Vesmírná plachetnice uspěla, kosmem se pohybuje na křídlech mezihvězdného větru

Na oběžné dráze se právě pohybuje revoluční sonda. Může dát lidstvu doslova křídla, která nám dají hvězdy. 
Sluneční plachta
Sluneční plachta
NASA
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na konci července vynesla kosmická loď Falcon na oběžnou dráhu nenápadnou sondu jménem LightSail2. Na první pohled nudná krabice – ale jen do okamžiku, kdy roztáhla křídla. Prvního srpna totiž informovala společnost Planetary Society, která sondu vytvořila, že tato solární plachetnice uspěla ve své misi: podařilo se jí vysunout obrovskou solární plachtu a vystoupala na vyšší oběžnou dráhu jen s pomocí energie, kterou pomocí této plachty získala.

Vesmírný krůček

Zatím nejde o nějaké opravdu kosmické vzdálenosti – plachetnici se podařilo překonat vzdálenost pouhých dvou kilometrů, ale i to je nesmírný úspěch. Vesmírnou loď totiž pohání jen fotony, které jsou obsažené v takzvaném slunečním větru. 

Jak je to možné? Fotony jsou velmi zvláštní částice, které sice nemají žádnou hmotnost, ale nechybí jim hybnost – a to stačí k tomu, aby dokázaly pohnout tělesem, pokud disponuje dostatečně velkou plochou, do níž by se sluneční vítr mohl napřít. A od toho je ona sluneční plachta… Tato síla je sice velice malá, na sondě LightSail2 odpovídá přibližně hmotnosti dopisní obálky, ale k pomalému urychlení lehoučké kosmické lodi to stačí.

Jsme nadšení, že můžeme oznámit úspěch LightSailu 2,“ oznámil Bruce Betts, šéf programu a hlavní vědec Planetary Society v tiskové zprávě. „Naše požadavky, jimiž jsme chtěli demonstrovat schopnost plachetnice vyžívat solární vítr, jsme splnili. Něco podobného se doposud nikomu jinému nepodařilo a jedná se o nesmírný úspěch. Na náš tým jsem nesmírně hrdý.

Kosmická plachetnice, na kterou se složil svět

Na celém experimentu je pozoruhodné i to, že je celý financovaný takzvaným crowdfundingem, tedy ze zdrojů dobrovolných dárců, jimž připadá zajímavý a podnětný. Vědci budou teď ještě měsíc pohyb sluneční plachetnice sledovat a monitorovat, zatím si nejsou přesně jistí, jak se bude její pohyb vyvíjet dál. Očekávají, že přibližně po jednom roce by měla gravitace zvítězit na slunečním větrem – sonda se pak pomalu zanoří do atmosféry a při pádu k Zemi v ní důstojně shoří. 

Celý experiment se připravoval celé desítky let – poprvé ho teoreticky navrhl slavný americký astronom Carl Sagan už roku 1977. Už před misí LightSail byla tato technologie použitá v praxi Japonci, kteří využili solární plachtu ve volném prostoru. Tentokrát je ale situace jiné, použití solární plachty na oběžné dráze planety je mnohem náročnější a vyžaduje mnohem lepší technologii.

Text: Martin Kolář

Reklama
Reklama