Mohl na Venuši existovat život? Vědci vyvrátili dosavadní představy o dvojčeti Země

Venuše má s naší planetou řadu společných rysů, plány na život však zhatila řada vnějších vlivů.
Planeta Venuše je považována za dvojče Země
Planeta Venuše je považována za dvojče Země
Getty Images

reklama

Venuše a Země mají podobnou velikost i hustotu, vznikaly ve shodném období a je velmi pravděpodobné, že to na jejich površích před miliardami let vypadalo stejně. Ovšem zatímco dnes prší na Venuši kyselina sírová a teplota překračuje 450 stupňů Celsia, na Zemi se dál drží voda a s ní i život.

Co přispělo k odlišnému vývoji, je už dlouhá desetiletí předmětem vědeckých studií, a pokud je sledujete nějakou dobu, určitě jste narazili na celou řadu nejrůznějších variant, domněnek a zaručených odpovědí, kde došlo k odklonu a co jej způsobilo. K většině již publikovaných studií teď můžeme přidat další, která však vyvrací dosavadní představy a poměrně odvážně tvrdí, že na Venuši nikdy žádné oceány nebyly.

Byla Venuše bez oceánů?

Autorem nové studie je Martin Turbet, vědecký pracovník Ženevské univerzity a člen Národního kompetenčního centra pro výzkum planet ve Švýcarsku. Své objevy publikoval v odborném časopise Nature a opírá se v nich o matematické a klimatické modely, podobné těm, které používají vědci pro simulaci klimatických změn na Zemi. Turbeta a jeho tým zajímal samotný začátek, tedy doba přibližně před 4 miliardami let, kdy se obě rozžhavené koule magmatu po miliardách let strávených pod palbou meteoritů ustálily a mohly přijít změny vedoucí až ke vzniku života. Na Zemi k němu došlo přes postupné ochlazení, kdy se voda ve formě páry dokázala v atmosféře zkondenzovat natolik, že na povrch dopadla v podobě kapaliny a po desítkách milionů let vznikl globální oceán.

Jenže na Venuši podle Turbeta k tomuto procesu nedošlo a roli v tom hraje pochopitelně Slunce. Venuše se totiž nachází přibližně o 40 milionů kilometrů blíže naší nejbližší hvězdě než Země a to mělo být tou největší překážkou bez ohledu na to, že v době vývoje obou planet bylo Slunce přibližně o čtvrtinu méně jasné a nevyzařovalo tolik tepla. Kromě Slunce měla při udržování vysokých teplot na Venuši sehrát svou roli také mračna, která se podle studie shlukovala na noční straně planety a přispívala ke skleníkovému efektu, který zahušťoval atmosféru a udržoval pod ní vysokou teplotu. „Související vysoké teploty znamenaly, že jakákoliv voda by byla přítomna jen ve formě páry, jako v gigantickém tlakovém hrnci,“ uvedl Martin Turbet a upozorňuje, že na Zemi to mohlo dopadnout stejně.

Země je na hraně obyvatelné zóny

Naše planeta však rotuje ve větší vzdálenosti od Slunce, které navíc bylo – zjednodušeně řečeno – slabší, a právě to napomohlo ke kondenzaci vody. Zatímco dosud si vědci mysleli, že stačilo málo a Země zamrzla, Turbetova studie mluví o opačném extrému. Podle Turbeta a jeho týmu sice stojí Země na hranici obyvatelné zóny, ale z pohledu nejvyšší možné teploty, nikoliv nejnižší. Podporovat tuto tezi mají také studie, které mluví o řekách a jezerech na Marsu přibližně před 3,5 až 3,8 miliardami let. Bez ohledu na to, že kvůli absenci magnetického pole a s ní souvisejícím odvátím atmosféry a mnoha škodlivým plynům se ani na Marsu život neudržel.

Jestli je Turbetova teorie správná, budou zkoumat budoucí mise k Venuši EnVision, VERITAS a DAVINCI+ naplánované na konec tohoto desetiletí. Nedílnou součástí dalšího zkoumání Venuše a vesmíru jako takového pak je pochopitelně i pozorování pomocí nových dalekohledů či spektrometrů vznikajících za přispění agentur NASA i ESA.

reklama

reklama