Výročí 12. 5. 1949: 69 let od chvíle, kdy skončila sovětská blokáda Berlína... a rozhořela se studená válka

Berlínská blokáda byla prvním střetem budoucího konfliktu známého jako studená válka.
Americká pomoc na letišti Tempelhof, Berlin 1948
Americká pomoc na letišti Tempelhof, Berlin 1948
Wikipedia commons
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Berlínskou blokádou se po skončení druhé světové války snažil Sovětský svaz „odříznout“ západní spojenecké mocnosti od okupovaných sektorů Berlína.

Jakmile druhá světová válka skončila, Spojené státy americké, Sovětský svaz, Velká Británie a Francie souhlasily, že si mezi sebou „spravedlivě“ rozdělí území poraženého Německa včetně Berlína. Sovětská armáda byla první, která v dubnu 1945 dorazila do hlavního města Německa, což vedlo k sebevraždě Hitlera a kapitulaci německého nejvyššího velení. Ruští generálové nejprve odmítali – po dobu dvou měsíců – vůbec vpustit spojenecké vojáky do Berlína. Během této doby byli obyvatelé dobytého Berlína svědky a obětmi mnoha útrap, vražd a znásilnění. Americká a britská vojska byla nakonec do hlavního města vpuštěna, aby konečně začala spravovat rozdělené západní části města dle Jaltské konference. O několik týdnů později se k nim připojili i Francouzi, kterým byl přiznán malý kvadrant na severozápadě města. Západní území tedy patřilo západním mocnostem, přičemž Sověti si přisvojili východní polovinu okupovaného Německa.

Hrůzostrašná válka sice skončila, ovšem Berlín trpěl hladem, neboť tamní výroba byla schopna uspokojit pouhá dvě procenta potravinových požadavků vyhladovělého a zesláblého obyvatelstva. Měsíce těžkých bombardování zničily budovy, továrny, domy a vůbec byla narušena celá infrastruktura. Srovnány se zemí byly i nemocnice, železnice a silnice včetně většiny kanalizačních sítí, vlivem čehož se začala kazit pitná voda, jejíž nevalná kvalita se podepsala na šíření nemocí, jako je tyfus a úplavice. Naprostá většina zásob tak musela být problematicky dodávána z venkovských oblastí. Ačkoliv mnoho obyvatel před dobytím města dávno uprchlo, neboť se obávalo agrese postupujících sovětských vojsk, hlad byl stále všudypřítomný. Berlínská populace z původních 4,6 milionu obyvatel v roce 1944 klesla na 2,8 milionů obyvatel v polovině roku 1945.

Problémový Berlín

Spojenecké kontrolované části Berlína byly tedy jakýmisi enklávami uvnitř sovětské okupační zóny. Američané, Britové či Francouzi nemohli zásoby ke „svým“ obyvatelům doručit, aniž by překročili sovětský okupační pozemní nebo vzdušný prostor. Jak válka skončila, rychle skončilo i spojenectví mezi Západem a Východem, což dal Sovětský svaz svému protějšku záhy najevo. Již v roce 1945 maršál Georgij Žukov (1896–1974) západním zemím razantně omezil pozemní i vzdušný prostor. Velké zvraty začaly již v roce 1948, kdy se Josif Stalin (1878–1953) setkal s budoucím prezidentem Německé demokratické republiky (NDR) Wilhelmem Pieckem (1876–1960), který se – s ohledem na blížící se volební období – přítomnosti spojenců v Berlíně obával.

Na Stalinův pokyn začala v Berlíně snůška opatření, pod jejichž záštitou sovětští vojáci zastavovali západní vlaky za účelem alibistické kontroly cestujících a přepravovaného nákladu. Pozornosti neunikla ani západní letadla, kterým bylo vyhrožováno sestřelením. A k neštěstí skutečně došlo (nejen) v dubnu roku 1948, kdy se sovětská stíhačka srazila s britským osobním letadlem, během čehož přišlo o život všech 14 lidí na palubě.

Na lepších náladách ovšem nepřidaly ani západní země, jejichž představitelé se společně dohodli na jednotné ekonomice opírající se o vlastní měnu platící v západních okupovaných zónách včetně Berlína. Novou měnu však Sověti přijmout odmítli, což demonstrovali vlastním platidlem, jehož platnost mínili nastolit také na západním území Berlína. Spojenci ovšem s východní markou zásadně nesouhlasili. Sovětský svaz nelenil, vzápětí využil vzniklých sporů a na měnovou neshodu obratem reagoval 23. června 1948 totální blokádou Berlína; Rudá armáda uzavřela všechny příjezdové cesty, vodní koridory a železniční tratě, západnímu obyvatelstvu Berlína dokonce odpojila telefonní linky, vypnula elektrický proud a uzavřela vodovodní přípojky. Mimo omezeného leteckého prostoru tak zůstaly veškeré přístupové cesty do západního Berlína uzavřeny.

Stovky tisíc zásobovacích letů

Mnozí se začali obávat dalšího válečného konfliktu, nejednou zaznělo pomyšlení na třetí světovou válku. Spojenecké armády ovšem měly u Berlína – v porovnání s milionovou ruskou armádou – něco málo přes sto tisíc vojáků, tudíž bylo jakékoliv prudké válečné řešení vyloučeno. Zásadní východisko se však muselo najít co nejrychleji, neboť Berlíňané žijící na západním území začali doslova živořit; zásob jídla a uhlí začalo citelně ubývat, regály obchodů již brzy zely prázdnotou. Spojenci však využili podepsané dohody se SSSR, která ručila za „nedotknutelnost“ vzdušného prostoru nad západním Berlínem. Nedlouho po blokádě začala být trojice vzdušných koridorů maximálně využívána pro leteckou přepravu potravin, uhlí, benzínu, léků a dalších zásob. Jednalo se o vskutku monumentální úkol, neboť bylo spočítáno, že pro nasycení obyvatelstva a uspokojení alespoň základních potřeb je třeba přepravit až 5000 tun nákladu za jediný den (největší americký letoun té doby byl schopen přepravit sotva čtyři tuny).

Tisíce letových hodin, miliony kilometrů

Spojenci se svého úkolu zhostili více než dobře a během celé operace bylo využito téměř 700 letadel a 12 000 osob. Mezi přepravenými zásobami bylo například 646 tun mouky a pšenice, 125 tun obilovin, 64 tun tuku, 109 tun masa a ryb, 180 tun brambor a třeba 38 tun soli. Kromě potravin se přepravilo více než 1,5 milionu tun uhlí a 4 miliony litrů benzínu. Do neobvyklých položek se pak řadí gigantické role novinového papíru určeného místnímu tisku a miliony sazenic stromů, které se měly postarat o obnovu poničených dřevin. Během necelého roku bylo vybaveno hodně přes čtvrt milionu letů, během nichž bylo nalétáno více než 148 milionů kilometrů (obvod země je cca 40 000 kilometrů).

Letů přitom neustále přibývalo, kdy nejčetnější přistání zažíval západní Berlín v srpnu 1948, na jehož letiště dosedávalo v průměru jedno letadlo za minutu. Nešlo přitom o konvenční a bezpečné lety. Piloti často bojovali s únavou a s obtížnými leteckými podmínkami. Berlínská letiště byla často přikryta rouškou mlhoviny a nízkou oblačností, přičemž během přistání k letišti Tempelhof museli američtí piloti dávat pozor na výškové budovy. Na větší bezpečnosti rozhodně nepřidal ani náklad, jehož hmotnost se mnohdy pohybovala nad limitní hranicí. Během zásobování se zřítilo celkem 25 letadel, o život přišlo 70 pilotů.

Konec blokády

Východní prosovětský tisk zásobovací úsilí západních zemí zesměšňoval. Posměšky se však velmi brzy ukázaly jako mylné; ve skutečnosti se Spojencům zásobování dařilo a zároveň sloužilo jako výborná propaganda západního blahobytu. Ostatně již brzy se ukázalo, že zhruba 2,5 milionů Němců žijících na západní straně se mohlo těšit z vyšší životní úrovně než jejich východní sousedé. Vedení Sovětského svazu tuto nepříjemnou skutečnost pocítilo, chtě nechtě přiznalo a v dubnu 1949 začalo navrhovat jednání vedoucí k ukončení blokády Berlína, k níž také po 318 dnech 12. května roku 1949 skutečně došlo. Krátce poté vznikla na západní straně Spolková republika Německo (SRN) a v sovětském podání zase Německá demokratická republika (NDR).

Text: Petr Smejkal

Válka... a mír

Výročí 8. 5. 1945: Den vítězství – státní svátek a zmatky kolem jeho data

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
7