Výročí 5. 5. 1945 vypuklo pražské povstání… na které měli Američané zakázán vstup

Berlín padl v 2. května. Proč se v Praze povstalo až o několik dnů později?
Pamětní deska věnovaná popravraveným Čechům
Pamětní deska věnovaná popravraveným Čechům
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Komunistická filmová tvorba, ať už to byly Zbraně pro Prahu, nebo jiné filmy, líčily Pražské povstání dost heroicky. Jak to bylo doopravdy? Proč byla potřeba barikád?

Situace těsně před povstáním

Ačkoli vůdce spáchal sebevraždu 30. dubna a jakékoli další válčení už pozbylo smyslu, přesto se Praha se měla stát jednou z posledních městských pevností bránících Sovětům v postupu. „Ještě v dubnu chtěli Němci využít k bojům na zdrženou hlavně část Prahy na pravém břehu Vltavy. Opěrné body měly být ve Strašnicích, na Vinohradech, na Vyšehradě a v dalších čtvrtích. Nejhorší zkáza by potkala Malou Stranu a Pražský hrad, protože hlavní opevnění mělo být na levém břehu Vltavy. Tady měla Rudá armáda po přechodu řeky uvíznout v bojích ve spleti malých uliček. Němci chtěli zničit nejen mosty přes Vltavu, ale i Týnský chrám, Prašnou bránu, Staroměstskou radnici a další historické budovy a pak ustoupit volným prostorem na západ,“ píše Alexandr Pícha na webu Českého rozhlasu. V podstatě se jednalo o to, kdo se zmocní moci po vítězném konci války. Komunisté spoléhali na své revoluční Národní výbory, na druhé straně byly snahy prezidenta Háchy o vytvoření Českomoravské republiky a převzetí moci Richardem Bienertem, který byl ale po válce odsouzen za kolaboraci.

Tank č. 23 - jeden ze symbolů (a mýtů) osvobození Prahy
Tank č. 23 - jeden ze symbolů (a mýtů) osvobození Prahy
Wikimedia Commons

Barikády

Jeden nekorektní vtip praví, že šeříky se v květnu 1945 na sovětské tanky házely proto, že dlažební kostky byly na barikádách. Jenže proč byla potřeba barikád? Když se v noci na 6. května ozvala na vlnách vysílání rozhlasu výzva ke stavění barikád, bylo jasné, že do této chvíle výtržnosti, odstraňování německých nápisů a demonstrativní nepoužívání říšských marek mění v otevřený boj, v němž budou zranění a mrtví. Hromady dlažebních kostek a všech možných pevných předmětů, od nábytku po tramvaje, stály napříč ulicemi s cílem ochránit Pražany před nepřátelskou střelbou a zabránit Němcům v přesunech či průchodu Prahou. Mnozí z nich by totiž raději než v zajetí sovětském skončili pod „ochranou“ Američanů. Na Schwerinově třídě, kterou dnes známe pod jménem Vinohradská, povstalci vybudovali 2 barikády před budovou rozhlasu, a v bezprostředním okolí celou řadu dalších.

Boje o rozhlas

Volá český rozhlas. Vysíláme na vlně 45 metrů. Odpor v rozhlase je postupně likvidován. Zatím vysíláme gramofonovou hudbu.“ Toto zvláštní hlášení zaznělo ve chvíli, kdy se boje kolem rozhlasu začaly opravdu dramaticky přiostřovat. „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc českému rozhlasu.“ Tato prosba o pomoc byla odvysílána 5. května 1945 ve 12.37. Bylo jasné, že v tuto chvíli už je zle. Čeští zaměstnanci v budově odstranili informační a orientační cedule v němčině, takže 65 esesáků, kteří přijeli na kolech a do budovy vnikli z Balbínovy ulice, bylo v bludišti chodeb zmateno. Do boje o rozhlas se zapojilo jak četnictvo, policisté a civilisté na straně jedné, tak vojáci SS, vojáci wehrmachtu i příslušníci Gestapa. Použity byly nejen klasické ruční zbraně od pistolí a samopalů přes kulomety a pancéřové pěsti až k dělostřelectvu a tankům. Na rozhlas dopadaly i střely z kanonů obrněného vlaku, jenž stál na hlavním nádraží. Boje o rozhlas se staly jednou z klíčových (a nejlépe historicky podchycenou) událostí povstání.

O čem se nemluví

Do komunistické rétoriky příliš nezapadal obraz bojujících Vlasovců z 1. divize Ruské osvobozenecké armády. Jakkoli to může znít nelogicky, tak tyto jednotky postavili Němci ze zajatých sovětských utečenců. Teď se však Vlasovci, pojmenovaní podle Adreje Andrejeviče Vlasova, jenž k smrti nenáviděl komunistický režim, a proto proti němu bojoval, postavili proti Němcům. Jejich zásluhou došlo 6. května k obsazení Smíchova a jejich 3. pluk také zaútočil na letiště v Ruzyni a zabránil tak dalšímu nasazení německých proudových letadel proti povstalcům. Porážka Němců v průběhu Pražského povstání je jednoznačně dávána k dobru Pražanům a Rudé armádě. Mohli ji ale osvobodit spojenci?

 „Není pochyb, že osvobození Prahy americkými vojsky by vytvořilo změněnou poválečnou situaci a silně by ovlivnilo i situaci v sousedních zemích. Pokud by ale naproti tomu Spojenci hráli jen nevýznamnou roli v osvobozování, půjde tato země cestou jako například Jugoslávie. Za nanejvýš důležité pokládám, aby se toto velmi podstatné politické hledisko vysvětlilo Eisenhowerovi...“, telegram W. Chruchilla H. Trumanovi z 30. dubna 1945.

Bohužel Eisenhower má od 1. května 1945 po předběžné dohodě se sovětským velením stanovenou východní linii amerického postupu: Saská Kamenice–Karlovy Vary–Plzeň–České Budějovice–Linec, což znamená, že se spojenci musí Praze vyhnout. Tedy lépe řečeno, nechat ji osvobodit sovětskou armádou, což Sověti striktně vyžadují i ve chvílích, kdy na barikádách a v rozhlase umírají první čeští vlastenci. Rychlá americká pomoc z osvobozené Plzně mohla zachránit stovky životů. Mohla…

Text: Topi Pigula

Rádio Svobodná Evropa

Výročí 1. 5. 1951: Objektivní rádiové vysílání i v dobách komunistické totality

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7