými bitvami. Bylo nutné zahájit další rychlý přesun z Yorkshiru na jižní pobřeží Anglie, kde se Harold II. utkal 14. října 1066 u Hastingsu s vojsky Viléma, vévody z Normandie, který je nejspíš známější pod jménem Vilém I. Dobyvatel nebo také Vilém Bastard. Únava a frustrace anglických vojáků udělaly své a Vilém I. Dobyvatel porazil Haroldovy armády.

Adam Brémský ve své kronice v popisu bitvy u Hastingsu napsal:

„Uběhlo prý sotva osm dní a hle, Vilém, jenž pro nemanželský původ nesl přízvisko Bastard ... začal válku proti unavenému vítězi...“

V bitvě padl i král Harold II. a Anglie se dostala pod vládu Normanů. Vilém I. Dobyvatel byl záhy korunován novým anglickým králem.