Dva miliony pakoňů táhnou každý rok vstříc smrti i naději. A nikdo neví proč

Velká migrace pakoňů je i ve 21. století záhadou. Pohyb masy dvou milionů velikých savců je událostí, na jakou se sjíždějí fotografové z celého světa.
Velká migrace: 2 miliony pakoňů v pohybu
Velká migrace: 2 miliony pakoňů v pohybu
profimedia.com

reklama

Víme, že každoročně se 1,5–2 miliony pakoňů seberou a migrují mezi národními parky Serengeti a Masai Mara. Vždy v červnu a červenci táhnou přes řeku Mara a na podzim se vracejí zpět. Ujdou přes 1600 kilometrů. Ale proč, to vlastně netušíme. I pouhé hypotézy jsou však nesmírně zajímavé… Více se dozvíte v dokumentu Pakůň: Stvořen k běhu na Prima ZOOM.

Je to vždycky událost, na jakou se sjíždějí fotografové z celého světa – a kdo ji viděl na vlastní oči, nedokáže na ni zapomenout. Pohyb masy dvou milionů velikých savců totiž nejen vidíte, ale i cítíte – a dokonce vnímáte celým tělem. Když se pakoně rozběhnou, třese se celá země…

Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Pakůň: Stvořen k běhu - upoutávka

Jde o jednu z největších migrací 21. století – většinu jiných tvorů, kteří se takhle ve velkém stěhovali, jsme už totiž stihli vyhubit. I pro pakoně je tento přesun rizikový, zejména překonávání Mary; čeká na ně zde totiž nejen hromada fotografů a filmařů, ale především spousta predátorů.

Podle afrických zoologů, kteří tuto každoroční pouť studují, ročně při Velké migraci zahyne na 250 000 pakoňů – přesto to podnikají. Zřejmě ne ani tak z nedostatku potravy, ale spíš kvůli klimatickým podmínkám, které jim v létě v Serengeti nevyhovují…

Co je pakůň zač?

Pakůň žíhaný je velké zvíře měřící 1,7–2,4 m, ocas má dlouhý 60 až 100 cm a jeho hmotnost může přesáhnout i 270 kg. Ve své domovině obývá převážně otevřené travnaté krajiny, buše a savany. Srst na těle má nejčastěji šedou, občas světle hnědou barvu a úzká hříva je černá. Na hlavě pakoně mají černý tlustý pruh táhnoucí se od rohů až po čenich; jen boční strany hlavy jsou obvykle světlejší.

Díky černému obličeji a bílé dlouhé bradce mají poněkud přihlouplý výraz. Působí sice neohrabaným dojmem, ale jde o celkem rychlého savce, který se pohybuje jakoby koňským cvalem a vydává bručivé zvuky. Dosahují v běhu rychlosti až 70 km/h. Jsou bojovní – snadno zaženou geparda i lva.

Více se dozvíte v dokumentu Pakůň: Stvořen k běhu na Prima ZOOM.

Text: Petr Kliment

reklama

reklama