Proč má tolik staroegyptských soch rozbitý nos?

Nejen slovutná Velká sfinga v Gíze má rozbitý nos. Toto poškození egyptských soch je nápadně časté. Co za tím vězí?
Velká Sfinga v Gíze
Velká Sfinga v Gíze
pixabay.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Egypt a sochaři

Starověcí Egypťané byli mistry sochařského umění. Vytvořili bezpočet soch, které zobrazovaly faraony, náboženské osobnosti a bohaté občany. Ale bez ohledu na to, jaké tyto sochy znázorňují osoby nebo bytosti, mnoho z nich má jednu věc společnou – rozbitý nos, napsal server Live Science.

Epidemie rozbitých nosů je tak rozšířená, až se člověk musí ptát, jestli tyto uražené kamenné čichové orgány padly za oběť nešikovnosti a nepředvídatelným nehodám, anebo zda tu bylo ve hře něco zlověstnějšího. A ukazuje se, že ve většině případů je druhá varianta správně.

Životní síla soch

Sochy mají zlomené nosy, protože mnoho starověkých Egypťanů věřilo, že sochy mají "životní sílu". A pokud k moci nastoupila nová skupina, opozice či protivník, pak nejlepší způsob, jak sochu její životní síly zbavit, bylo rozbít jí nos, říká Adela Oppenheim, kurátorka oddělení egyptského umění v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Jistě, starověcí Egypťané si ve skutečnosti nemysleli, že sochy – navzdory své životní síle – jsou schopné vstát a chodit, protože byly z kamene, kovu nebo dřeva. A také si nemysleli, že jejich sochy doopravdy dýchají.

"Věděli, že nevdechují a nevydechují vzduch, to viděli," řekla Oppenheim serveru Live Science. "Na druhou stranu ale ty sochy měly životní sílu a život přichází nosem, kterým člověk dýchá," dodala s tím, že se tehdy běžně prováděly na sochách různé ceremonie, včetně "rituálu otevírání úst".

Při něm se socha potřela oleji a zvedaly se k ní různé objekty, o kterých se předpokládalo, že ji oživí. "Tento rituál soše dodal něco jako život a moc," uvedla Oppenheim.

Víra, že sochy mají životní sílu, byla tak rozšířená, že vedla protivníky k touze tuto sílu zadusit, pokud cítili, že by jim mohla škodit. Například když začali rozebírat, přebudovávat, vykrádat nebo znesvěcovat chrámy, hrobky a další posvátná místa, kde podle jejich víry sochy disponovaly životní silou, kterou by proti vetřelcům mohly použít.

Lidé tehdy dokonce věřili, že stejnou sílu mají také hieroglyfy nebo další druhy zobrazení zvířat nebo lidí. "V zásadě jste to museli zabít, a jedním ze způsobů bylo uříznout nos sochy, aby nemohla dýchat," dodala Oppenheim.

Někdy se ovšem protivníci nezastavili jen u nosu. Někteří také rozbili nebo poškodili obličej, paže a nohy, aby životní sílu deaktivovali, uvedla.

"Existují samozřejmě také případy, kdy sochy z přirozených příčin spadly a v důsledku toho přišly o nos. Další nosy padly za oběť přírodním vlivům, jako je eroze způsobená větrem či deštěm. Obvykle však lze podle stop na soše poznat, jestli byl nos zničen záměrně," konstatovala Oppenheim.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Tento článek najdete v těchto speciálech