Vědci už vědí, kde budou na Marsu hledat prastaré fosilie

Mars mohl oplývat životem. Vědci vědí, kde ho hledat.
Curiosity na Marsu
Curiosity na Marsu
archiv Prima ZOOM
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Šance na odhalení života se zvyšují.

Čtvrtá planeta zaujímá lidskou pozornost, co je svět světem. Před prvními automatickými misemi k Marsu se řada astronomů domnívala, že tu může stále přežívat komplexní život, snad možná i civilizace. Dnes jsme moudřejší, přesto však stále existuje šance, že prehistorický život na rudé planetě existoval – a že by nám mohl leccos povědět o vzniku života na Zemi. Nově sestavená mapa Rudé planety pak vypíchla, kde podobné prehistorické fosilie budou jednou sondy či astronauti hledat.

Curiosity na Marsu - upoutávka HbbTv
Curiosity na Marsu - upoutávka HbbTv

Průvodce po Marsu

Možná jste to nepostřehli, ale rover Curiosity je na Rudé planetě přítomný už víc jak 2000 dnů. Ačkoliv jeho původní mise mohla trvat jenom necelých 700 dnů, robotické vozítko by Mars mohlo brázdit ještě hodně dlouho. Za všechno toto období však Curiosity najelo jenom něco málo přes 18 kilometrů. Ačkoliv jde o nejúspěšnější podobnou sondu, je jasné, že při povrchovém obsahu 145 milionů km² budeme Mars pro přítomnost života asi prosévat ještě hodně dlouho.

Již dnes se samozřejmě robotické mise zaměřují na specifické lokace – Curiosity brázdí dno vyschlého jezera – nová studie však poskytuje ještě přesnější vodítka toho, kde budeme hledat stopy dávného života v budoucnu.

Klíčem k tomu by měly být zejména horniny bohaté na železo poblíž někdejších marťanských jezer. Podobné horniny totiž fungují jako jakési úkryty minerálů, a mají tak šanci uchovat fosilie netknuté až po miliardy let. Vědci k tomuto závěru došli metastudií jiných analýz marťanské geologie ruku v ruce se znalostí z formování hornin na Zemi. Závěry naznačují, že právě sedimentární horniny utvořené v jezírkových lůžkách z kompaktního bahna nebo hlíny mohou díky vysokému obsahu železa a oxidu křemičitého nejdéle chránit fosilie mikroorganismů.

Pokud by některé mikroorganismy přežily až do dnešních časů, mohly by se zde snad rovněž nacházet. "Na Marsu existuje mnoho zajímavých kamenných a minerálních oblastí, kde bychom chtěli hledat fosilie," řekl astrobiolog Sean McMahon z Edinburghské univerzity. "Ale protože nemůžeme posílat rovery na všechny z nich, snažili jsme se upřednostnit nejslibnější regiony založené na nejlepších dostupných informacích."

Šanci na možné zachování fosilií zvyšuje i absence deskové tektoniky tak, jak ji známe na Zemi. Zatímco u nás byly značné oblasti povrchu vtlačeny zpět do nitra planety, na Marsu desková tektonika absentuje – a i to je důvod přítomnosti místních obrovských sopek. Díky menší proměně povrchu v průběhu let by horniny dávných jezer stále měly být na svém místě.

Mars
Autor: NASA Mars

Byl jednou jeden život?

Hledání fosilií je však jenom dílčím pokrokem na cestě za odemknutím tajemství prastarého Marsu. V posledních letech, pravda, rudá planeta ustoupila z reflektorů snah o nalezení mimozemského života. Podpovrchové oceány na Enceladu nebo Europě působí optimističtějším dojmem, nemalá pozornost je věnována i exoplanetám. Ničemu nepomáhá ani skutečnost, že minulé mise vzdor velkému očekávání vždy skončily s nejednoznačným výsledkem, alespoň tedy co do nalezení života. V příštím desetiletí to ovšem nová paleta misí může zcela změnit!

Život: důkaz v metanu

Náznaků, že na Marsu by se přece jenom mohl kdysi ukrývat život, totiž v červnu přibylo hned několik. V polovině června především americká NASA odhalila nové výsledky z mise roveru Curiosity, který znovu objevil organické molekuly, ale především také odhalil periodickou změnu úrovně metanu v atmosféře. Na Zemi je většina metanu v atmosféře výsledkem činnosti živých organismů, což poskytuje vodítko k tomu, že by tomu tak mohlo být i na Marsu. Samozřejmě, sluší se zmínit, že hodnoty metanu mohou mít i čistě anorganické vysvětlení pramenící z geologické činnosti. Dvojznačný výsledek tak přineslo i poslední odhalení. NASA se však rovněž domnívá, že na změny hodnot metanu dochází příliš často. To stále není totéž jako odhalení života, jedná se ale o podpůrný argument, proč ještě neházet flintu do žita. Více nám totiž o šancích na život snad poví právě další chystané mise v příští dekádě.

Verze nástupce Curiosity zvaného Rover 2020 by zejména mohlo dojít na postupnou realizaci trojice misí, které se budou snažit z Marsu přivést vzorek horniny k detailní analýze v pozemských laboratořích. Bude to olbřímí projekt, do něhož se zřejmě zapojí krom NASA i ESA, a dost možná i další agentury. Vedle roveru, který vzorek sebere, bude totiž třeba vyvinout i miniraketu, která vzorek dopraví na oběžnou dráhu Marsu. Odtud ji pak musí zachytit další sonda, která se vrátí na Zemi. Jak start z Marsu, tak ani návrat sondy z Rudé planety nebyly zatím ještě nikdy realizovány. Bez nových výzev si však marťanskou horninu neosaháme.
Další možností je pak samozřejmě vyslání lidské posádky, program NASA letu k Marsu se však opět odsunul – realisticky by se nyní astronauti v barvách NASA mohli ke čtvrté planetě vydat ve 40. letech. Pokud tak situaci nezachrání paralelní plán miliardáře Elona Muska o vlastní marťanskou misi, záhady života na Marsu budou ještě dlouho čekat na své rozlousknutí.

Text: Ladislav Loukota

Reklama
Reklama